30.kapitola - Gentle World - dokončeno

4. května 2013 v 12:57 | Mania Dardeville |  Gentle World
Epilog

Ano, je to tak, takovou dobu mi trvalo napsat poslední kapitolu. Ach jo. Co k tomu dodat. Pravděpodobně už se mohlo zdát, že jsem se na to vykašlala. A nebylo k tomu daleko. Ale ne. Sakra, psaní mě baví, když k němu sednu tak píšu a píšu a píšu. Problém je sednout k tomu... No co. Poslední kapitola je tady. Nemám ráda konce, tak to dle toho i vypadá...


Uběhlo několik dní. Rosťa se v této době snažil chodit do práce a dál vykonávat vše, co by měl. Jeho snahu mu ovšem znesnadňoval Libor. V práci se každou chvíli zčistajasna objevil za rudovlasým chlapcem a snažil se s ním prohodit pár vět. To v tom lepším případě. V tom horším jej i přes jeho značné námitky zatáhl do nejbližšího rohu a snažil se z něj vymámit pár polibků. Rosťa by tam úplně neprotestoval, kdyby to bylo na jiném místě a trochu jiné. Jenže teď byli v práci. Nemohl si dovolit o tohle místo přijít.

"Tohle musí přestat," zasyčel na Libora, když jej ten den opět chytl za ruku a s lstivým úsměvem vedl chodbou.
"Co?" hnědovlasý muž se zmateně otočil. Neměl za to, že by jeho chování Rosťovi až tak vadilo. Ano, protestoval, ale kdy Rosťa k něčemu neměl výtku. Jen doufal, že už si to rudovlasý mladík nerozmyslel a nechce se opět vrátit jen k přátelství.
V momentě, kdy jej tahle myšlenka napadla, už jí nemohl pustit z hlavy. Něco z jeho zaváhání se mu muselo objevit na tváři. Protože Rosťa si jen povzdechl.
"Ne my dva. Ale tohle. Nemůžeš za mnou chodit v práci. Nemůžeš mi znemožňovat mojí práci. A vůbec. Kam zmizelo to, že začneme pomalu a od začátku? Kde je moje slibované první rande?"
"Myslel's to vážně?"
"Jistě. Chci pořádné rande!"
"Dobře. Fajn. Co tedy dneska? Vyzvednu tě v osm a půjdeme do restaurace. Na pořádné rande? Ano?"
"Oh..." zaskočeně. "No... Mohli by s náma jít Jonathan s Matyášem..."
"Proč by s náma chodili?" zmateně.
"Aby ti to zabránilo chovat se tak, jako teď," zlý úsměv. Popravně chtěl zabránit sobě udělat nějakou hloupost. Která by se později sice nemusela jevit jako hloupá, ale taky by jejich tak nový vztah mohla potopit.

"Fajn, půjdeme na rande ve čtyřech. To abych vybral nějakou nezávislou restauraci," zamračeně.
Rudovlasý mladík jej rozpustile líbnul na tvář a vracel se zpátky ke svému stolu. Opravdu doufal, že jej Libor v práci nechá na pokoji. Už teď na něj šéf koukal nějak zvláštně. Jen doufal, že mu ten chytrák Libor nic neřekl.
Někdy si tak říkal, jestli to má vůbec zapotřebí.

{---}

Večer jediný, kdo nebyl z jejich seskupení nadšený byl Libor. Doufal, že stráví s Rosťou nějaký čas osamotě. Ano, od chvíle, kdy rudovlasý mladík souhlasil, že s ním bude chodit uběhlo jen pár dní. A od té doby byli jen u polibků. Což bylo sice krásné, ale oba byli dospělí. A hlavně pro Libora bylo tohle šnečí tempo dost nešťastné. Tolik let po Rosťovi toužil a teď, když ho konečně měl, tak měl dál čekat.
Ale dobře, budiž. Rosťa chtěl zpomalit. Chtěl jiný vztah, než měl předtím. Libor mohl jen doufat, že to neznamenalo úplně vynechat sex. Ale v Rosťově případě o tom dost pochyboval. Rudovlasý mladík si pravděpodobně jen teď něco umanul. Snad jej to rychle přejde. Libor prostě musel jen počkat až si to Rosťa uvědomí a přijde za ním. Snad.

Tak teď tady byli. Seděli kolem stolu a snažili se vypadat, že sem opravdu patří. Mezi ty šťastné a zoufale sladké heterosexuální páry.

"Libore, mysleli jsem, že bychom ti měli něco říct," začal trochu nejistě Matyáš.
"Mysleli jste?" zamračeně. Kdo oni?"
"Já a Jonathan. Dobře, možná spíš já. I když no..."
"O co jde?" podezřívavě.
"Stěhuju se k Jonathanovi. Vlastně tam už chvíli bydlím."
"Cože?" zmateně.
"Jo, no... Nevšiml sis, že už nejsem doma?" Matyáš na něj vrhl raněný pohled.
"Myslel jsem, že tam jenom přespáváš. Že je to dočasné!"
"No, vypadalo to tak, ale rozhodli jsme se, že to prostě nemá smysl protahovat. Takže tak. Vyzvednu si zbytek věcí a bude," úsměv.
Hnědovlasý muž se zamračil. Proč měl dojem, že je jediný, kdo o tom neví. Otočil se k Rostislavovi, který se díval všude, jen ne na něj.
"Věděl si to?"
"Uhmm..."
"Proč si mi nic neřekl?"
"Proč bych měl? Není to moje věc," pokrčení rameny.

"Matyáši, nemyslíš, že je na to ještě brzo?" Libor se otočil zpět mladšímu chlapci.
"Ne, proč?" zmateně.
"No... Chodíte spolu teprve chvíli a--"
"A náš vztah už byl mnohým prověřený. Takže ne, nemyslím, že je brzo. Navíc, není na to čekat," modrovlasý mladík pokrčil rameny. Proč jen Libor za vším hledal komplikace a problémy?

"Libore, poslyš. Je to jednoduché. Matyáš miluje mě a já jeho. Proč bychom měli čekat na něco dalšího," přidal se do diskuze Jonathan.
"O, ty na mě radši nemluv," spražil Libor mladíka naštvaným pohledem. "Je to brzo. Pořádně se neznáte a--"
"Přestaň si hrát na staršího bratra. Jenom proto, že tobě rozhodnutí trvají roky, neznamená, že to tak dělají i jiní," Matyáš protočil oči v sloup. Měl toho tak akorát dost.
Hnědovlasý muž se zarazil. Matyáš měl vlastně pravdu. Proč jej od tohoto kroku odrazoval. Navíc se zdálo, že ten krok už dávno učinil a jen jeho o tom spravil až nyní.
Zamyšleně se otočil k Rosťovi.

"Proč se na mě tak koukáš?" rudovlasý mladík podezíravě přivřel oči.
"No Matyáš říkal, že--"
"Ať tě ani nenapadne to vyslovit. Nebudu se k tobě stěhovat."
"Neřekl jsem, že--"
"Ale myslel sis to. Rád bych tě upozornil, že tohle je naše první rande. A to nebude zakončené takhle!"
"Ale známe se už roky a--"
"A chodíme spolu pár dní. Nemůžeš Matyášovi vyčíst, že se nastěhoval k Jonnymu a vzápětí myslet, že by to byl dobrý nápad pro nás," rozhodně.
Hnědovlasý muž se zatvářil sklesle.

"Navíc, můj byt je stejně dobrý."
"Co?"
"Mám skvělý úžasný perfektní byt a nebudu se z něj stěhovat."
"Uhm..." nechápavě. "Neřekl jsem, že se z něj máš odstěhovat," zamumlání.
"Ne, jistěže ne, protože to dělat nehodlám."
"Nemohli bychom se bavit o něčem jiném?" zasáhl Jonathan, když viděl, že tahle diskuze směřuje špatným směrem.

Zbytek večera neproběhl úplně tak jak by si Libor představoval. I když to už od začátku, kdy s nima vyrazil druhý pár. Mimochodem pár, který na rozdíl od něj a od Rosti i jako pár vypadali a chovali se tak. Večer byl jednoduše frustrující. Navíc dost dobře nechápal Rosťovi posedlost bytem. A navíc, on ani neřekl, že by se k němu měl rudovlasý mladík stěhovat, určitě ne hned. Ale rád by tuhle možnost měl.

{---}

Později toho večera, když už byl Libor sám doma, měl potřebu si večer zrekapitulovat. Opravdu netušil, co se vlastně stalo. Začalo to už v práci a pak večer, prostě... Měl pocit, že se od něj rudovlasý mladík odtahuje. Že se trží zpátky a že... Jejich vztah byl tak čerstvý, neměl by být jiný. Neměl by být vášnivý, romantický, živý? Možná si jen vysnil něco, co tam není a nikdy nebude.
Rostislav ho ničil. Nejdřív ho přehlížel, pak ho nechtěl, najednou ho chce a stejně je to stále stejné. Co dělal špatně?
Když to tak půjde dál tak jakýkoliv vztah, co mají vyprchá, a co pak? Pak už asi nebudou ani přáteli. Protože tenhle druh vztahu už mezi nimi zdá se, že taky není.

Právě teď měl jediný plán. Nalít si skotskou, sednout na gauč a utápět se ve vlastní lítosti.

Jeho plán mu přerušilo zazvonění. Zamračil se. Kdo mohl co chtít v tuhle nekřesťanskou hodinu?
Možná by tam toho dotyčného měl nechat. Dělat, že není doma, že spí... Opravdu neměl na nikoho náladu.
Zvonek se opět rozezvučel. Někdo se nenechal jen tak odbýt.
Zamířil ke dveřím, na rtech měl už připraveno pár šťavnatých nadávek. Vyprchaly v momentě, kdy dveře prudce otevřel.
Za nimi stál Rosťa.

"Co? Co tady--" Byl umlčen rty, které se přitiskly na jeho. Rudovlasý mladík jej vtlačil zpět do bytu.
"Je mi to líto, choval jsem se jako blbec," zamumlal Rosťa.
"Uhm..."
"Vím, že ano. Promiň." Opět jej políbil. "Nechci čekat..."
"Cože?"
"Libore..." Rudovlasý mladík od něj poodstoupil. Nejistě si skousl spodní ret. "Nebo mě nechceš?" zmateně.
"Chci..."
"Vážně?" slabý úsměv.
"Sakra, jistěže chci." Libor k sobě chlapce prudce přitáhl. Jestli mohl do teď čekat, tak určitě ne více.
Prudce jej políbil. Cítil, že se mladík usmívá.

"Možná bychom mohli vyzkoušet tvojí ložnici..." zaševelil Rosťa. Hnědovlasý muž se jen spokojeně usmál. Připadal si, jakoby se mu splnil dávný sen. Krásný mladík v jeho ložnici...

K O N E C


Pozn.: A tak to tedy končí. Snad jsem vás příliš nezklamala...

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 4. května 2013 v 13:57 | Reagovat

:-D Pekný záver, mne sa to páčilo, hlavne ako sa to medzi nimi vyjasnilo a tak, nuž problémy sú vždy no, tým sa asi nevyhnú, ale to zmierovanie no to ich bude asi baviť :-D :-D

2 ada ada | 6. května 2013 v 16:02 | Reagovat

Ešte niečo o Alešovi by nebolo?

3 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 6. května 2013 v 19:08 | Reagovat

[1]: Velmi děkuji za komentář. :-D

[2]: No, popravdě původně tam ještě víc než zmínka být měla, ale nakonec jsem se rozhodla to vyškrtnout. :-x

4 Clowers Clowers | 22. května 2013 v 20:48 | Reagovat

Děkuji za krásnou povídku, ten Alešek mě také mrzí, inu co se dádělat. Děkuji mockrát ;)

5 Ariwa Ariwa | Web | 5. července 2013 v 12:56 | Reagovat

Krásné zakončení, vše sladké pěkně na konec.

6 kated kated | Web | 30. prosince 2015 v 17:13 | Reagovat

pěkný konec :) už jsem se lekla, v dílku kdy postřelili Matyáše, že to skončí blbě a já budu brečet :D :D ahhh jsem ráda že to nakonec dopadlo takhle :)

7 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 18:29 | Reagovat

[6]:Děkuji. Ani nevíš, jak moc mě těší, že lidé stále navštěvují tenhle blog a čtou mé příběhy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.