27.kapitola - Gentle World

24. prosince 2012 v 12:24 | Mania Dardeville |  Gentle World
Nevyřešené

Tak, víte že Blondie už nebyla opravdu dlouho? Nějak mám problém si k tomu sednout a dopsat. Poslední rok je to bída, to vám povím. Snad se to od Nového roku zlepší. Apropo, konec světa se nekonal, jaká škoda.
Krásné Vánoce...



Uběhlo několik dní, několik nekonečných dní. Jonathan je trávil na střídačku v práci a v nemocnici s Matyášem. Doma se v podstatě neukazoval.
Hned druhý den po té nešťastné události byl Rosťou donucen jít na policii a říct jim vše o Stanislavovi. Nešel tam úplně rád. Stále v něm přetrvávala ta nedůvěra k veřejným činitelům. Proč by mu najednou měli chtít pomáhat. K jeho překvapení však narazil na policisty, kteří opravdu vypadali, že pomoc chtějí. A co víc, koukali na něj div ne jak na blázna, že nepřišel dřív.
Dobře, když tak nad tím přemýšlel, možná se trochu naivně a bláznivě choval, když věřil, že Stan všeho nechá a půjde dál svou cestou. Jenže... No, teď už ani sobě neuměl pořádně odůvodnit své chování. Jediné na čem právě teď záleželo byl fakt, že Matyáš bude v pořádku. Že Stana chytnou a potrestají a snad pak už budou mít všichni pokoj. Kdo by věřil, že jeden člověk může nadělat tolik problémů.

Jenže teď, po několika dnech, se věci nepohnuly žádným příznivým směrem. Jistě, Matyášovi se dařilo až zázračně dobře. Tak dobře, že nyní byl v nemocnici jen na posledních pár dní a to jen na pozorování. Aspoň v tomhle jim štěstí přálo.
Po Stanovi však jako by se slehla zem. Policie pátrání po něm brala opravdu vážně. Střelbu na Matyáše brali jako pokus o vraždu a případného vraha přeci nenechají jen tak pobíhat po okolí. Avšak v pátrání byli neúspěšní. Nikdo netušil, kde by Stanislav mohl být.
To Jonathanovi na klidu nepřidávalo. A nebyl sám. Matyášovi sice nikdo žádné podrobnosti neříkal, nechtěli jej ještě víc rozrušit, i když i on tušil, že se věci nedějí úplně dobře. A Libor. No ten šílel. Nechápal jak je možné, že někdo jen tak zmizí. Nechtěl, aby Stan z toho, co udělal vyvázl bez potrestání. Co potrestání, chtěl aby ho zavřeli a zahodili klíč. Někdo takový si nezasloužil volně chodit po zemi.

U Matyáše v nemocnici se Jonathan střídal s Liborem. Starší mladík se mu stále vyhýbal. Pravděpodobně mu ještě dával za vinu, že Matyáše tomuhle vystavil. Jonathan to chápal, i on se vinil. Jenže teď už se s tím nedalo nic dělat, snad se tomu jen do budoucna vyvarovat. Mohlo to být takové poučení pro všechny.
Rosťa občas za modrovlasým mladíkem přišel. Ale jen v době, kdy už něj zrovna byl Jonathan. Vlastně tohohle faktu si plavovlasý mladík všiml až o něco později. Až v době, když jej na to upozornil Matyáš, který se v nemocnici postupně začínal víc a víc nudit a tak si všímal dramatů kolem sebe.
A až teď, když Matyáš byl vlastně v pořádku měl Jonathan čas uvědomit si, že rudovlasý mladík se choval divně už dávno předtím vším. Jenže pak se stalo tohle a on všechno ostatní chodil za hlavu, včetně problémů další lidí. Zcela se soustředil na Matyáše a kdo by jej mohl vinit. Modrovlasý mladík byl přece téměř smrtelně zraněn a cokoliv trápilo Rosťu nemohlo být tak zlé.

{---}

"Tak?" Matyáš seděl v posteli, na nohách měl otevřený notebook, snažil se dohnat nějakou práci do školy, aby nebyl až tak pozadu. I když mu škola dala najevo, že jeho absenci samozřejmě omluví a budou mu jakkoliv nápomocní.
Přesto nechtěl, aby pak s tím měl tolik starostí. Chtěl ještě žít stejný bezstarostným studenským životem jako doposud.
Vedle něj na židli seděl Libor. Stejně jako jeho bratr měl před sebou otevřený laptop a dělal věci do práce. Bylo dopoledne, takže by správně měl být v práci, ale kdo by tady pak byl s modrovlasým mladíkem. Naštěstí Libor nemusel být vždy v práci fyzicky.

"Tak co?" hnědovlasý muž nezvedl zrak od počítače.
"Už si mluvil s Rosťou?" Matyáš byl opravdu zvědavý. Co jiného než sbírání drbů mohl právě teď dělat.
"Ne," zamračení. Stále se neobtěžoval zvednou zrak od obrazovky notebooku.
Modrovlasý mladík se ušklíbl. Rukou prudce zaklapl bratrům laptop.
"Hej!"
"Proč ne?" s úsměvem.
"Proč tě to teď zajímá?" zmateně. Libor měl za to, že Matyáše jeho trápení nezajímá. Zvláště pokud se to týká Rosti. Ne že by Matyáš neměl rudovlasého mladíka rád. Spíš se zdálo, že jej za tu dobu už začalo unavovat Liborovo sténání nad rudovlasým chlapcem a neschopnost mu sdělit co vlastně cítí.
"Protože se nudím a mám čas to řešit," upřímně.
"Nevím co chceš slyšet. Rosťu jsem naposledy viděl, když tě přivezli do nemocnice a to jak jistě uznáš nebyla nejvhodnější chvíle na jakékoliv řešení. Navíc nevím, proč se mi vyhýbá."
"A ty se mu nevyhýbáš?"
"Cože?" zmateně. "Jistěže ne."
"Tak proč si za ním nešel?"
"Možná proto, že jsem tady. Mám jiné starosti než Rosťu," zamračeně.
"Ó ano, protože starost o tvého bratra je najednou tak důležitá," Matyáš protočil oči v sloup. Jeho bratr byl tak průhledný.
"Možná ti to nedochází, ale byl si postřelený! Jak si můžeš myslet, že bych mohl chtít řešit něco jiného," zamračeně. "Až budu chtít mluvit s Rosťou, tak s ním budu mluvit. Stejně tak on, až bude semnou chtít mluvit, tak přijde."
"Jistě," ušklíbnutí. "Ty za ním určitě půjdeš, stejně tak jako kdykoliv předtím..."
"Matyáši," povzdech. "Nevím, proč ses rozhodl to teď řešit. Ale není na to vhodná doba."
"A až mě pustí?"
"Co?"
"Až mě pustí, tak bude vhodná doba? Nebo si najdeš jinou výmluvu? Protože já jdu za pár dní domů a tím pádem by sis měl najít jiný důvod, proč nejít za svou životní láskou."
"Rosťa není moje životní láska," zamumlání.
"Jistě."

{---}

Jonathan právě zamykal dveře od bytu, před chvílí se vrátil z práce, akorát se vysprchoval a chvátal do nemocnice za Matyášem. Poslední dny to bylo dost hektické. Ale teď konečně si mohl vydechnout. Matyáš půjde brzo domů, bude v pořádku a všechno zase bude fajn.

"Jdeš do nemocnice?" ozval se za ním Rosťův hlas. Plavovlasý mladík se k němu otočil. Zdálo se, že Rosťa právě přišel z práce.
"Jo, jdeš semnou?"
"Uhm... Možná přijdu později.
"Proč? Můžeš přece jít semnou," zmateně.
"Jo, ale, uhm... Bude tam Libor a já... Přijdu pak."
"Co?" nechápavě. "Děje se něco?"
"Nic."
Plavovlasý mladík se zamračil. Možná nebyl nejostřejší pastelka, ale i jemu docházelo, že se něco děje.
"Něco jste si s Liborem udělali?"
"Ne."
"Tak co se děje? Chováš se divně."
"Jonny, neřeš to. Jdi za Matyášem, přijdu později."
"Proč?"
"Ne proč, prostě jdi a nech to být," zavrčení.
"Dobře," povzdechnutí. "Vím, že jsem se i předtím nechoval právě... Nechtěl jsem řešit tvoje problémy a mrzí mě to. Vážně. Ale teď bych ti rád pomohl. Jsme přece přátelé!"
"Co?" teď byl zmatená Rosťa.
"Něco se s tebou děje a vím, že jsem si to měl uvědomit už předtím a asi jsem si to i uvědomoval, ale... Můžeme to řešit teď."
"Hm.."

"Rosťo--"
"Ne. Nech to být. O nic nejde."

Jonathan si povzdechl. Cítil se jako ten nejhorší přítel vůbec. Jenže ještě před tím incidentem byl vztah a Matyášem tak nový, čerstvý, křehký. Nechtěl ho nijak poškodit. Chtěl se mu věnovat a... A přátelé tak museli jít do pozadí. Jak se teď mohl Rosťovi divit, že s ním nechce řešit jeho problémy, když mu dal tak nepěkně najevo, že o jeho problémy nestojí.

"Ale--"
"Jonny, vážně. Nech to být. Nic to není."
"Když myslíš..." zasmušile. Nejistě pohlédl na hodinky, za chvíli slíbil Liborovi, že jej přijde vystřídat do nemocnice. Nechtěl přijít pozdě. Nechtěl, aby měl hnědovlasý muž právo se na něj ještě víc zlobit.
"Jen běž, nechceš přijít pozdě."
Jonathan se na Rosťu zadíval. V jeho slovech nebyla zášť, jen klidné konstatování. Opravdu by rád věděl, co se s ním děje.
Možná by měl víc naléhat. Možná by měl jít k němu do bytu, nebo jej vtáhnout k sobě a neřešit nic na chodbě, ale on už opravdu musel jít...

"Musím jít, ale... Dořešíme to, ano?"
"Hmm."
"Myslím to vážně. Rosťo..."
"Běž," slabý úsměv.


Pozn.: Možná Jonathanovi trochu křivdím. Ale upřímně docela si zakládám na tom, že i když si nevšimnu, že má někdo nový účes nebo oblečení, tak si všimnu, když se mu změní chování. Takže mě trochu štve, když někdo tohle nechá být a dál si řeší jen své věci.
Nebo je to možná i tím, že raději řeším dramata okolí, než aby okolí věděli o mých dramatech :-D
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 24. prosince 2012 v 13:02 | Reagovat

No chlapci to majú ťažké. Aj Libor sa zaťal.  A Stan rozhodne vie ako zmiznúť :-D Som zvedavá čo s nimi všetkými bude ďalej. :-D

2 Clowers Clowers | 24. prosince 2012 v 14:04 | Reagovat

O Aleškovi už neuslyšíme?

3 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 16:04 | Reagovat

Děkuji za komentáře!

[2]: Mno, mluvit se o něm asi ještě bude, ale nejsem si úplně jistá, zda se objeví fyzicky. Přeci jen zbývají tři kapitoly... :-?

4 Ayame Ayame | 27. prosince 2012 v 10:23 | Reagovat

pořád doufám, ze ty dva se dají spolu dohromady...

5 Ariwa Ariwa | 27. prosince 2012 v 14:25 | Reagovat

Osobně se o Alexovi můžeš jen zmínit. Jestli žije atd.. moc mě chlapec nezaujal.  Spíš od začátku jsem hledala skulinu, jak ho vykopnout ven na ulici. Zajímalo by mě jak to dopadne s Liborem a zda li chytí onoho "pokus o vraždu" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.