26.kapitola - Gentle World

9. prosince 2012 v 12:57 | Mania Dardeville |  Gentle World
Ve strachu

Měsíc, nesnášejte mě. Sháněla jsem dárky na Vánoce, v osmi krámech už neměli to, co jsem chtěla. Každý zatracený rok to tak je. Jak blázen hledám co si kdo zamane :-/
Oh, a musím vám dát odkaz na písničku, kterou teď zbožňuju http://www.youtube.com/watch?v=Ka3sNWDEPWA



Jonathanovi to připadalo jako věčnost. Příliš dlouhá doba, než se mu podařilo vytočit Liborovo číslo. Příliš dlouho, než mu dokázal aspoň z části říct, co se stalo. A pak příliš dlouho, než se on sám dokázal dostat to nemocnice za Matyášem. No, sám. Ještě předtím volal Rosťu, který kdo ví kde sehnal odvoz.
Takže teď nervózně seděl v čekárně vedle rudovlasého mladíka a doufal, že konečně přijde nějaký doktor, nebo kdokoliv jiný z personálu a řekne jim, jak na tom Matyáš je. Nebo by mohl aspoň už dorazit Libor, byla to už taková doba, kdy mu volal. Co mu mohlo tak dlouho trvat? A co tak dlouho trvalo doktorům?

Zvedl se a začal přecházet po nevelké místnosti čekárny. Kromě nich bylo v místnosti jen pár lidi na druhé straně. Pravděpodobně měli své vlastní problémy, takže dvojice chlapců si nevšímali.
Libor dorazil o chvíli později. Rozhlédl se po čekárně a se zachmuřeným výrazem se rozešel k Jonathanovi.

"Můžeš mi vysvětlit, co se sakra stalo?" vztek bylo slabé slovo pro to, co cítil. Někdo ublížil jeho malému bratříčkovi. Jak se to vůbec mohlo stát. Kde byl Jonathan, když se něco takového stalo. Jak to mohl dopustit... Nejraději by se na všechny své otázky zeptal nahlas, jenže tušil, že tím by ničemu nepomohl. Navíc Jonathana měl docela rád a i přes svojí vlastní zlobu si všiml, jak plavovlasý mladík před ním vypadá zdecimovaně.

"Stan... On, asi se zbláznil. Já nevím, proč by..." Jonathan se rozplakal. Libor si jen povzdechl. Co mohl dělat? Stan, zatracený Stanislav. Mělo mu to být jasné. Vždycky když se něco stane, je za tím tmavovlasý muž. Kdyby je jen Jonathan poslouchal, když mu všichni říkali, že měl jít na policii, ale to ne. A teď... Kam až to muselo zajít, aby je začal poslouchat a udělal pro jednou něco správně?

Ve stejné chvíli v jaké se uplakaný Jonathan zhroutil na sedačku si Libor všiml Rosti. Jaká to byla ironie, když s ním chtěl a potřeboval mluvit, tak tam nikde nebyl a teď, když byla snad ta nejméně vhodná chvíle, tak taky klidně je a...

Naštěstí se dveře kousek od čekárny otevřely a ven vyšlo několik doktorů. Hnědovlasý muž k nim okamžitě zamířil, doufaje, že mají zprávy o jeho bratrovi.
Ve stejné chvíli si jich všiml i Jonathan, rudovlasý mladík jej ale chytil za ruku a mlčky potřásl hlavou v zápor. Rosťovi bylo jasné, že jeho kamarád má obavu, ale Libor byl Matyášův bratr. A právě teď Jonathan nebyl jeho nejoblíbenější osoba.

Mlčky sledovali Libora před prosklené dveře, která oddělovaly čekárnu od zbytku světa; kterak rozmlouvá s doktory. Konečně se s neutrálním výrazem otočil od lékaře a nechal jej jít vlastní cestou. Na okamžik se zdálo, že uvažuje o tom, zda se vůbec má vracet do čekárny a něco o Matyášovi dvojici tam čekající říct.
Nakonec tam i přes svou zjevnou nechuť zamířil.

"Žije?" vyhrkl Jonathan sotva Libor vstoupil do dveří.
"Jo. Kulka prošla skrz. Měl štěstí, kousek vedle a umřel by to pár minut," zamumlal Libor. Nevěděl, jak se k tomu má postavit. Vlastně až teď se pořádně dozvěděl, co se jeho bratrovi stalo. Jonathan mu do telefonu nebyl schopný říct žádné bližší informace. A že se na Matyáše střílelo, tohle vědomí bylo moc i na něj. Přeci jen v téhle zemi se to tak běžně nedělo.
A pak tady byl fakt, že chyběl jen malilinkatý kousíček a už byl byl bez bratra. Bez rodiny. Zůstal by sám jen s vědomím, že modrovlasého chlapce nedokázal zachránit.
No, možná si tu poslední informaci mohl nechat pro sebe. Vzhledem k tomu, že plavovlasý mladík opět vypadal, že nemá daleko ke zhroucení.

"Možná byste měli jít domů," začal opět Libor.
"Ale já, chtěl jsem--"
"Dneska si toho už udělal dost, nemyslíš?" zamračeně. Nechtěl být zlý, jen potřeboval chvíli se svým bratrem. Jen pro sebe. Chvíli, kdy se ujistí, že o něj nepřišel.
"Oh..." Jonathan sklopil zrak k zemi. Jistě, udělal až moc. Zatáhl Matyáše do tohohle a dopustil, aby byl zraněný... Ani si neuvědomoval, že opět plakal.
Rosťa vrhl naštvaný pohled na Libora.

"Vrátíme se zítra ráno," oznámil rudovlasý mladík, snad kdyby proti tomu chtěl Libor opět protestovat. Něžně vzal Jonathana kolem ramen a vyvedl ho ven z čekárny. Rosťa věděl, že by se na Libora pro jeho slova neměl zlobit. Jenže hnědovlasý mladík přece musel vidět, že Jonathan i přesto, že nebyl zraněný, nebyl v pořádku.
Rosťa dost dobře nemohl pochopit, jaké to je obávat se o sourozence. Svojí rodinu odřízl už dávno. Možná Jonathan, který sám měl poměrně velký počet sourozenců, mohl hnědovlasého muže pochopit.

"Nechci jít domů," vzlykl Jonathan, když vycházeli z nemocnice.
"Já vím, ale vrátíme se sem zítra. Matyáš bude v pořádku. Libor s ním bude," zamumlal Rosťa.
"Ale--"
"Nech jim rodinnou chvilku."
"Dobře," sklesle. Věděl, že mu Libor dává za vinu, co se stalo. Samozřejmě byl na vině. Stan šel za ním. To on měl být tím, kdo skončil krvácející na špinavém chodníku.
Nevnímal chvíli, kdy Rosťa sehnal taxíka, ani kdy jej vmanipuloval dovnitř auta. Cesta ubíhala a on byl ztracen ve svých vlastních nešťastných myšlenkách. Jen nechápal, jak se všechno mohlo tak rychle a tak moc pokazit.

"Zítra jdeme na policii," promluvil po chvíli Rosťa. Plavovlasý mladík se na něj překvapeně podíval. Už stáli před jejich panelákem. Rudovlasý mladík zaplatil taxíkáři a nyní se se sebejistým výrazem otočil k Jonathanovi.
"Ale--"
"Žádný 'ale'. Měl si to udělat už dávno. Ale tohle už je moc. Navíc střelné zranění by stejně vyšetřovali. Takže jim prostě všechno řekneš a necháš na nich, jak se k tomu rozhodnou postavit."
"Ale Stan--"
"Neopovažuje se ho zase omlouvat!"
"Neomlouvám ho, jen... On není v pořádku. Nemyslí v pořádku a--"
"A je nebezpečný. Cokoliv dalšího s ním je, není naše starost. Necháme to na odbornících, aby si s tím poradili. Jo?"
"Hmm..."
"Jonny, myslím, to vážně. Zítra ještě předtím, než půjdeš na Matyášem půjdeš na policii, jasné? Nebo myslíš, že tě Libor pustí k jeho bratrovi, když pro něj tvoje přítomnost bude představovat další nebezpečí?" Rosťa věděl, že je to podpásovka, ale jinak by Jonathana nedonutil.

Dostali se do domu- Jonathan opravdu přemýšlel nad tím, co mu Rosťa řekl, i nad tím, co řekl Libor. Měl na policii jít už dávno. Když on si nemyslel, že by s jeho situací něco dělali. V tomhle světě byl stále gay a ti si nezaslouží takovou pozornost bezpečnosti jako jiní. Aspoň s takovým názorem se neustále setkával. Možná to teď bude jiné, ale... Snad. Měl to zkusit už před tím, jenže... Byl to přece Stan. Kdo mohl tušit, že zajde tak daleko.

"Kam myslíš, že jdeš?" ozval se Rosťa, když Jonathan začal odemykat dveře od bytu.
"Domů," zmateně.
"Ne, to ne. Dneska nezůstaneš sám doma," rozhodně.
"Uhm..." další zmatený pohled.
"Když už ne kvůli tomu, aby ses sám neutápěl v mizerné sebelítosti, tak proto, protože zatracený Stanislav je stále někde venku a kdo ví, co se mu honí hlavou."
"Stan by ne--"
"Dost! Nechci vědět, co by podle tebe udělal nebo neudělal. Myslím, že dnešek nám názorně ukázal, že není nic, čeho by tvůj drahý ex nebyl schopný." Možná by mohl být milejší, jenže byl to dlouhý den a on už toho měl taky akorát dost.

"Tak co mám dělat?" sklesle stál před dveřma. Ano, zítra půjde na policii a vše jim řekne. Dnešek jej dostatečně vyděsil. Udělá cokoliv, aby se podobná situace už neopakovala.
"Dneska půjdeš ke mně a pak se uvidí pohled toho, co řeknou na policii," rozhodně.
"Uhm--"
"Pojď." Rudovlasý mladík odemkl dveře od vlastního bytu a vtáhl kamaráda dovnitř. Možná jeho byt taky nebyl nejbezpečnější místo, zvlášť, když žil jen přes chodbu. Stále měl ale lepší pocit, když byl Jonathan tady, než aby seděl sám doma.


Pozn.: Vím, že někteří z vás by rádi viděli Libora jako velkého bratra, který si to půjde se Stanem vlastnoručně vyřídit. Jenže já mám ráda Libora jako dospělého jedince, který nedělá žádná ukvapená a hloupá (nebo příliš hloupá) rozhodnutí.
A upřímně, znáte nějakého dospělého chlapa, jenž se neživí jako vyhazovač, který by šel za psychopatem s pistolí?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 9. prosince 2012 v 18:18 | Reagovat

Super, že si pridala kapitolu. Práve teraz mi to celkom zdvihlo náladu, po toľkých prečítaných básňach a dielach z realimu :-? No, chápem, že sa Jonovi na políciu nechce, ale no majú pravdu, nech ide. Stan je totiž extra nebezpečný :-D Som zvedavá čo s nimi všetkými bude. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.