25.kapitola - Gentle World

11. listopadu 2012 v 14:13 | Mania Dardeville |  Gentle World
Síla nenávisti

Wow, jdu do sebe. I když moc ne, měla jsme týden dovolenou a k psaní ne a ne sednout. Je hrozné, že když se k tomu donutím, tak bych psala furt, ale problém je k něčemu dokopat :-D
Opět jsem zjistila, že v povídkách mám překlepy a nikdo mi nic neřekne, později se to už opravuje hůř, zvláště, když já to už na netu nečtu... A teda, vím, že moje psaní je bída, ale vaše komentáře taky nejsou velká snaha :-D



Stan věděl, že by svůj život měl dát nějak dohromady, jenže... Jenže se nějak zaseknul v jednom bodě a ne a ne se posunout dál. Kdyby vedle sebe měl Jonathana, všechno by bylo snazší. Právě teď na něj všechno padalo. V práci se nemohl soustředit, takže se mu přestávalo dařit. S tím šel ruku v ruce nedostatek peněz a zhoršení životních podmínek. Navíc když od něj odešel Aleš... Ne, Alešem a jeho bezohledností a naivní myšlenkou, že si může jen tak odejít, se bude zabývat později.
Právě teď bylo načase, aby připomněl Jonathanovi, že na něj ještě nezapomněl. Že stále po něm touží a že stále je ochotný udělat všechno proto, aby jej měl opět jen sám pro sebe.
A to znamenalo postupně eliminovat vše, co jemu a Jonathanovi stále v cestě ke štěstí.
To byli samozřejmě Jonathanovi přátelé. Zvláště ten otravný Rosťa. Jenže... Ať byl Stan jakýkoliv, tak se konfrontace s rudovlasým mladíkem stále trochu obával. Možná za to mohla mladíka absence strachu z jeho osoby. Nebo aspoň Stanovi přišlo, že si Rosťa z jeho hrozeb nic nedělá a to jej mátlo a znejisťovalo. Navíc, nepřiznal by to, ale měl strach z Libora. Bylo mu jasné, že kdyby nějak okatě ublížil Rosťovi, tak si na něj starší muž počká. A ano, věděl ,že Libor nebyl právě typ, který by se vyžíval ve rvačkách, jenže... Ano, ještě stále měl určité pocity a pocit strachu byl v tomhle případě rozhodující.

Nadruhou stranu tušil, že se nejspíš setkání s Liborem nevyhne. Ať už se vyhne Rosťovi a přistoupí k další části plánu. Další na jeho krátkém seznamu totiž byl Matyáš. Černovlasý muž nepochyboval o tom, že Libor bude chránit svého mladšího bratra stejně jako by ochraňoval Rosťu. Jenže... Něco udělat musel.
Jeho váhání by vyřešilo, kdyby Libor zmizel, ale... Stan nebyl blázen. Nechtěl ublížit někomu, kdo nic neudělal jemu a kdo v jeho situaci neměl vlastně žádnou roli. A Libor... No, byl to jen nevinný přihlížející.

Musel něco udělat. Prostě musel. Dny bez Jonathana jej ubíjely. Ničilo jej pomyšlení, že je vedle jeho chlapce někdo jiný, že se jej dotýká někdo jiný, že jej líbá někdo jiný, že...
Musel něco udělat!

Jak šel čas a on se nemohl soustředit na práci, měl víc volného času na přemýšlení. Na přemýšlení a na realizaci svého plánu.
Stan většinou nebyl moc dobrý v dlouhodobém horizontu plánování. Věděl co musí udělat, věděl, že z toho nejspíš budou nějaké důsledky. Ale jediné, co chtěl vidět byl Jonathan. Jonathan, který by pak opět byl volný a třeba by jej opět vzal k sobě. A když ne... No, tak si jej vezme sám. Odvede jej někam daleko a... Přesvědčí jej, že je pro něj ten jediný pravý.

Za těch pár týdnů musel přesně zjistit, jaký má Jonathan harmonogram a kdy se schází z modrovlasým mladíkem. Musel to zjišťovat, protože se zdálo, že plavovlasý mladík dost svých návyků od dob, kdy chodil s ním, změnil.
Stana to stále hodně sebeovládání nevyjít ze stínů a něco neudělat. Jenže musel mít plán. Musel být obezřetný, musel...
Všechno to nakonec šlo vniveč, když se jednoho večera opil a šel svého drahého chlapce sledovat.

Stan měl v úmyslu Jonathana odvést někam daleko a mít jej jen a jen pro sebe. Ale jedna část jeho mozku, ta pragmatická část, mu říkala, že to k ničemu nebude. Že o něj Jonathan už nestojí, že...
Možná ta část na okamžik převládla. Možná právě to mohlo za to, že nyní vyšel ze stínů a zastoupil cestu tiše švitořící dvojici.

Plavovlasý mladík si jej všiml první.
"Co to-- Oh..." až o okamžik později si uvědomil, kdo přesně to před ním stojí.
"Jonathane," ušklíbnutí. Černovlasý muž hleděl jen na něj. Nevšímal si modrovlasého mladíka, a ani toho, že si k sobě Jonathana ochranitelsky přivinul.
"S-Stane... Uhm... Co tady děláš?" Jonathan se nejistě rozhlížel kolem. Už byl pozdní večer a lidi, kteří mohli procházet kolem by si jich pravděpodobně stejně nevšímali.

"Přišel jsem si pro tebe," další zlověstný úšklebek.
"Co? Stane, nemyslím, že-- Oh..." Jonathan si všiml zbraně, kterou měl Stan v ruce. Zatím jen klidně vysela po jeho boku.
"Myslím, myslím, že bychom radši měli jít." Světlovlasý mladík začínal být vyděšený. Chytil Matyáše pevněji za ruku a pokoušel se jej táhnout pryč.
"Ne!" zavrčel Stanislav.
"Stane, jen... Neudělej žádnou hloupost," zoufale.

"Pojď semnou," černovlasý muž ke chlapci natáhl volnou ruku.
"Uhm..." Jonathan vrhl nejistý pohled na Matyáše. "Já..." Udělal krok směrem ke Stanovi. Nechtěl nijak ohrozit Matyáše.
"Nepůjdeš s ním," zamumlal tiše modrovlasý mladík. Dál pevně svíral Jonathanovu dlaň.
"Ale--"
"Pojď!" rozkazovačně. Nyní Stan už i výhružně zamával pistolí.
V Jonathanových očích se zaleskly slzy. Byl tak vyděšený. V podobné situaci nikdy nebyl. Netušil, jak se má zachovat, co dělat. Kde vlastně Stan sehnal zbraň? Co věděl, tak se jen tak koupit nedaly.
Ale to jej teď nezajímalo. Důležité bylo, že pistole vypadala reálně. Tím si však nemohl být jistý, v životě pravou zbraň neviděl. Mohla být falešná, ale co když nebyla?

"Hned teď sem pojď!" Stan namířil hlaveň na světlovlasého mladíka. Jonathan stuhl na místě. Nezvládal vypjaté situace.
"Ne," promluvil za Jonathana Matyáš.
Černovlasý muž přimhouřil oči. Stále hleděl na Jonathana.
"Fajn. Když tě nemůžu mít já, tak nikdo," zamručení. Vystřelil.

Všechno se to seběhlo tak rychle. Jonathan to ani později neuměl popsat. Prostě se to stalo. Stan vystřelil a on byl najednou na zemi.
Až o chvíli později si uvědomil, že Matyáš reagoval rychleji než on.

"Oh můj bože, Maty..." Jonathan poklekl vedle mladíka, který jej před okamžikem strhl k zemi. Na rozdíl od něj, který byl nezraněn, modrovlasý mladík takové štěstí neměl.
Matyáš měl jednu ruku přitisknutou k boku, mezi prsty mu protékala temně rudá krev.
"Au..." zmohl se jen na slabé zasténání.
"Oh můj bože..." Plavovlasý mladík byl naprosto vyplašený. Rozhlédl se kolem. Potřeboval pomoc. Matyáš potřeboval pomoc.
Naštěstí Stan nebyl nikde v dohledu. Pravděpodobně opustil scénu v momentě, kdy vystřelil. Ani nečekal na výsledek.

Lidé z okolních podniků se pomalu začali srocovat na ulici. Někdo zavolal záchranku.
Nic z toho ale Jonathan nevnímal.
Jemně odtáhl Matyášovu ruku, nahradil jí svou vlastní. Modrovlasý mladík u toho jen tiše zasténal, slabě se zachvěl.

"Nevyčítej si to," zaševelil modrooký mladík.
"Maty," vzlyk. Všechno se to tak pokazilo. Jak se to jen mohlo stát. Měl jít se Stanem. Měl... Neměl do toho zatahovat Matyáše.

Konečně dorazila sanitka. Světlovlasý mladík byl stále strnulý, když mu někdo odstranil ruce z Matyášova zranění. Několik lidí začalo urychleně ošetřovat padlého chlapce.

"Hej, hej!" někdo s Jonathanem slabě zatřásl. "Jste v pořádku?"
Plavovlasý mladík dál zíral na místo, kde ležel jeho partner. Konečně ho dostateně stabilizovali, aby jej mohli naložit do záchranky.
Jonathan jen matně vnímal, jak mu řidič oznamuje, do jaké nemocnice Matyáše odvezou.

O něco později stál sám na potemnělém chodníku, lidi se postupně rozcházeli, teď, když už tady nebylo co k vidění.

Jonathan se roztřeseně nadechl. Musel dát někomu vědět, co se stalo. Rukou zahalenou v Matyášově krvi našel mobilní telefon a vytočil Liborovo číslo.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 11. listopadu 2012 v 15:14 | Reagovat

Tak to bolo teda dramatické. O_O Som ani nedýchala. A to váhanie a tak, to sa ti podarilo. Bolo to také, napínavé. Chudák Maty, dúfam, že bude v poriadku :-( A Stan už vážne prekročil úplne mieru, aj keď to už asi dávno, ale pomaly sa nám z neho stáva aj možný budúci vrah, teda dúfam, že sa mu nikoho zabiť nepodarí, ale má teda riadne maniacky sklony :-? ako postava je pre mňa síce zaujímavý, ale no už fakt začína byť dosť mimo, čiže rozhodne nebezpečný záporňák s tou najväčšou mierou desivosti. Držím palce chlapcom, no asi by sa im zišla ochranka. :-D

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 15:16 | Reagovat

[1]: Oh, dáváš mému mozku nové myšlenky, možná ještě změní osnovu :-D Velmi děkuji za komentář... 8-)

3 Merope Merope | Web | 11. listopadu 2012 v 15:49 | Reagovat

[2]: Ó, tak až zas tak to nemyslím, že by som chcela, by niekoho veď vieš... :-(

4 Ariwa Ariwa | 14. listopadu 2012 v 7:33 | Reagovat

Psst.. tohle mi nedělej. U ranní kávičky a buchty mi tohle málem uštědřilo infarkt :D. A o čtenářku bys asi nerada přišla (doufám).

Tak tedy ten Stano to už přehání. Asi si neuvědomuje, že mohl někoho zabít (s tou zbraní jsem si říkala jestli picne Matyho, Jona a nebo sebe :D). Nakonec picnul Jona, ale schytal to Maty. Což je vlastně nejlepší řešení - to obětování se pro druhou osobu je sladké. Upřímně doufám, že Jon se už nebude chovat jako doposud. Tohle chce už i nějaké orgány! Nemělo by mu to procházet :D.

PS: Těším se na nasraného Libora (bude, ne?). Konečně nějakej Pan mlátička :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.