24.kapitola - Gentle World

4. listopadu 2012 v 10:42 | Mania Dardeville |  Gentle World
Netušené

Tak je po Samhainu a konečně mám opět chvilku na psaní. Vlastně teď bych se měla pokusit udělat víc času až do Yule, protože během vánoc budu určitě opět líná :-D.
Takže, takhle kapitola je nudná, ale další to snad spraví. A pak, vím, že v povídkách se neděje na jednou tolik věcí, většinou je tam jedno téma, kterého se držím a pak se omílá furt dokola. Ale upřímně, ve vašich životech se toho děje najednou víc? Každopádně je to jedno, nechci na mé drahé chlapce být až taková mrcha ;-).



"Co to děláš?" Rosťa zamračeně hleděl na Jonathana. Který se mu vetřel do bytu a teď tam hospodařil.
"Připracuju ti věci do práce," s úsměvem.
"Cože?" zamračeně. Rudovlasý mladík ležel v posteli a nezdálo se, že by se kamkoliv chystal.
"No, nejsi nemocný, to víme oba. Takže myslím, že by bylo nejlepší, kdyby ses zvedl a šel do práce," vysvětloval Jonathan. Mezitím v kamarádových skříních hledal oblečení, které donutí Rosťu, aby si vzal a odešel spořádaně za prací.
"Nikam nejdu," zamumlal rudovlasý mladík, přehodil si přes hlavu deku a otočil se k Jonathanovi zády.
"Uhm, ale--"
"Jdi pryč a nech mě být."
"Rosťo--"
"Vypadni!" hodil po světlovlasém chlapci polštář.
"Co..? To teda ne. Není dobrý, aby tady celý dne ležel a truchlil kdo ví nad čím," zamračeně. Měl toho akorát tak dost. Svých vlastních starostí měl až nad hlavu a teď mu ještě začal přidělávat další Rostislav. Navíc mu rudovlasý mladík ani nechtěl říct, co se s ním děje. Ne snad, že by Jonathna neměl nějaké nápady. Každopádně, pokud mu to říct nechtěl, tak on to z něj páčet nebude. Na to opravdu neměl ani čas a ani náladu. Za chvíli měl být v práci a stejně tak Rosťa. Doufal jen, že rudovlasý mladík na něj dá a do práce odejde. Přeci jen nebyl nemocný a kdo ví, jak by mu v práci procházelo, že se jen tak válel doma.
Jediné, co teď Jonathan mohl udělat, je postarat se o to, aby kamarád nepřišel o místo.

"Jonathane, nech mě být a jdi pryč," povzdech.
"V žádným případě. Vstávej a jdi do práce!" Strhl s rudovlasého mladíka deku, do které byl zahalený. Ve stejných okamžik vyjekl a zakryl si rukama oči. Z postele na něj hleděl zamračený a kompletně nahý rudovlasý mladík.
"Můžeš se prosím tě oblíct..." Jonathan rukou, kterou si nezakrýval oči, mával směrem ke skříni.
Otočil se k Rosťovi zády ve chvíli, kdy druhý mladík vstával z postele a s nevraživým pohledem se jal oblékat.

"Měl bys mě podporovat, víš," mumlal Rosťa.
"Podporuju tě, jen... Teď se jen obleč a jdi do práce. Promluvíme si pak, jo?" Jonathna hleděl do zdi a upřímně doufal, že kamarád za ním se opravdu strojí do práce.
"Víš, kvůli tobě přijdu pozdě do práce," povzdechl si Jonathan.
"Nemusel si sem chodit!" odseknutí.
"Jo, jasně..." sklesle. Jonathan věděl, že kamaráda něco trápí a to něco jej nutilo zahrabat se doma a nikam za nikým nechodit. Jenže do práce jít přece musel. Nemohl tak úplně zanevřít na všechno. Přece nechtěl, aby ho vyhodili.

{---}

Rudovlasý mladík nakonec opravdu dorazil do práce. Ač velice nerad. Teď musel celý den sedět v kanceláři a poslouchat svého nanicovatého šéfa, kterak si stěžuje na všechny své podřízené. Aspoň, že nejeli na žádnou služební cestu. V téhle náladě by svého drahého vedoucího pravděpodobně musel minimálně zabít.

Naštěstí po něm šéf nic moc nechtěl, ani se nepodivoval nad jeho dřívější absencí. Naštěstí jejich firma moc nedala na docházku, jinak by chybějící dny musel minimálně vysvětlovat a třeba i chybějící hodiny nadělávat.
Ano, už se viděl, jak tady seděl do noci a dodělával čas, kdy tady nebyl. To sotva...

Dnešní den se rozhodl strávit u kávovaru. Nemohl se v práci opít do němoty, což by dělal daleko raději, tak do sebe aspoň lil jedno plnokofeinové kafe za druhým.
Vlastně si teď trochu vyčítal, že kvůli němu přišel pozdě do práce i Jonathan. Druhý mladík si totiž čas musel nadělávat a podání jeho práce to rozhodně nebude nic snadného a krásného. Nadruhou stranu, nikdo světlovlasého mladíka nenutil k tomu, aby se jej snažil donutit vstát.

Dobře, Jonathan byl dobrý kamarád, i když právě teď ho Rosťa proklínal do horoucích pekel. Ano, právě teď, když se ukrýval v kuchyňce a doufal, že Libor nestočí cíl své cesty sem. Neměl na hnědovlasého muže náladu. A nejen náladu, opravdu ho nechtěl vidět.
Naštěstí se zdálo, že Libor ještě nezaznamenal, že je v práci a tak se jej ani nesnažil najít. Dobře pro něj. Rosťa byl v náladě, že by jej Liborův flegmatismus nejspíš dovedl k šílenství. Stejně tak byl rád, že sebou ráno Jonathna nevzal Matyáše, jeho entuziasmus by jej pravděpodobně zničil.

{---}

Nebylo to tak, že by Libor byl úplně mimo dění. Od rána měl takový podivný pocit. Později, když zrovna s Rosťovým šéfem něco řešil, tak už ten pocit dokázal i identifikovat. Zvláště v okamžiku, kdy se jej šéf zeptal, co si myslí o Rosťově dnešním outfitu.
Hnědovlasý muž na něj nejdřív nevěřícně hleděl. Zaprvé, proč by si měl něco myslet o tom, co má rudovlasý mladík na sobě. No dobře, ve vedení firmy nebylo žádným tajemství, že měl víc než přitažlivost k mladému asistentovi. Ale pak, dnes Rostislava neviděl, jenže... Znamenalo to snad, že byl v práci? Proč jej tady neviděl. Normálně kolem něj musel minimálně projít, aby se dostal k vedoucímu. Nebo byl rudovlasý mladík přítomen tady a dělal poznámky, nebo cokoliv dalšího, co mu šéf dal na práci. Tím, že tady dnes Rosťa nebyl jen Libor předpokládal, že ještě není v práci. Neuměl si představit, že by šéf cokoliv dělal bez Rosťovi přítomnosti. Byl to ten typ vedení, který k ruce asistenta potřeboval a to vyloženě na vše.
Hnědovlasý muž se někdy víc než jen podivoval nad tím, že rudovlasému mladíkovi nevadí různé věci dělat, ale tak... Šéf byl šéf a Libor nebyl typ, který by své vedení někde potajmu 'drbal'. Takže se o tom s kamarádem nebavil. A posléze se už ani nesnažil vedoucímu naznačit, že by svého asistenta nemusel až tak využívat.

Jak den postupoval a Libor procházel firmou, stalo se jistotou, že se mu Rosťa vyhýbá. Nebylo by jinak možné, aby na něj ani jednou za den nenarazil. Většinou, když ani jeden z nich nebyl nikde na pochůzkách, tak se v budově potkávali. Mohli společně zajít na oběd, promluvit si. Ale dnes jako by se rudolavlasý mladík propadl.
Vedoucího se ptát nechtěl, už takhle si z něj začal utahovat. Nejhorší bylo, když šéf byl taky váš kamarád, mohl si z vás dělat legraci, zatímco by jste si v práci tolik věcí dovolit nemohli.

Ke konci dne toho už měl Libor dost. Vzal do ruky telefon a vytočil bratra.

"Jo?"
"Kde jsi?" vyhrkl Libor.
"Co?" zmateně.
"U Jonathna, že jo?"
"Libore?" zmateně. "Proč voláš?"
"Jsem v práci a údajně je tady i Rosťa, ale neviděl jsem ho, tak--"
"Můžeš se uklidnit, pak trochu ztlumit hlas, protože docela křičíš no a pak mi v klidu řekni, proč mi voláš."
"Matyáši," zavrčení.
"I já tebe mám rád, drahý bratře, a teď, proč voláš?"
"Víš něco o Rosťovi?"
"Já? Proč bych o něm měl něco vědět? Já nejsem ten, kdo je do něj blázen. Myslel jsem, že váš vztah postoupil na novou úrověn. Není z tebe ještě stalker?" posměšně.
"Mat--"
"Dobře, dobře. Nevím o něm nic. Dneska ráno Jonathna odešel s tím, že donutí Rosťu jít do práce, ale nevím, proč tam dny předtím nebyl, ani proč tam nechtěl jít. Dokonce ani nevím, jestli se Jonnnymu opravdu podařilo ho tam dostat."
"Nejsi moc nápomocný," zamumlání.
"A co si čekal? Jsi dost starý na to, aby sis to s ním vyřídil sám. Mohl bys mu aspoň říct, že o něj máš zájem."
"Není na to vhodná doba."
"Ou, jistě, já zapomněl. Nikdy není vhodná doba."

Libor si povzdechl. Věděl, že modrovlasý mladík má pravdu. Proboha, vždyť jeho bratrovi stačilo, aby se s Jonathanem jedno uviděl a hned z toho uměl udělat vztah. A on... On znal Rosťu spoustu let a nebyl schopný se mu nijak víc přiblížit.

"Co mám dělat?"
"Ptáš se mě na radu, ó velký bratře?"
"Jo..."
"Jdi za ním, zeptej se, co ho trápí a vylij mu své srdce..."
"Uhm. A další možnost?" neuměl být spontánní.
"Nech to jak to je a počítej s tím, že už ho třeba neuvidíš."
"Co? Třeba když tomu nechám volný průběh, tak--"
"Jak volnější průběh tomu chceš nechávat? Rosťa si očividně zatím ničeho nevšiml a to na něj zíráš 'ix' let. Chceš snad vsázet na to, že se jednou společně opijete a skončíte v jedné posteli? Ano, to by jistě byla velká romantika."
"Maty, já--"
"Víš co, tohle nikam nevede, musím ještě něco udělat a ty, no, očividně na dobré rady moc nedáš."
"Ale--"
"Ne, na rozdíl o tebe se za chvíli musím chystat na rande, takže končím a ty, no, udělej pro jednou nějaké mužné gesto."
S tím modrovlasý mladík zavěsil a nechal svého bratra, aby se v trápil sám ve své nejistotě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 4. listopadu 2012 v 17:36 | Reagovat

Som rada, že si pridala aj k tejto poviedke. Tešila som sa na to. No som zvedavá teda, či Libor naberie trošku tej odvahy, či nie, i keď musím uznať, že podmienky preňho nie sú práve najpriaznivejšie :-D

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 10. listopadu 2012 v 13:59 | Reagovat

[1]: Velmi děkuji za komentář! Mno jo Libor, holt to není tak snadné, když nemá jistotu, že nebude odmítnut. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.