24.kapitola - Blondie

20. října 2012 v 11:20 | Mania Dardeville |  Blondie
Věci, které nejsou v pořádku

Dobře, konečně jsem se dostala opět k psaní. A teď, opravdu to není moje vina. Máme v práci frmol, navíc už nejspíš všichni ví o mé pracovní posedlosti, takže to znamená, že času na cokoliv dalšího bylo ještě méně.
Každopádně konečně začíná být normální počasí, protože léto mě neuvěřitelně vysilovalo. Nesnáším léto, jaro, teplý podzim. Ještěže za chvíli bude zima. Sice si budu zase stěžovat, že je zima, ale tak :-D



Po několika neuvěřitelně vytěžujících dnech měl Dominik konečně chvíli pro sebe. Dnes byl jediný den, kdy nemusel ani na jednu přednášku do školy a kdy neměl ani žádnou z brigád. Vlastně bylo zvláštní, že to tak vyšlo. Protože posledních pár týdnů se snažil, aby takový volný den neměl. Jindra sám totiž byl v práci od rána do večera, zdálo se, že v práci něco dohání. To mu Dominik samozřejmě nevyčítal. Sám si však ale snažil svůj čas rozplánovat tak, aby pak nemusel sám sedět doma.
Když se něco takového stalo dřív, tak by jednodušše strávil čas s Gigim. Jenže teď... Teď to bylo trochu zvláštní. Vlastně, když se nad tím zamyslel, už nějakou chvíli o plavovlasém chlapci neslyšel. Možná by za ním měl zajít. Zjistit, co se děje. Proč se jim přestal ozývat. Proč k nim přestal chodit... Nic takového se normálně nedělo. Navíc Dominik nevěděl o ničem, čím by Gigiho naštvali. Muselo se tedy stát něco na jeho straně, něco, co mu zabraňovalo přijít.
Nebo prostě jen neměl čas. U plavovlasého mladíka se klidně mohlo stát, že se tolik zabral do čehokoliv co dělal, že na okolí zapomněl. Jenže tohle už bylo trochu divné. Navíc, co Dominik věděl, že Gigiho den zabíral pouze Daniel a neuměl si představit, že to by Gigimu stačilo.

Dominik se trochu styděl za to, že jej situace, která vznikla kolem kamaráda začala trápit až teď. Možná si toho na dny minulé opravdu naplánoval až moc. Jinak se přece nemohlo stát, že by až teď zjistil, že se mu Gigi podezřele dlouho neozval.
Jistě, věděl, že Gigi si do ničeho nenechá moc mluvit, takže i kdyby cokoliv podezřelého zjistil dřív, bylo pravděpodobné, že by se tím trápil akorát on sám, protože plavovlasý mladík by nad tím jen mávl rukou. Pokud by vůbec byl ochotný jej vyslechnout.

Co Dominika děsilo víc, byl fakt, že od chvíle, co byl Gigi propuštěn z nemocnice, tak se jim vzdaloval. Nebyl na to zvyklý. Odjakživa dělali všechno společně. Zůstával tam, zatím co plavovlasý mladík ukončoval své vztahy. Zatímco se vzpamatovával s těch, které na něm zanechaly nepříznivé účinky.
Ať už se kdykoliv stalo v Gigiho životě cokoliv, Dominik zůstával neměnnou konstantou. Proč to teď bylo jinak? Opravdu se mohlo stát, že se plavovlasý mladík začal natolik měnit, že jej přestal potřebovat?
I když by to tak bylo, tak Dominik sám si neuměl představit, jak by sám existoval dál. Jistě, měl partnera, který byl víc než úžasný. Ale nebylo to takové. S Gigim byli téměř jako bratři. Nemohl o něj přijít jen proto, že... Proč vlastně. Netušil, co se změnilo, že se plavovlasý mladík tak stáhnul.

Nakonec měl dost uvažování o věcech, které z místa, kde seděl nemohl vyřešit. Rozhodl se proto vyrazit ven a najít vše, co by mu mohlo pomoci situaci objasnit a pokud možno vrátit kamaráda tam, kam patřil.

"Někam se chystáš?" Jindřich dorazil z práce akorát v okamžiku, kdy se Dominik obouval a téměř vycházel z dveří.
"Ahoj, no... Ven..?"
"To se mě ptáš?" zamračeně. "Myslel jsem, že když přijdu dřív, tak strávíme nějaký čas spolu," lehce obviňující tón. To byla pravda. Blonďatý muž si dnes dal záležet na tom, aby nepřišel z práce úplně pozdě, jak se stávalo v minulých dnech. Chtěl tak mít na svou drahou polovičku nějaký čas, který tak zoufale potřebovali. Nebyl to totiž jen Gigi, kdo se začal stávat vzdáleným. Jindra by to nejspíš nahlas nikdy nepřiznal. Ale jeho vztah s Dominikem potřeboval mít Gigiho v blízkosti. Plavovlasý mladík byl něčím, co je udržovalo pohromadě. Jistě, milovali se, zbožňovali, aspoň on sám zbožňoval Dominika. Ale... Rudovlasý mladík potřeboval kamaráda, aby se mohl soustředit na vztah.

"Chtěl jsem jít navštívit--"
"Doufám, že ne Gigiho," zamračeně. Nelíbilo se mu, že se Gigi na kamaráda tak snadno vykašlal. Jistě, vykašlal se na ně na oba, jenže on sám neměl k plavovlasému chlapci tak blízko jako jeho partner.

"Ne..." opatrně. "Myslel jsem, že třeba... Christ, jistě. Chtěl jsem navštívit Christ."
Jindra přimhouřil oči. Došlo mu, že tohle si Dominik vymyslel až teď. Ale nakonec proč ne.
"Půjdu s tebou."
"Co? To nemusíš. Chci říct, že teď si přišel z práce a musíš být unavený a--"
"Půjdu s tebou," rozhodně.
"Dobře," mumlaje. Teď to znamenalo, musel jít navštívit Christ. Přitom tak trochu hnědovlasého mladíka obviňoval z toho, co se děje s Gigim. Možná je neměl nikdy seznámit. Ale kdo měl tohle předpovídat.

Dominik v paměti vyhledal Christovu novou adresu. Hnědovlasý mladík se nakonec nenastěhoval zpět k rodičům. Zdálo se, že život s Gigim jej přeci jen trochu změnil a aspoň donutil se osamostatnit.

O něco později stáli s Jindrou před dveřmi bytu ve čtvrti, kde by rozhodně ani jeden nečekal, že najdou bydlet mladíka, který ještě neměl prostředky na to si pořádně vydělat. Vypadalo to, že se Christ tak úplně od rodičů neodpoutal. Aspoň od jejich peněz ne.

Blonďatý muž zazvonil ve chvíli, kdy to vypadalo, že se Dominik rozhoduje, zda nemají odejít. Když už sem došli, tak mohli dostat aspoň nějaké odpovědi. Když už tomu Jindra obětoval svůj večer s partnerem.

Dveře se jen o okamžik později otevřely.
"Ahoj, Chr--" Dominik se zarazil. Zůstal zírat na hnědovlasého muže před sebou. Tedy, muže...
"Co se stalo?"
"Nic," zamumlal Christ.
"Uhm..." vypadalo to, že ani Jindra si nebyl jistý, co má říct. Přišel se sem hlavně kvůli tomu, že to chtěl Dominik. A pak, no hnědovlasý mladík mohl mít informace o Gigim, které oni postrádali.
Jenže teď si tak uvědomil, že Christ měl své vlastní démony a jak se zdálo, právě tohle byla chvíle, kdy se je rozhodl řešit.

"Takže, nepozveš nás dál?"
"Nemyslím si, že je to nejlepší nápad," zamumlal Christ.
"Dobře, no..." zrzavý mladík se nejistě rozhlédl kolem. Teď mu tak začalo docházet, že se Christ možná od rodičů neodstěhoval dobrovolně. Ale že jej sem poslali téměř jako do vyhnanství. Sice do poměrně luxusního, ale stále vyhnanství.

"Víš, proč jsme přišli?"
"Předpokládám, že kvůli Gigimu, jak jinak," lhostejně pokrčení rameny.
"Oh, no..." Už poněkolikáté v tomhle dni se Dominik styděl. Nejprve kvůli tomu, že nedokázal dát pozor na Gigiho a teď. Vždyť on byl s Christ kamarád, ne blízký, ale přeci jen měl by vědět o tomhle.

"Rozhodl ses pokročit," opatrně začal Jindra.
"Je to tak zřejmé," ušklíbl se Christ. Dominik přejel očima po hnědovlasém mladíkovi, který už onoho hnědovlasého mladíka příliš nepřipomínal.

"Asi nebyl úplně nejlepší nápad, že jsme sem šli." Jindra chytil Dominika za ruku v případě, že by odsud nechtěl odejít. Přeci jen ať už měl v úmyslu říct Christ cokoliv, tak teď proto nebyla nejvhodnější doba.

"Já, dobře. Půjdeme... Christ, víš, mrzí mě, že jsme se starali víc o Gigiho a nebyli tady i pro tebe. Ale víš, Gigi je--"
"Gigi, já vím. Vím, že je důležitý," sklesle.
"Jo, ale to neznanená, že ty nejsi. Mohl jsi něco říct. Nemusíš s tom být sám..."
"Ne, je to tak nejlepší..."
"Ale--"
"Měli byste jít."
"Jo, Domi, jdeme." Jindřich odváděl zamračeného Dominika pryč od Christ. Nebyl si úplně jistý, jak nad ním má teď přemýšlet. Jako nad mužem, nad ženou, něčím mezi tím. Ač byl Jindra gay, tak s transsexuáli se potkával jen zřídka a že by některého opravdu znal se říct nedalo. Vlastně Christ bral dřív tak trochu jako výstřelek, nikdy se o tom s ním nebavil a nějak si nemyslel, že by to opravdu mohl myslet vážně. No, jak se zdá, tak se mýlil.

Na druhou stranu Dominik byl opravdu zděšený tím, že Christ nikomu neřekl na co se chystal. Přeci jen tohle byl běh na dlouhou trať a i když se znali spíš jako známí, než kamarádi, tak bylo zvláštní, že nic nevěděl. Nebo bylo snad možné, že mu Christ něco řekl a on si to neuvědomil, zapomněl to, nebo... Jistě, vždycky měl v mysli jen Jindru a Gigiho a na ostatní moc nebral zřetel, ale... Styděl se. Ano, to bylo nejvhodnější slovo. Ještě horší bylo, že věděl, že v momentě, kdy se mu do života vrátí Gigi, tak na Christ opět zapomene. Proto se jej nesnažil víc přesvědčit, aby chtěl, aby se o něj někdo z nich staral. Věděl, že by to nebylo na pořád. A nejspíš to věděl i Christ.
Gigi v nich ve všechny prostě vyvolával něco, čemu se nedalo odolat. Hnědovlasý mladík na všechny působil dojmem, že vše nejraději zvládá sám a nechce, opravdu nechce, aby se o něj někdo staral.


Pozn.: Pravda je taková, že nebudu popisovat Christ a změny, kterýma prochází. Zaprvé, i když takové lidi znám, tak ne příliš blízce, takže to nevím z první ruky a za druhé, Christ není hlavní postava a já ho-jí prostě nemám ráda. Možná je to tím, že uvnitř je ženou a já nesnáším ženské postavy a to i ty, které stvořím. Nebo je to tím, že mám ráda Gigiho a Christ mi v pohledu k němu přijde sobecký...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 21. října 2012 v 19:31 | Reagovat

Nevím ,ale přijde mi to více a více  nezáživné. Prostě.. ani jedna z postav mi nepřilnula k srdci. Někde bude chyba. Jejich chování totiž z mého hlediska nedokážu pochopit, nelíbí se mi. Ještě si počkám na pár dílů, ale opravdu nevím.

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 21. října 2012 v 20:25 | Reagovat

[1]: Špatné je, že to vím. Tahle povídka nějak nedrží ani mě, ale do konce jsou tři kapitoly, takže to přeci nenechám rozepsané ;-)

3 Clowers Clowers | 23. října 2012 v 13:43 | Reagovat

3 kapči, tak jo ;) Těším se, dík že sis našla čásek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.