23.kapitola - Gentle World

28. září 2012 v 11:46 | Mania Dardeville |  Gentle World
V žalu k lásce

Za kapitolu můžete děkovat státnímu svátku, jinak bych na ní pravděpodobně nenašla čas. Zase osmnáct dní od poslední, ach jo. V zimě se to zlepší, snad. Ale to říkám furt. Prostě se začínám nějak stávat nespolehlivou. Ale víte čím to je? Protože nemůžu dělat jen jednu věc a když mám psát potřebuju k tomu dělat ještě něco a vzhledem k tomu, že téměř nikdy nikdo není na ICQ, tak se mi pak hůř píše :-D
Áno, Blondie už nějakou chvíli nebyla, snad brzo.



Dnes Libor přišel do práce s podivně nepříjemným pocitem. To nebývalo časté. Obvykle mu nevadilo být v práci nebo do ní jít. Vlastně měl svojí práci rád. O to víc, když se v ní setkával s Rosťou. Jak by se mohl netěšit na celý den ve společnosti rudovlasého mladíka? Jistě, neměl by strávit celý den s ním. Přeci jen Rosťa nebyl jeho asistent a každý z nich měl své úkoly, které musel za ten den vykonat. Ale Libor je dokázal setřídit tak, aby odpovídaly tomu, co měl ten den dělat Rosťa. Ani nevěděl, jestli si to rudovlasý mladík uvědomoval. Pravděpodobně ne. Libor jen mohl doufat, že jednou se Rosťa na chvíli zastaví a uvědomí si, že Libor tam pokaždý byl a možná, jen možná, za tím zkusí najít i něco jiného, než přátelství.

O několik hodin později ten nepříjemný pocit uměl už nefinovata věděl k čemu jej přiřadit. K Rostislavovi. Nebo spíše k jeho absenci. Rudovlasý mladík dnes nedorazil do práce. Což se mu příliš nestávalo. Jistě nepřišel do práce, když jen na služební cestu s jejich šéfem - což Libor tak nerad viděl. Ale jindy, v těch pár vzácných okamžicích, když Rosťa nepřišel do práce to znamenalo, že se něco stalo. Něco špatného, nepříjemného, děsivého. Třeba onemocněl. Zranil se. Umřel... Ne, to ne. To už byla příliš děsivá myšlenka.

Před obědem už začal být opravdu nervózní. Od vedoucího se dozvěděl, že Rosťa nahlásil nemoc. Takže přeci jen jen to něco špatného. Několikrát se mu během dne snažil dovolat. Marně. Dobře, pokud byl nemocný, mohl prostě jen spát. Nebo být u lékaře, nebo...
ale to, že byl v bytě sám, nemocný, bezmocný... Libora to silně znervózňovalo.

Dnešní den v práci hnědovlasý muž opravdu nesnášel. Potřeboval jít domů. Potřeboval jít za Rosťou. Potřeboval jít někam, kde nebude přemýšlet na tím, jak se rudovlasý mladík má, jak se mu daří, zda něco nepotřebuje... Normálně by se mohl jen tak sebrat a odejít z práce kdy se mu zachce. Ale zrovna dneska toho měli až nad hlavu a jen tak odejít by mu nejspíš neprošlo.
Proč se věci vždycky musely takhle nakumulovat?

Mezi práci a práci se snažil několikrát dovolat Rosťovi, ten pochopitelně telefon nebral. Nakonec do vzdal a zavolal Jonathanovi.

"Jo?"
"Jonathane, ahoj, tady Libor."
"Jo, já vím. Co je? Děje se něco?"
"No..." Hnědovlasý muž se nejistě rozhlédl kolem. Nepotřeboval, aby jej slyšel některý z jeho kolegů. I když nepochyboval o tom, že většina z nich buď ví, nebo minimálně tuší, že má o Rosti víc ne profesní nebo přátelský zájem.

"No?"
"Nevíš co je s Rosťou?"
"Jak co je s Rosťou? Co by s ním mělo být?" nejistě.
"Není v práci a prý je nemocný, tak jestli--"
"Cože? To slyším prvně," zmateně.
"Uhm..."
"Zjistím to. Co kdyby si po práci přišel k nám? Bude tam Matyáše a snad... No, Rosťa bude v pohodě, ať už se děje cokoliv."
Libor se na Jonathanova slova zamračil. Něco v tónu druhé muže se mu nezdálo, ale neuměl do definovat. Jonathan něco věděl.
Stále mračíce se s plavovlasým mladíkem rozloučil a zavěsil. Ještě jednou zkusil vytočit Rosťu. Tohle mu tak vadilo. Kdby mu aspoň rudovlasý mladík zavolal zpátky. Musel přece vidět, že mu někdo volal a ne jednou.
Naštvaně odhodil mobil stranou. Musel počkat ještě pár hodin, než bude moci odejít. Snad Jonathan do té doby něco zjistí. Aspoň pro tohle se plavovlasý mladík hodil. Mohl o Rosťovi zjistit věci, které by se on sám nejspíš nedozvěděl. I když sen a plavovlasého mladíka stále ještě zlobil kvůli té věci se Stanislavem.

{---}

O něco později Libor stál na chodbě mezi Rosťovým a Jonathanovým bytem. Zvonil a zvonil na zovnek u dveří rudovlasého mladíka. Poněkud marně. Podvědomě tušil, že někdo je uvnitř v bytě. Tak proč mu neotevřel? Udělal mu snad něco? Co se stalo? Rosťa se obvykle takhle nechoval. Byl veselý, vstřícný. Tohle chování mu tak neodpovídalo. Byl opravdu nemocný? Pak by bylo jen správné, aby mu otevřel a on se o něj mohl postarat.

Konečně se otevřely dveře, ne však k bytu, do kterého se dobýval.
"Liborem?" Matyáše stále ve dveřích do Jonathanova bytu, zmateně hleděl na bratra, který nyní už nezvonil, ale nervózně klepal.
"Ahoj, já..."
"Pojď dovnitř," modrovlasý mladík si povzdechl, ustoupil odedveří a nechal bratra projít do Jonathanova bytu. Libor zamračeně došel do obývacího pokoje. Sedl si na gauč a čekal. Matyáš i Jonathan vypadali, že mají něco na srdci.

"Takže," začal sám. "Co se děje? Co je s Rosťou? Je v pořádku?"
"No, víš... Jak se to vezme," začal Matyáš.
"Jistěže je v pořádku," zasáhl Jonathan. "Tohle je... Prostě hloupost. Rosťa se chová hloupě a..." potřásl hlavou. Očividně neschvaloval kamarádovo chování.
"Co se děje?" Libor byl tak zmatený.

"Totiž... Aleš odešel."
"Co?" nechápavě.
"Aleš dneska definitivně odešel, odstěhoval se a Rosťa. No. Nevzal to moc dobře," vysvětlil Matyáš.
"Počkej, počkej. Chceš mi říct, že Rosťa nešel do práce řekl, že je nemocný protože od něj odešel Aleš? Kluk se kterým už nic neměl?" zmateně.
"Jo."
"Nechápu to," s povzdechem.

Jonathan pokrčil rameny. "Osobně si myslím, že to celé není kvůli tomu, že se Aleš odstěhoval, ale kdo ví."
"Co?" Libor nebyl s to dát si to dohromady. Stále byl zaseklý u toho, že Rostislav se zavřel ve svém bytě, odmítal s kýmkoliv komunikovat a to vše jen proto, že se od něj odstěhoval mladík, se kterým už pěknou chvíli nic neměl.

"Tak jinak. Nemyslím, že za to může to, že se Aleš odstěhoval. I když je pravda, že to Rosťu mohlo rozhovit. Přeci jenom Aleš se odstěhoval do jiného města. Zjistili jsme to až ráno," Jonathan do toho zahrnul Matyáše. Ten si tak vysloužil Liborův zamračený výraz, proč mu nikdo nic neřekl dřív?
"Do jiného města? Kam?"
"Nevím, nezajímá nás to. Podstatné je, že i Rosťa to zjistil až když už to byla hotová věc. Vypadá to, že se Aleš pro jednou pochlapil, našel si práci a odstěhoval se. Snad mu to vydrží. I když to už se nás snad týkat nebude.
"Dobře, dobře. Takže Rosťa teď co? Je naštvaný, truchlí, protože mu Aleš neřekl, co chystá, nebo co se děje?" Netušil jestli má být znepokojený, protože netuší, co se s jeho drahým děje. Nebo jestli má jásat, že se konečně, snad už definitivně, zbavil Aleše.

Dvojice před ním pokrčila rameny.
"Mluvil s ním někdo?"
"Nepustil nás dovnitř," sklesle.
"Takže nevíte," povzdech.
"Ne, viděli jsme Aleše, když se stěhoval a ten nám to řekl. Rosťa hned potom zabouchl dveře a od té doby nevyšel."
"Nezkoušeli jste se tam dostat?"
"A co máme dělat? Vyrazit dveře? Rosťa by se zbláznil, kdybychom to udělali!" Rozčiloval se Jonathan. Chápal, že se Libor o přítele bojí, ale musel pochopit, že jsou věci, s kterými nic nezmůže.

Hnědovlasý muž si povzdechl. Věděl, že má pravdu, ale nemohl přeci jen tak sedět se založenýma rukama. Kdo ví, co se teď Rosťovi honí hlavou. Přeci jen sedí sám doma a... Ne, Rosťa by neudělal žádnou hloupost.

"Navíc," začal opět Jonathan. "Myslíme si, že celá ta věc s Alešem není důvod Rosťova chování."
"Co?" zmateně. Liborova slovní zásoba se dnes jaksi scvrkla.
"Rosťa už byl předtím trochu divný, ale..." pokrčení rameny. "Třeba to nic není."
Libor přimhouřil oči. Nepřišlo mu, že by se rudovlasý mladík předtím choval nějak zvláštně. Nebo ano? Proč si toho nevšiml? On měl přeci být tím, kdo viděl jakékoliv změny. Sakra.

"Nech to být. Rosťa za náma přijde, když to bude potřebovat. Třeba je to jen nějaká blbost a no... Asi bych to zatím moc neřešil."
Jistě, to se jim snadno řeklo. Neřešit. Ale on to potřeboval řešit. Nemohl být delší dobu bez Rosťovi přítomnosti...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clowers Clowers | 28. září 2012 v 13:57 | Reagovat

Děkuji že sis našla čas.

2 Merope Merope | Web | 28. září 2012 v 17:22 | Reagovat

Teda, Aleš si to pekne zariadil, no snáď mu to všetko vyjde. A Rosťa no som zvedavá, kedy sa ukáže. :-D

3 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 30. září 2012 v 12:24 | Reagovat

Děkuji za komentáře! Někdy mám obavu, že s mým přidáváním se to už nikdo nebude obtěžovat číst. :-?  :-D

4 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 19. října 2012 v 23:24 | Reagovat

To mě těší, že se Aleš jednou zachoval jako chlap, ačkoli ještě jsme se nedověděli proč, že? No, ale budu si myslet, že proto, že dostal rozum.

5 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 20. října 2012 v 11:25 | Reagovat

[4]: Děkuji za komentář. No, možná to tam ani nebude, proč se Aleš rozhodl přejít k určitým změnám.  :-?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.