22.kapitola - Gentle World

10. září 2012 v 12:20 | Mania Dardeville |  Gentle World
Dobře, jsem si vědomá toho, že mi to neuvěřitelně dlouho trvalo. A ještě by mi to určitě nějakou chvíli trvalo, kdybych nebyla donucená vzít si dovolenou. Kdo to vymyslel, pět týdnů dovolené? Uvědomoval si ten dotyčný, že to prostě není možné vybrat? Ach jo.
Každopádně, nestíhám, absolutně nic. Což je sice moje vina, to uznávám, ale tak... Pokusím se opět přidávat s nějakou pravidelností. Ovšem, je tady zase seriálová sezona a že jich nesleduji právě malé množství je všeobecně známo :-D
Mimochodem, víte, že člověk se k psaní dostane přeci jen o něco lehčeji, když na něj na druhém konci bude čekat nějaké zpětná reakce. A vy se teda s komentářema zrovna nenadřete :-/

Tahle kapitola je trochu spojovací, takže další, snad v blízké budoucnosti napsaná, bude trochu už posunutí děje, o kousíček :-D



Jonathanův návrat z nemocnice domů se nesl v duchu rozhořčení. Aspoň z Matyášovi strany, který jej celou cestu doprovázel. A to ještě o tom, co modrovlasého mladíka naštvalo nevěděl Libor, ten by nejspíš reagoval o mnoho hůř.
Blonďatý mladík se totiž rozhodl Stana neudat. Což Matyáš prostě nebyl schopný pochopit. Jistě, kdyby šlo jen o nějakou šarvátku, ale Jonathan přeci skončil v nemocnici! To už bylo vážné, tak proč to jen Jonathan nechtěl řešit.
Ještě horší dle Matyáše bylo, když zjistil, že jeho drahý partner lhal policii, která za ním přišla. Řekl jim, že si z útoku nic nepamatuje, že dotyčného pravděpobodně neznal a že šlo nejspíš jen o náhodu, loupežné přepadení... Při tom se Matyáš mohl jen ušklíbat, z Jonathanova bytu přece nic nezmizelo. Jenže policie při tomhle odvedla dost liknavou práci. Nebo jim prostě bylo jen jedno, co s blonďatým chlapcem bude. Pokud nechtěl říct, co věděl, oni ho k tomu nutit nebudou.
Modrovlasý mladík nepochyboval o tom, že po Jonathanově prohlášení jeho napadení odloží a nikdo ani nebude nikde vysvětlovat, proč se to neřeší. Prostě jen další z útoků bez útočníka. O to snazší to nejspíš bylo, když oběť byla gay.

Policie za Jonathanem byla včera. Modrovlasý mladík se o tom však dozvěděl až dnes. Tedy v ten den, kdy Jonathana propouštěli z nemocnice domů. Nepochyboval o tom, že mu plavovlasý mladík neřekl o jeho rozhovoru z muži zákona vše. Ale i tak byl naštvaný. Proč Jonathan nemohl říct, že ho napadl Stan. Jistě si to pamatoval. Sakra, vždyť když se poprvé probral, tak ještě v malátném stavu potvrdil, že to byl jeho expatrner. Proč jen při tomhle udání nebyl nikdo kompetentní. Matyášovi těžko někdo uvěří, že ten útok jen nechce hodit na bývalého partnera.

Cesta do Jonathanova bytu tak proběhla v tichosti. Modrovlasý mladík tiše zuřil a Jonathan jen sklesle hleděl k zemi. Nechtěl svými činy Matyáše naštvat, ale... Přece nemohl nechat Stana zatknout. Nebylo by to správné. Stan se jistě uklidní a... No, nebo možná ne. Ale nechat ho zatknout? Navíc, bylo by to slovo proti slovu. A nepochyboval o tom, že Stan bude vypadat věrohodněji. A to i přesto, že v jejich komunitě všichni věděli, jaký tmavovlasý muž doopravdy je.
Tenhle svůj důvod Matyášovi pochopitelně neřekl. Nechtěl před ním vypadat jako slaboch. Ale co když by Stana udal. Co kdyby se to opravdu řešilo. Co kdyby uvěřili Stanovi, že si to na něj vymysleli? Co pak? Pak by byl za lháře, za podvodníka. A pak, doneslo by se to k němu do práce a to by nejspíš byl konec. Všechno na čem od začátku ve městě dělal by se mohlo lehce rozsypat.
Nebyl jako Rosťa. Neuměl by se s takovou nemilou publicitou vyrovnat. Navíc si nebyl úplně jistý, zda o něm v práci vědí, že je gay. Možná někdo něco tušil, ale nebyl si tím jistý. O takových věcech se tam nebavili. Proč taky. U všech se automaticky předpokládalo, že jsou heterosexuální.
Takže měl strach a měl za to, že je oprávněný. Ale radši bude před Matyášem vypadat jako naivní blbec, než jako zbabělec. I když to teď mohlo vypadat, že se bojí Stana, ale... Ne, on měl obavu z reakcí nezainteresovaného okolí.

Dorazili do bytu. Matyáš si stále zamračen sedl na pohovku. Plavovlasý mladík neurčitě postával u dveří.

"Maty..." začal nejistě.
"Co?" zamručení. Věděl, že možná se zlobí až moc. Přeci jen zraněný byl Jonathan, tak bylo na něm, zda to chtěl nebo nechtěl řešit. Jenže Matyáš měl nepříjemný pocit, že tímhle celá věc nekončí. A co až se stane něco dalšího? Horšího? Jak mohl Jonathan zajistit, že se to nebude opakovat? Že už bude v pořádku? Modrovlasý mladík teď bude žít v obavě z toho, co se Jonathanem dál bude. Bude se obávat každého návratu k partnerovi, aby jej opět nenašel v krvi. Až ještě vůbec žil, když od něj na okamžik spustí oči.
Na tak krátký vztah, jaký spolu měli to bylo příliš a Matyáš si upřímně nebyl jistý, jestli se s tím dokáže správně vyrovnat. Jestli tady dokáže být, až to bude Jonathna potřebovat a nepochyboval o tom, že to potřebovat bude. Třeba ne hned, třeba se teď Stan na část stáhne, ale pak... Lidi jako Stanislav nepřestanou jen tak sami od sebe.

"Promiň," tiše.
Modrovlasý mladík si povzdechl. Jak se na Jonathana měl dlouho zlobit.
"Nemusíš se omlouvat," povzdechnutí. "Jenom sem... Nečekal sem to."
Plavovlasý muž se přiblížil k místu, kde Matyáš seděl. "Kdybych věděl, že se budeš zlobit, tak bych..."
"Co? Řekl bys jim, kdo to byl?"
"No... Ne..."
"Tak vidíš. Nemusíš mi říkat důvody, proč si ho neudal. Jenom..." potřásl hlavou. Nevěděl, jak vyjádřit své obavy.
"Maty... Víš, není to proto, že by mi na něm ještě nějak záleželo. Já jen... Nechci dělat zbytečný problémy..." Sedl si na gauč vedle modrovlasého mladíka.
Matyáš na něj s neuvěřením pohlédl. Zbytečné problémy. Jistě, to určitě by byly zbytečný problémy, jak si to vůbec mohl Jonathan myslet.
Někdy mu připadalo, že i přesto, že je plavovlasý mladík o dva roky starší než on, tak v tomhle vztahu je tím starším, zodpovědnějším, on. To si tedy nikdy nepředstavoval, že to takhle dopadne.
Přitom Jonathan byl zodpovědný, jenom když přišlo na jeho blaho a bezpečí, byl jaksi laxní.

{---}

O něco později; když už Matyáš ze sebe dostal rozhořčení a jakžtakž se smířil s myšlenkou toho, že Jonathna Stana zatím nebude udávat a že tedy se stínem jeho expatrnera budou muset žít; se do bytu dostavili Rosťa s Liborem.

"To ste tady brzo," komentoval Libor. "Už jste stihli jít na policii..?"
"Uhm..." Jonathan se na hnědovlasýho muže ani nepodíval.
"Ne a neptej se na to," zavrčel Matyáš. Nechtěl, aby to nějak začal komentovat ještě Libor. Ten by si určitě nebral servítky.
"Co?" zmateně. Libor pohlédl z bratra na jeho partnera. Povzdechl si. Začalo mu svítat. Ale dobře, zeptá se na to Matyáše později doma. Nemělo smysl hádat se s plavovlasý mladíkem sotva se dostal domů z nemocnice.

"Rosťo, co se ti stalo?" vydechl Jonathan, když se zadíval na rudovlasého mladíka. Od okamžiku, kdy byl Rostislav u Stana už sice nějaká ta chvíle utekla, ovšem jeho zranění se tak mělo čas vybarvit a teď to vypadalo o něco hůř než na začátku.
"Ale nic," mávl rukou rudovlasý chlapce. "Nehoda."
Libor se zamračil. Nehoda. Jistě. Rosťa a Jonathna si mohli podat ruce, oba celou situaci dost zlehčovali. Najednou mu přišlo že on a jeho bratr se dostali do situaci, o které toho věděli dost málo a kterou stejně nakonec budou muset řešit. Bylo by jen správné, kdyby kolem toho Jonathan s Rosťou nevytvořili tohle embargo a pěkně jim všechno řekli.

Rudovlasý mladík si kamaráda nevšímal. Ještě cestou sem se stihli s Liborem nepohodnout a to jeho byt byl jen přes chodbu. Ale opravdu na hnědovlasého muže neměl náladu.
Navíc když Libor tak okatě nesouhlasil s jeho návrhem Alešovi. Ano, chtěl, aby se k němu jeho expartner vrátil. Ale ne do vztahu, věděl, že tohle by pravděpodobně nemělo naději na úspěch. Chtěl ale Alešovi dát nějaké zázemí. Nabídl mu, že u něj může zůstat jak dlouho bude chtít a potřebovat. A Libor? Ten si pochopitelně svoje námitky nemohl nechat pro sebe. Kdo mu sakra dal pravomoci k tomu, aby mu říkal kdo u něj může a nemůže bydlet a o koho se smí a nesmí starat?
Nechápal to, někdy byl Libor tak podpůrný a pak najednou otočil. Co mu tak vadilo?
Jenže v klidu si s ním o tom promluvit nešlo. Když se hnědovlasého muže přímo zeptal, tak se nic nedozvěděl. Libor se mu téměř vysmál, že vidí věci, které tam nejsou. Ovšem ač se mohlo zdát, že Rosťa je v mnohém ignorant, tak to nebyla pravda. Sice mu to chvíli trvalo, ale začal si dávat jednotlivé dílky puzzle dohromady. Ovšem nevadilo by mu, kdyby mu s tím někdo trochu pomohl. Protože se zdálo, že všichni vědí něco, o čem on nemá ani tušení. To ho silně znervózňovalo.

A teď se zdálo, že se Jonathan rozhodl Stana neudat, jaký to div. Rosťa si upřímně od začátku nemyslel, že to kamarád udělá. Jenže s tímhle stále přetrvávajícím problémem měl ještě méně šancí začít řešit vlastní věci.

S povzdechem se svalil do Jonathanova křesla. Tušil, že až se dnes vrátí domů, tak tam Ale už nebude. I přesto doufal, že si to rozmyslí a aspoň na pár dní tam zůstane. Jenže Aleš od začátku jeho nabídku odmítal. Prohlašoval něco v tom, že by to nebylo správné a že nechce jeho život dál komplikovat. A pak se na Alešovu stranu a jeho rozhodnutí odejít přidal Libor. Sakra, Rosťa si nemyslel, že ti dva budou v nějakém názoru za jedno. Ale proč to muselo být právě proti němu?

Hnědovlasý muž zamračeně pohlédl Rosťovým směrem. Dnes byl rudovlasý mladík obzvláště protivný. Možná za to mohl fakt, že jej Aleš odmítl a to i přes to, že vypadal na to, jak rád by se k rudovlasému chlapci vrátil. V Liborových očích tak Aleš o něco stoupl.
Jenže Rosťova už tak špatná nálada ještě poklesla. Pro tuhle chvíli, by možná Libor klidně souhlasil s tím, aby u něj Aleš zůstal, jen aby se do azurových očí vrátilo světlo. Ale věděl, že později by to pro Rosťu bylo ještě horší.

I on sám, ač se to snažil skrývat jak se jen dalo, byl s celou touhle situací nespokojený. Přeci jen teď by bylo víc než nevhodné, kdyby dal najevo své pravé city k rudovlasému chlapci. Musel vytrvat. Nic jiného mu nezbývalo.


Pozn: Ajta, nějak mi utekly dialogy :-D Příště.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 12. září 2012 v 15:11 | Reagovat

Cítím se opravdu trapně jako jediná slečna, jediný mimozemšťan, který napíše komentář. Leze mi to na nervy. To lidé jsou opravdu tak neschopní? Jinak pěkná kapitola. Prostě Jona bych propleskla pět krát a Rosťu? No zatím jenom dvakrát xD.

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 12. září 2012 v 17:16 | Reagovat

[1]: No ano, už to tak asi bude. Ale to nevadí, už jsem si zvykla. Děkuji za komentář! 8-)

3 Merope Merope | Web | 13. září 2012 v 21:24 | Reagovat

ja sa chystam opat zacat citat tuto poviedku, tak ocakavaj teda este 22 komentarov, kedze zacinam od zaciatku, nejako som po skuskovom nestihala, ale chcem sa k tomu vratit, to s tymi komentarmi poznam. tiez sa takmer nikto nesnazi  a prepac, ze nepisem poriadne, ale komentujem cez mobil.

4 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 13. září 2012 v 22:27 | Reagovat

[3]: Mě zase čeká cesta k tobě a zanechání komentářů tam, ale to až v pozdějším podzimu. Léto mě nějak odvařilo. Už aby byla zase zima. 8-)

5 Clowers Clowers | 15. září 2012 v 0:42 | Reagovat

Ach, jsem z5 ;) děkuji ti za kapitolku :*

6 Merope Merope | Web | 24. září 2012 v 19:17 | Reagovat

Dobehla som náskok až sem. A rozhodne musím povedať, že je to veľmi pekná poviedka a páči sa mi ako sa to celé vyvíja. Stan ako pán desivý rozhodne nezaostava, a ostatní chlapci sú teda zlatí. Teším sa na ďalšiu  kapitolu. :-D

7 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 28. září 2012 v 11:48 | Reagovat

Velmi všem děkuji za komentáře! :-D

8 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 19. října 2012 v 23:18 | Reagovat

Doufám, že se na konci stane Stanovi něco ošklivého, třeba že z něj bude heterák :D Jinak Konečně je normální počasí pod patnáct stupňů, jsem na své provozní teplotě, takže jsem se znovu dala do čtení a jsem na kluky zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.