23.kapitola - Blondie

11. července 2012 v 10:00 | Mania Dardeville |  Blondie
Takový je život

Stále jsem bez internetu a věřím, že si prakticky nikdo neumí představit, jak mě to deptá. Mám rozečtenou spoustu povídek a nemůžu se k nim dostat. A ta chvilka, kdy se na net u někoho dostanu ani zdaleka nestačí na to, abych si vše co potřebuju stáhla. :-/



Plavovlasý mladík ani příliš neřešil fakt, že si není schopný vzpomenout na věci, které se staly ne zase tak dávno. Nebylo to tak, že by úplně věřil Danielovi. I když to by bylo nejjednodušší ze všeho. Ale ne. Gigi nebyl hloupý, mnoho v tom, co mu černovlasý muž říkal nedávalo smysl. Taky tam byla ta záležitost s Christ. A pak, no Gigi si nebyl jistý, jestli by s Danielem opravdu tak dlouho byl - jak Daniel tvrdil - kdyby se k němu tmavovlasý mladík celou dobu choval tak, jak předvedl v posledních dnech.
Jenže. Přesto všechno bylo jednodušší věřit, že věci tak byly. Nebo to aspoň neřešit. Nechat to být, plynout... Časem se to třeba srovná. Buď si vzpomene, nebo ne. Neřešil to. Co bylo, to bylo. I kdyby si to pamatoval, tak by to teď nemělo žádný význam.
Gigi odjakživa řešil jen to, co bylo teď.

Proto teď byl ve svém oblíbeném klubu. Aspoň věřil, že je to stále jeho oblíbený klub. Nikdo uvnitř nevypadal nijak překvapený tím, že jej viděl. Takže nebyl důvod si myslet, že by se jeho preference nějak změnily.
Bylo příjemné tady být. Jistě bylo tak několik těch, kteří si jej pamatovali. Ale bylo zde i dost těch, kteří netušili, kdo je, kým byl... Mohl si tak užít nerušený příjemně strávený večer. Mohl se chovat jak se mu zlíbilo a nemusel se obávat, že to nějak bude vybočovat z toho, jak se od něj čeká, že by se choval. Protože, když byl s Danielem, měl neustále pocit, že se chová jinak, špatně. Černovlasý muž se tak aspoň stále tvářil. Neustále jej za něco napomínal.
Dobře, ano, Gigi chápal, že pokud spolu s Danielem chodili a on se trochu změnil - nevěřil, že by v něm proběhla tak velká změna, jak tvrdil Daniel - tak to i pro tmavovlasého muže muselo být právě teď frustrující.

No, ale to právě teď Gigi opravdu neřešil. Bylo mu jedno, jak se Daniel užírá. Bylo mu to vlastně jedno i doma, jenže tam mu to Daniel dával najevo, takže to ať už chtě nebo nechtě musel nějak řešit. Minimálně se omlouvat. Po teď pár dnech si Gigi nemyslel, že by jeho omluvy měly ještě nějakou váhu. Tmavovlasého muže však uspokojovaly. Tak proč v nich nepokračovat. Bylo to to nejmenší, co mohl udělat, i když je nemyslel vážně. Jemu nic z toho, co dělal nebylo líto.
Navíc Gigi žil při tom, že pokud si nevzpomene a nezmění se zpátky tak, jak Daniel tvrdil, že byl. No, tmavovlasý muž přeci mohl vždycky odejít. Gigi jej nenutil, aby s ním byl.
Samozřejmě tenhle detail si zatím nechával pro sebe. Nebyl si úplně jistý, jak se kolem Daniela chovat.

Klub, jeho oblíbené místo. Gigi sem vyrazil hned, co Daniel večer odešel do práce. Vlastně už to bylo docela záhodno. Černovlasý muž trávil doma poslední dny bez toho, aby se obtěžoval jít do práce. A když už odešel, tak na takovou chvilku, že by Gigi ani nestačil odejít z domu, natož dojít do klubu. Ale dneska se u Daniela v práci stala nějaká nečekaná událost, která si žádala jeho přítomnost. Což bylo na čase. Plavovlasý mladík si pomalu začínal připadat jak ve zlaté kleci.
Ale teď. Právě teď byl opět na chvíli volný.

V lehce podnapilém stavu tančil na parketu. Nechal se obletovat muži a i když to dříve nedělal, nechal všechny kolem, aby se jej dotkli. Tak moc toužil po tom, být opět žádaný. Mít sám nad sebou, nad situací, moc. Vědět, že je jen na něm, koho z těch mužů si vybere, aby s ním strávil noc.
Ano, bylo to příjemné.
Byl to tak skvělý, osvěžující pocit, přijít do baru a strhnout na sebe veškerou pozornost. Vědomí, že sebou nemusí mít žádné peníze - které by mu Daniel stejně nedal - ale přesto může propít celou noc.

Konečně měl dost tance. Na baru si od dalšího neznámého člověka nechal objednat pití. Rozhlédl se po klubu. Jeho zrak spočinul na, tak třicetiletém blonďatém muži. Nebyl nijak výrazný. Věkem i vizáží zapadal do ostatního osazenstva baru. Byl jiný snad jen tím, jak moc rozlišný byl od Daniela. A právě to teď Gigi potřeboval.

Dopil pití a s lačným pohledem se jak upoutat mužovi pozornost. Nemusel se snažit dlouho. Blonďatý muž jej nejspíš nenápadně pozoroval od chvíle, kdy do baru vkročil. Gigi se sám pro sebe usmál. Bylo příjemné vědět, že se nemusí ani příliš snažit.

Stále s pohledem upřeným na muže kolem něj prošel. Zlehka se jej dotkl, když jej míjel. Pak zamířil do zadní části baru, směrem k toaletám. Než zašel za rok, kývl na muže, spokojený s tím, že jej pohled blonďatého muže stále doprovázel. Jeho úsměv se rozšířil, když viděl, kterak muž pochopil, odložil vlastní pití a rozešel se za ním.

Dřív, co si Gigi pamatoval, nevyžíval se v sexu na toaletách, v postranních uličkách si v zaparkovaných autech. Sex byl pro něj sice zábava, ale i prostředek. Možnost, jak někde přespat, jak něčeho dosáhnout.
Teď ale potřeboval jen ten sex.

Spokojeně zaznamenal, že na toaletách nikdo není. Cestou sem sice minul několik dvojic oddávajících se čemusi, co by se slušně dalo nazvat předehrou. Pochyboval však o tom, že někdo z nich sem zamíří.

Na svého nového společníka nemusel čekat dlouho. Za okamžik se už otevřely dveře a na toalety vešel blonďatý muž. Gigi se na něj zářivě usmál. Nechal muže, aby jej k sobě přivinul, aby jej vášnivě políbil.
Zasténal, když jej roztoužený muž poněkud hrubě strčil ke zdi a opět se vrhl na jeho ústa.

Spokojeně se usmál, když muž před ním poklekl a jak se rozepínat jako kalhoty...

{---}

Gigi se domů, do Danielova bytu, vracel až o mnoho později. Na tváři mu stále pohrával spokojený úsměv. Nezval si číslo muže, se kterým si vlastně docela užil 'společně strávený čas'. Ani mu své vlastní číslo nenabídl. Naštěstí muž pochopil, že pro Gigiho to byla jednorázová akce a že minimálně s ním to v dohledné době opakovat nebude. No, třeba se ještě někdy potkají. Gigi to úplně nezahazoval. Blonďatý muž; na to, že toalety nejsou právě nejpohodlnější prostor; zvládl jeho uspokojení bravurně.

Světlovlasý mladík odemkl dveře bytu. Ale vlastně ani nemusel. V momentě, když se jak otevírat, dveře se prudce rozrazily. Gigi stanul tváří v tvář rozlobenému Danielovi.

"Kdes byl?!"
"Venku..." opatrná odpověď.
"Kde venku? Nedovolil sem ti jít ven!"
"Co?" zmateně.
"Pojď!" Daniel jej popadl za loket, vtáhl jej to útrob bytu, zabouchl za nimi dveře.

"Co se děje?" Gigi nechápal. Jistě, v těch pár dnech už měl možnost poznat i tuhle naštvanou Danielovi stránku. Vlastně ne tak úplně tuhle. Tmavovlasý muž nikdy nebyl tak moc naštvaný. Co udělal špatně? Nechápal...

"Naposledy se tě ptám, kde si byl?!" černovlasý muž se třásl vztekem.
"Venku. V klubu." Dodal rychle světlovlasý mladík, když viděl, kterak se v hnědých očích jeho partnera zaleskla zlost.

"V klubu... Spal si s někým!" Nebyla to otázka. Danielovi stačil jediný pohled na světlovlasého chlapce, aby znal odpověď.
"Uhm," Gigi se lehce zamračil. Co na tom bylo špatného? Jeho ruka se šla automaticky k řetízku, který mu visel na krku. Blonďatý muž, se kterým strávil večer na toaletách mu jej s lehkým úsměvem věnoval. Ne snad sám od sebe. Gigimu se vkusný řetízek bez přívěsku líbil. Byl posedlý blýskavými věcmi a na tenhle konkrétní řetízek zíral kdovíjak dlouho v momentě, když se nad ním blonďatý muž komíhal. Takže jej přijal, když mu jej muž nabídl. Proč ne. Rád si od svých sexuálních partnerů nechával malé drobnosti.

"Co to je!" Danielovi jeho pohyb neušel. Hrubě odstrčil Gigiho ruku stranou. Jeho oči se přivřely v dalším návalu vzteku.
"CO-TO-SAKRA-JE?!"
"Řetízek..." opatrně.
"Vidím!" Tmavovlasý muž jej bez okolků strhl z Gigiho krku.
"Au,"světlovlasý mladík sykl bolestí. Poodstoupil od Daniela. "Co to děláš?" zmateně.
"Nebudeš chodit do baru, nebudeš tam pít, nebudeš spát s nikým kromě mě! A rozhodně si od nikoho nebudeš brát žádné cetky!"
"Ale--"
"Rozuměl si!"
"No--"

"Gigi," Daniel si povzdechl. Zdálo se, že se trochu uklidnil. "Tohle my neděláme. Takhle nežijeme. Chápu, že si poslední dobou zmatený. Ale zvykneš si na to. Žijeme spolu. Jsme spolu. S nikým dalším!"
"Ale--"
"Gigi, chápeš to? Nemůžeš jen tak jít do baru a s někým se tam vyspat. My dva patříme k sobě, jsme spolu!"
"Jo, no..."
"Nebudu to opakovat, Gigi," varovně.
"Dobře, já jen--" poplašeně na staršího muže hleděl. Nechápal, co se to děje. Přece se opravdu nemohl tak změnit. Být věrný? Co to bylo za blbost. Tohle nebyl on. Nemohl takhle žít. Nebo snad ano? Daniel tvrdil, že tak žil. Že to byl on, ale... Nechápal to. Necítil, že by tohle měla být pravda. Jenže musela být, ne?

"Jdi se umýt, si cítit sexem," zavrčel na něj Daniel a znechuceně nakrčil nos. Nesnesl, když jeho partner, někdo kdo patřil jen jemu, byl cítit někým dalším. Ne teď, když už to nemusel snášet.

Světlovlasý mladík se stále ještě zmateně otočil a zamířil do koupelny. Třeba má Daniel pravdu a zvykne si. V jiném případě, no... Stále měl za to, že přeci s Danielem nemusí zůstávat. Ne, pokud si v blízké době nevzpomene, proč s ním vlastně je.


Pozn.: Nerada píši sexuální scény, to už se ví. Nerada je i čtu, to se ví méně, zvláště vzhledem k mé 'posedlosti' pornem. Ovšem, je to tak. V povídkách a knihách mi popisný sex přijde jako zbytečné zdržování.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clowers Clowers | 15. července 2012 v 19:34 | Reagovat

Ten Daniel je psychopat jáj chudáček Gigi :/

2 titi titi | 28. července 2012 v 22:34 | Reagovat
3 Lennroe Lennroe | Web | 6. září 2012 v 22:31 | Reagovat

Tohle mě velice baví. Možná, že Daniel má nové prostředky na to jak si gigiho podmaňit, ale zapomíná, že Gigi je prostě takovej. Stejně má pořád navrch.

Netřeba dlouze popisovat, kdo co kam strčil a kde olízal, stáčí hezký malý náznak, to ty umíš. Zase by mě zklamalo, kdyby byla úplná zatmívačka. jsou autorky, co by ji strčily už ke dveřím na záchod, to já zase ráda nechám fantazii trochu povzbudit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.