21.kapitola - Gentle World

29. července 2012 v 18:44 | Mania Dardeville |  Gentle World

Příliš dobrý pro vlastní dobro



Nesnáším naše připojení, opět nejde. Tedy, šlo asi tři dny, kdy jsem byla příliš nadšená a musela dočíst aspoň trochu povídek, které mi už chyběly. No a teď, když jsem se konečně opět dostala k psaní, tak opět nejde. Je to k vzteku. :-/






Libor poplašeně zíral na mobil v ruce. Ještě před chvíli v něm slyšel Rosťu a to, co slyšel se mu rozhodně nelíbilo. Rudovlasý mladík mu k jeho nemalé hrůze potvrdil, že je u Stana. Pak slyšel vzdálený zvuk neshodů, Rosťovy protesty a pak telefon ztichl, jen aby o okamžik později byl nahrazen oznamovacím tónem.

Libor mohl jen doufat, že problém je s Rosťovým telefonem a ne s Rosťou samotným.

Nechápal, co to rudovlasého mladíka vůbec napadlo. Jít za Stanem, navíc sám! To bylo holé bláznovství.

Jenže tak nějak se u Rosti dalo předpokládat, že něco takového udělá. Libora to napadlo hned, co se o Jonathanovi dozvěděl. Proto taky Rosťovi volal, doufal, že se v něm spletl a že rudovlasý mladík je v práci, nebo někde. Hlavně v bezpečí a nedělající žádnou šílenost.



Libor netušil, co si má o Stanovi myslet. Všehovšudy jej viděl jen párkrát a to již v době, kdy vztahy mezi Stanem a Liborovými přáteli byly poněkud napjaté. Libor by druhého muže jen nerad soudil, když jej neznal a vše o něm věděl jen z vyprávění. A to ještě z Rosťova vyprávění a bylo zřejmé, že rudovlasý mladík Jonathanova ex partnera opravdu nemá rád.

Teď Libor jen doufal, že tyhle pocity nejsou vzájemné. Kdo ví co by v tom případě mohl Stan rudovlasému mladíkovi udělat. Přeci jen Stan byl silnější a vyšší než Rosťa. Rudovlasý mladík by neměl moc šancí, kdyby se mu podařilo tmavovlasého mladíka naštvat.



Libor odložil telefon. Nejspíš nemělo smysl, aby se teď Rosťovi pokoušel znova zavolat. Místo toho se rozhodl zamířit do mladíkova bytu. Doufal, že jej tam zastihne. Pokud ne, tak netušil, co by měl dělat. Nevěděl, kde Stan žije, i když Rosťa mu snad říkal, že se tmavovlasý muž nastěhoval někam do okolí, aby byl blízko Jonathana. Jenže netušil, kde přesně to je a dost dobře nemohl obcházet celé sídliště byt po bytě a hledat rudovlasého mladíka.

Ne, musel doufat, že ať už se stalo cokoliv, tak Rosťa už bude doma a pokud možno v pořádku.

Hnědovlasý muž měl co dělat, aby aspoň trochu potlačil strach, který pociťoval. Opravdu se o Rosťu bál. Přeci jen Stan už ublížil Jonathanovi a co slyšel, tak předtím klidně mohl být tím dotyčným, který napadl Matyáše.



Cesta do Rosťova bytu mu přišla nekonečná. A nemohl si oddechnout ani v momentě, kdy zvonil na zvonek u dveří. Otevřít mu totiž nepřišel Rostislav, ale Aleš.

Libor se zarazil. Nechápal, co tady Aleš dělá. A kde je Rosťa? Proč mu nepřišel otevřít on?

Vzápětí svou otázku zopakoval nahlas, mračíce se přitom na Aleše.



"Rosťa je vevnitř," zamručel Aleš. Ustoupil přitom odedveří, aby Libor mohl projít dál. Nevšímal si zamračených pohledů, které na něj hnědovlasý muž vrhal. Aleš moc dobře věděl, že Libor je do Rosti poblázněný, i když měl stále za to, že Libor o svých pocitech Rosťovi neřekl a rudovlasý mladík tak nemohl tušit, která bije.



Hnědovlasý muž zamířil do obývacího pokoje. Tady konečně nalezl Rostislava. Bohužel pro něj a jeho klid, ne ve stavu v jakém doufal.

Libor se zarazil ve dveřích. S nespokojeným výrazem si rudovlasého mladíka prohlédl. Rudovlasý mladík měl roztržený ret, což by možná nevypadalo tak strašně, kdyby se někdo krev kolem nepokoušel narychlo otřít a rudá tekutina tak nebyla rozmazaná po Rosťově bradě, dodávajíce tak zranění přeci jen větší důraz.

Liborovi bystrému oku nemohl uniknout ani fakt, že se jeho kamarád pohyboval poněkud malátně.



"Rosťo," vydechl hnědovlasý muž. Popošel k mladíkovi blíž.

"Co tady děláš?" zamračil se na něj Rosťa. Ještě na Libora a jeho přednášky teď vážně neměl náladu. Povzdychl si. Mohlo jej napadnout, že po přerušeném telefonátu se Libor sebere a půjde ho zkontrolovat. Jenže nějak prostě na to nemohl myslet ve chvíli, kdy s Alešem odcházeli od Stanova bytu.

Ještě před chvílí měl v plánu se zvednout a jít se trochu umýt. Byl si dobře vědomý krve a špíny, která na něm ulpěla. Ale teď už na to nějak nemohl najít sílu. Místo toho si lehl na gauč. Nedbal na fakt, že vedle něj stojí znepokojený Libor, který má nejspíš mnoho otázek, které bude chtít zodpovědět. A kousek dál postával Aleš, který nejspíš nevěděl, co sám se sebou.



"Co se stalo?" Libor přešel Rosťovu otázku, bylo mu jasné, že rudovlasý mladík věděl, co tam dělá. I když nejspíš netušil, proč přesně měl tendenci jít jej zkontrolovat. A teď, když se věci opět komplikovaly si Libor opravdu nemyslel, že najde odvahu Rosťovi říct pravdu o svých pocitech. Navíc byl tady stále Aleš.

Hnědovlasý muž na blonďatého chlapce vrhl nespokojený pohled. Opravdu netušil, proč tady Aleš byl. Jeho přítomnost se mu ale vůbec nelíbila.





"Co by se stalo? Nic se nestalo," zamručení.

"Ne, jistě," ušklíbnutí. "Takže se očividně poranil sám. Byl to Stan," konstatování. "Neměli bychom--"

"Neměli bychom nic. Vůbec se do toho nepleť," zasáhl Rosťa. Pokusil se posadit, aby tam svým slovům dodal trochu váhu, nakonec to vzdal a na Libora pouze zamračeně zíral z polohy v leže.

"Rosťo--"

"Ne. Není to tvoje věc."

"Nebyla to ani tvoje věc," zamračeně. Byla to pravda, Rosťa přeci nemusel chodit za Stanem a kdoví co mu vykládat. Měl pěkně sedět doma, nebo u Jonathana v nemocnici a čekat, až kompetentní osoby tenhle problém vyřeší.

Když už byl myšlenkami u nemocnice, vrhl další pohled na Rosťu.

"Nemyslíš, že bys... Měl zajít k lékaři?" opatrně.

"Ne," odseknutí.

"Aha, no... Možná jenom aby ses ujistil, že si v pořádku?"

"Nepotřebuju se ujišťovat, sem v pohodě."

"Ale--" Možná aby jeho ujistil. Ale to určitě nehodlal říkat nahlas. Povzdechl si.



"Dobře, dobře, a co..." pohlédl Alešovým směrem.

"Aleš odešel od Stana," Rosťa stejně jako Libor pohlédl na Aleše. Netušil, co si právě teď má o svém bývalém partnerovi myslet. Z jeho chování u Stana byl zmatený. Bylo možné, že se Aleš do násilníka opravdu zamiloval? Nějak si to nedokázal představit. Aleš většinou nebyl takhle... Ne snad, že by nebyl citlivý, nebo neuměl milovat. Ale nebyl typ, který se bezhlavě zamilovat do někoho, kdo pro něj nebyl vhodný a že Stan pro něj nebyl vhodný bylo víc než zřejmé.



"Aha," suše. Libor se rozhodl to nijak nekomentovat. Jistě mu neunikly modřiny, které zdobily Alešovy tváře. Jenže... Nějak se po tom všem nemohl přinutit, aby blonďatého chlapce litoval. Měl za to, že Aleš byl dost starý na to, aby určitě věci dokázal koordinovat sám.

Blonďatý mladík nadále jen sklesle postával opodál. Sám byl celou situací zmatený. Navíc... Co s ním teď bude? Svůj odchod od Stana nepromyslel.



Po chvíli nepříjemného ticha se Libor s povzdechem ujal ošetřování Rosti. Sice by byl daleko radši, kdyby se rudovlasý mladík rozhodl navštívit lékaře, ale pochyboval, že se mu podaří jej přesvědčit. Navíc tak mohl zaměstnat ruce, která by sice daleko raději rudovlasého chlapce objaly a ujistily se, že se mu už nic špatného nestane, ale... Musel se spokojit jen s tím málem, které mohl mít.

Možná měl využít příležitosti, kdy byl Aleš ještě se Stanem a věci nebyly tak složité. Měl Rosťovi říct, co k němu cítí a třeba se setkat se zklamáním... Jenže teď. Teď už neměl šanci. Ne, pokud se Aleš rozhodne, že návrat k Rostislavovi je pro něj to pravé. Rudovlasý mladík jej jistě přijme z otevřenou náručí. Aspoň celou dobu, co Aleše neměl u sebe, to dával víc než najevo.

Nejspíš mu není souzeno být s Rosťou.





Pozn: Áno, krátké, já to vím! Ale co nadělám, na tuhle kapitolu prostě víc informací nemám...
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merope Merope | Web | 24. září 2012 v 19:06 | Reagovat

Pekná kapitolka. Chlapci si to čiastočne vysvetlili a dobre, že Rosťa z toho vyviazol bez horších následkov, je teda len trochu obitý. Som zvedavá teda, čo bude s Alešom ďalej, ale aj s Liborom, keďže ho Aleškov návrat očividne veľmi nepotešil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.