20.kapitola - Gentle World

7. července 2012 v 10:00 | Mania Dardeville |  Gentle World

Vzít věci do svých rukou




Druhý den po incidentu se Rostislav vracel domů ze služební cesty. Ani ve zlých snech si nepředstavoval, že se bude vracet do něčeho takového. Včera dopoledne mu volal Matyáš. Nejdřív Rosťa vůbec nedokázal pochopit, o čem modrovlasý mladík mluví, tak moc se Matyášovi chvěl hlas. Až pak z mladšího chlapce dostal, že Jonathan je v nemocnici, že jej někdo napadl ve jeho vlastním bytě. Když konečně Matyáš začal smysluplně mluvit, řekl Rosťovi všechny krvavé podrobnosti. Jakoby to ze sebe potřeboval dostat a Rosťa měl tu smůlu, že se právě ocitl na druhém konci Matyášovy linky. Detailní popis toho, co se Jonathanovi stalo v něm zažehlo jen větší oheň zuřivosti.



Většinu času hovoru s Matyášem rudovlasý mladík moc nemluvil. Nechal chlapce vypovídat. Neodporoval ani v tom, když Matyáš začal dumat na tím, kdo to Jonathanovi mohl udělat. Rostislav moc dobře věděl, kdo to kamarádovi udělal. Jen nechtěl, aby to Matyáš věděl. Ještě ne. Nechtěl, aby se do toho začal plést.

Konečně, když Matyáš zavěsil, měl Rosťa čas začít nad celou věcí uvažovat. Ani na okamžik nezapochyboval o tom, že za útokem na Jonathan stojí Stanislav. Trochu se divil, že právě Jonathanův ex- nenapadl i Matyáše. Jenže... Rosťa tak trochu pochyboval o tom, že Jonathan svému nynějšímu partnerovi řekl vše, co předcházelo jeho rozchodu s tmavovlasým mužem.



Dnes, když se konečně vrátil domů, měl trochu jasno v tom, co by měl udělat. Hlavně, musel něco udělat! Sám sobě slíbil, že další 'věc' nenechá Stanovi projít. Ráno mu opět volal Matyáš, oznámil mu, že Jonathan se konečně probudil a že jej tedy snad zítra pustí domů. Dobře, to bylo v pořádku. Rosťa se tak musí pokusit celou tu záležitost trochu urovnat dřív, než se Jonathan vrátí. Plavovlasý mladíkovi by se nemuselo moc zamlouvat to, co má Rosťa s plánu.

No, ono by se to asi nemuselo líbit nikomu. Proto se dnes celý zbytek cesty Rosťa vyhýbal Liborovi. Hnědovlasý muž na něj vrhal zvídavé pohledy. Rostislav mu však pohled neoplácel. Netušil, jestli už Matyáš stihl bratra poinformovat o tom, co se doma stalo. Upřímně doufal, že ne. Nechtěl, aby se do toho Libor míchal. Jistě, nejspíš by cokoliv, co by Libor udělal, mělo na Stana větší vliv. Přeci jen Libor byl starší a fyzicky mohl Stana ohrozit daleko víc než Rosťa, který byl o víc jak hlavu nižší než tmavovlasý muž a o dost kilo lehčí.



Když nad tím tak Rosťa přemýšlel. Uvědomil si, že se Stanem přece žije Aleš. A i když byl Aleš o něco vyšší než Rosťa, byl taky o něco lehčí než rudovlasý mladík. Tedy pro Stana nepředstavoval žádné ohrožení.

Ano, teď když Rostislav věděl, že Jonathan bude v pořádku, tak začal přemýšlet o Alešovi. Ne o tom, jak jej dostat zpátky k sobě, to bylo to poslední, nad čím teď uvažoval. Ale na tím, že Aleš byl sám se Stanem a pokud černovlasému mladíkovi nedělalo problém tak moc ublížit chlapci, kterého údajně miloval, co mu mohlo zabránit, aby s Alešem neudělal v záchvatu vzteku ještě něco horšího?

Takhle představa Rosťu upřímně vyděsila. Věděl, že by nad svým dalším jednáním měl víc přemýšlet. Ale on měl před očima jen pobodl chlapce, kterého ještě stále měl víc než rád. Stále viděl, jak zničeně Aleš vypadal, když na něj nedávno narazil na ulici.



Rudovlasý mladík upřímně nechápal Jonathana. Proč Stana stále bránil? Už dávno to nebylo jen o nich. Dávno v tom pochybném vztahu, který Jonathan údajně ukončil, byli zapojeni i další lidé. Matyáš, Aleš, on sám... Proč tohle Jonathan neviděl. Už nešlo jen o to, že Stana chránil. On mu tak vlastně předhazoval další a další možné oběti.

Rosťa si povzdechl. S Jonathanovým názorem nemohl nic udělat. I když ho nebyl schopný pochopit. Snad kdyby Jonathan Stana stále miloval, ale to nebylo možné. Nejen proto, že Jonathan chodil s Matyášem a Rosťa znal kamaráda dost dobře na to, aby věděl, že by s nikým nechodil jen proto, aby někoho naštval. Ne, Jonathan k Matyášovi musel něco cítit. Tak proč to už konečně nějak definitivně neukončí se Stanem? Ušetřil by je tak všechny mnoha a mnoha nepříjemností.



S odhodlaným výrazem zamířil do Stanova bytu. Ještě nevěděl, co udělá. Včera i dnes o tom celý den přemýšlel. Neměl jasný plán. Jen věděl, že to tak nemůže nechat. Nemůže dopustit, aby Stan ubližoval dalším lidem, na kterých mu záleželo.

Právě teď moc neuvažoval nad sebou. Nad tím, že když Stana rozzuří, tak nebude síla, která by mu zabránila, aby Rosťovi neublížil. A rudovlasý mladík sám by proti němu byl v podstatě bez šance. Jenže uvnitř chlapce hořel plamen, který jej popoháněl. Nemohl ho uhasit. Nemohl umlčet hlas, který jej nabádal, aby něco, cokoliv, udělal.



Před dveřmi do Stanova bytu se zastavil. Snažil se uklidnit. Ničemu by nepomohlo, kdyby na Stana začal hned chrlit urážky.

Zabušil na dveře. Se zvonkem se neobtěžoval.



Po chvíli, kdy už to téměř chtěl vzdát - přeci jen pěst, kterou bušil do třeba jej už začínala bolet - se dveře konečně otevřely.



Za nimi však nebyl tmavovlasý muž, kterého Rosťa čekal. Proti němu stanul blonďatý mladík.

"Aleši," překpaveně.

"Co tady děláš?" mrzutě.

"Co tady-- Co se ti stalo?" rudovlasý mladík přimhouřil oči. Prohlížel si chlapce před sebou. Na Alešově tváři zářilo několik čerstvých modřin. Celkově vypadal opotřebovaně, unaveně, ztraceně.

"Nic... Nestarej se o to!" Aleš chytl Rosťovu ruku, která se už už natahovala k jeho tváři.

"Co? Ne! Udělal si to Stan? Mám pravdu, že?" rudovlasý mladík tiše zavrčel, když Aleš jen stál, hlavu sklopenou, hleděl do země.



"Pojď," chytl blonďatého mladíka za ruku. Vtáhl jej to bytu. Moc se nerozhlížel kolem. "Sbal si co potřebuješ, odcházíme," rozhodně.

"Co?" Aleš k němu překvapeně vzhlédl.

"Slyšel si. Tady už nezůstaneš!" Rudovlasý mladík zuřil. Nemohl pochopit, že každý, na kom mu záleželo byl nějak ovlivněn tmavovlasý mužem. Měl to vědět už před lety. Měl to očekávat a nikdy neměl dovolit, aby Stan zasáhl do jejich životů.



"Ale já--" Začal protestovat blonďatý mladík.

"Co se to tady sakra děje!" ozval se odedveří naštvaný hlas. Rosťa i Aleš se otočili tím směrem. Mezi dveřmi stál naštvaný Stan. Nasupeně sledoval oba chlapce před sebou. "Na něco jsem se ptal! Co ten tady dělá?!" Prstem naštvané ukázal na Rosťu.

"Přišel sem pro Aleše," zamračil se na něj rudovlasý mladík.

"S tebou se nebavím." Obořil se na něj Stan. "Aleši," varovný tón. "Pustil si ho do bytu?"

"No, já... On..." Blonďatý mladík se díval všude jen ne na dva muže před sebou.



"Aleši, odchází, pojď." Rudovlasý mladík k bývalému partnerovi opět přistoupil.

"Co?! Nikam s tebou nejde!" Zasáhl Stan. Aleš k němu zvedl zrak.

"Jistěže jde. Povídej se na něj! Cos mu udělal! Nezůstane tady s tebou!" Rudovlasým mladíkem cloumal vztek.

"Aleši," Stan do mladíka zabodl zrak. Blonďatý mladík k němu poslušně popošel.

"Aleši, nedělej to. Nemůžeš tady zůstat," Rosťa nechápavě hleděl na mladíka, který se tak ochotně postavil na stranu svého mučitele.



"Jak vidíš, nikam s tebou jít nechce," posměšně se ušklíbl Stan.

"Aleši, proč... Proč tady chceš zůstat?" rudovlasý mladík nechápal. "Aleši..?"

Světlovlasý mladík k němu zvedl zrak. Ve tváři se mu zračily emoce, kterým Rosťa nerozuměl. Jen sklesle potřásl hlavou. Nemohl to přeci jen tak říct. Vyslovit to by bylo...



"Aleši, proč?" Rosťa byl neodbytný. Nemohl tady blonďatého mladíka jen tak nechat. Ne bez dobrého důvodu.

"Miluju ho," vyhrkl Aleš.

Pro rudovlasého mladíka ta dvě slůvka byla jak políček do tváře. Zděšeně ustoupil o několik kroků zpátky.



"Cože?" Byl to Stan, kdo se ozval. Nechápavě zíral na Aleše. "Cos to řekl?!"

"Že tě miluji..." tiše opakoval Aleš.

"Ne!"

"Ale já--"

"Řekl jsem, že ne! Na tomhle jsem se nedomluvili!" černovlasý muž odmítavě potřásl hlavou.

"Když já--"

"Nezajímá mě to!" rozhořčeně. "Já patřím k Jonathanovi a ty to víš! Jak sis vůbec mohl dovolit... Jak sis mohl myslet, že..." Stan vzteky lapal po dechu.

"Nemůžu za to," sklesle.

"Jistěže můžeš!"

"Stane, já--"

"Ne! Ty si nikdo, nic! Nezajímají mě tvoje pocity! Jsi nula! Já patřím k Jonathanovi, k mému perfektnímu chlapci!"

Blonďatý mladík na něj zděšeně hleděl. Nečekal až tak špatnou reakci. Opravdu doufal, že si Stan jednou uvědomí, že oni dva patří k sobě. Že Jonathan jej nikdy nepřijme zpátky.



"Aleši, pojď..." Rosťa, který celou výměnu tiše sledoval, nyní chytl blonďáčka za ruku a odváděl jej směrem ke dveřím.

"Nikam s tebou nejde!" Stan opět zasáhl.

"Řekl si, že o něj nestojíš, tak proč by ti mělo záležet na tom, s kým kam půjde!" Rosťa už toho měl plné zuby. Právě teď chtěl být doma. A chtěl tam být s Alešem. Při pohledu do tváře blonďatého chlapce vytušil, že ani on už tady nechce být delší dobu. Byl příliš raněný Stanovými slovy.



"Řekl jsem, že s tebou nikam nejde!" Tmavovlasý muž naštvaně vytrhl Aleše z Rosťova sevření. Druhou rukou udeřil rudovlasého chlapce do tváře. Okamžik na sebe jen zírali. Rosťa se snažil zachovat klid. Věděl, že kdyby reagoval impulzivně, tak ničemu nepomůže. Nechápal o co Stanovi jde. To už vážně zešílel? Přeci jasně řekl, že Aleše nechce. Tak proč nechce dovolit, aby si blonďatého mladíka odvedl. O co mu jde?

Ignoroval bolest, která mu protepávala ve rtech, i krev, která mu líně stékala po bradě.



"Já a Aleš odsud odejdeme a ty s tím nic neuděláš," klidně pokračoval Rosťa, jakoby jej před chvílí rozzuřený muž vůbec neuhodil.

Stan cosi vztekle zavrčel. Napřáhl se k další ráně.

"Stane, ne..." Aleš jej vtáhl dál od Rosti. Rudovlasý mladík na ně jen dál klidně hleděl.



V dalším okamžiku tíživé ticho přehlušil zvuk Rosťova mobilu. Rudovlasý mladík nespustil zrak z dvojice před sebou. Přesto přijal hovor.



"Ano?"

"Rosťo," z telefonu se ozval Liborův hlas. "Slyšel jsem o Jonathanovi, proč si mi to neřekl?" lehce dotčený tón. "Probudil se."

"Já vím," Rosťa přikývl, i když věděl, že Libor to nemůže vidět.

"No a tak nějak potvrdil, že to byl Stan," pokračoval hnědovlasý muž na druhém konci linky.

"Ano, i to vím," přitakal rudovlasý mladík, pohledem přitom vyhledal oči tmavovlasého muže.

"Víš? Jak to... Rosťo," opatrně. Něco v tónu mladšího muže muselo Libora přesvědčit o tom, že něco není úplně v pořádku. "Prosím, řekni mi, že nejsi u něj. Že nejsi u Stana a neděláš nějakou hloupost," lehce zoufale.

"Promiň..."

"Sakra, co sis myslel!" Libor byl naštvaný. Nechápal, jak Rosťu vždycky mohlo napadnou to nejhorší řešení. Hlavně pro něj nejhorší.



"Jsi v pořádku?" pokračoval Libor dál v obavách. Rudovlasý mladík ale neměl příležitost mu odpovědět. Poslední pár vteřin pohledem nekontroloval Stana. Ten toho využil a vrhl se vpřed. Vytrhl Rosťovi mobil z rukou.

"Hej!" rudovlasý mladík vykřikl v překvapení i zlosti. Stan mrštil mobilem o nejbližší zeď.

Aleš se k rozpadlému přístroji sehl. Ani jeden z mužů si ho však nevšímal.



"Vypadni z mého bytu!" Stan popadl Rosťu hrubě za ruku.

"Nesahej na mě!" Rudovlasý mladík se pokoušel vykroutit ze sevření. Marně. Dočkal se tak akorát násilnějšího zacházení.



V dalším okamžiku Stan prudce otevřel vstupní dveře a hrubě z nich Rosťu vystrčil na chodbu. Celý tenhle fakt si rudovlasý mladík uvědomil, až když ležel na chladné zemi v hlavě mu dunělo, to jak se udeřil o zem pod sebou, a hleděl na nezvykle rotující strop.

Téměř jakoby v dálce slyšel hádající se hlasy. Pak se zabouchly dveře. Za okamžik se nad ním skláněla Alešova ustaraná tvář.



"Jsi v pořádku?" blonďatý mladík pomohl Rosťovi se posadit. Rudovlasý mladík se rozhlédl kolem. Dveře Stanova bytu byly zavřené.

"Odešel si..." překvapeně vydechl. Zadíval se na Aleše.

"Nemělo smysl, abych tam zůstával," sklesle.

"Aleši..."

"Ne. Prostě jen... Nech to být. Měli bychom jít." Pomohl staršímu chlapci na nohy. Rosťa se lehce zakymácel. Svět se s ním stále ještě točil.

V duchu si povzdechl. Tahle 'návštěva' rozhodně nešla tak, jak doufal.





Pozn.: Tak mě napadlo, že ani nevím, zda jsem vám někdy všechny chlapce řádně popsala. Vím, že víte barvy vlasů, očí, kůže a tak, ale nevím zda jsem někdy psala o tom, jak jsou vysocí, kdo jakou má postavu, kolik kdo váží, třeba... :-D
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clowers Clowers | Web | 7. července 2012 v 10:22 | Reagovat

Díky za kapitolku, Alešek jéj snad mu teď bude lepší ;) no jestli si to někdě psala tak už si to nepamatuju, ale nevím o tom docela by to možná neškodilo ;)

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | 7. července 2012 v 18:04 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. No, Aleš, teda já nevím, někdy ho mám ráda a někdy mě neuvěřitelně vytáčí :-D Tak snad příště na to vzpomenu a někam jejich popis hodím ;-)

3 katka katka | 11. července 2012 v 13:23 | Reagovat

vrtá mi hlavou že Stanislav se už nemuže změnit takový agresivní blb :-)

4 Merope Merope | Web | 24. září 2012 v 18:14 | Reagovat

Stan je opäť mimoriadne desivý, každopádne sa tak správ bežne, čiže je dobré, že už ostal sám. :-D Aleš má šťastie, že ho nechce :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.