19.kapitola - Gentle World

3. července 2012 v 10:00 | Mania Dardeville |  Gentle World
Rozbité štěstí



Tahle kapitola je tak trochu divná. Taková spojovací. Ale ta příští, oh, na tu se opět tak těším. Někdy mám pocit, že mě postavy prostě musí proklínat. Muhehe... :-D



Byla to vlastně náhoda, že se Matyáš hned po první přednášce vracel zpátky. Stejně nevinná náhoda, jakože byl zrovna ten den Jonathan ráno doma a sám. Možná se dalo mluvit i o štěstí, že Matyáš zamířil k Jonathanovi a ne k sobě domů.

Nebylo to tak, že by předpokládal, že Jonathan ještě bude doma. Přeci jen už bylo dost hodin a i když plavovlasý mladík pracoval od pozdější doby, tak touhle dobou už doma nebýval. Přesto Matyáš zamířil do Jonathanova bytu.



Už na chodbě měl takový špatný pocit. Ne úplně předtuchu, jen špatný pocit. Jakoby bylo něco ve vzduchu. Slabě se otřásl. Už aby byl uvnitř bytu a nepříjemný pocit mohl nechat za sebou na chodbě.

Zarazil se. Dveře do Jonathanova bytu byly nastevřené. Už to samo o sobě bylo zvláštní. Světlovlasý mladík dbal na to, aby měl byt vždy pečlivě uzamčený. Matyáš si nedokázal představit, co by se muselo stát, aby Jonathan odešel v takovém spěchu, že by něco takového zapomněl zkontrolovat. Jonathan, který dveře kontroloval každou chvíli, i když byl uvnitř bytu a byl se už předtím několikrát přesvědčit, že je bezpečně zamčeno. Matyáš tuhle jeho posedlost moc nechápal, ale Jonathan pro to nejspíš měl dobrý důvod. Modrovlasého mladíka někdy napadlo, že by se na to měl víc zeptat.

Další možností bylo, že Jonathanův byt vykradli. Jenže... Jonathanovy bezpečnostní dveře nemělo být tak snadné zdolat.



Opatrně se k bytu přiblížil. Kdyby snad uvnitř byl zloděj, nechtěl jej překvapit. Přeci jen statečnost byla jedna věc, ale zbytečné hrdinství, no, tím Matyáš rozhodně neoplýval. Bylo bláznovství zbytečně se vystavovat riziku, kterému se dalo předejít.


Obezřetně strčil do dveří a donutil je tak otevřít se dokořán. Okamžik počkal. Z bytu se nic neozývalo, ani se na něj nikdo nevyřítil. Předpokládal tedy, že až už se do bytu dostal kdokoliv, tak byl už pryč. Vlastně až teď, když měl okamžik na to zkoumat delší chvíli dveře, napadlo jej, že to nevypadá, že by se to bytu někdo dostal násilím. Bezpečnostní dveře byly v celku, nikde žádná oděrka, nic, co by naznačovalo násilný vstup dovnitř. Že by teda Jonathna opravdu zapomněl zavřít? Nebo minimálně zamknout a někdo využil příležitost. Ale to by musela být zatraceně velká náhoda.



Vešel do bytu. Rozhlédl se kolem, snažil se pohledem zjistit, zda něco chybí. I když, pokud by byt nebyl celý vybílen, tak modrovlasý mladík neměl šanci zjistit, zda by něco chybělo. Tak dobře se v Jonathanových věcech ještě nevyznal.

Až o chvíli později mu zrak padl k zemi. V tentýž okamžik zalapal po dechu. Jeho mysl ještě pořádně nevstřebala to, co viděl. Přesto reagoval instinktivně. Rozeběhl se k postavě ležící na zemi.



"Jonathane..." vydechnutí. Jemně, opatrně, aby snad chlapci na zemi neublížil ještě víc, jej pohladil po zakrvácené tváři. "Ježiš, Jony..." Matyášovi ruce se slabě roztřásly. Jeho mysl zasáhly ve stejné chvíli dva jasné pocity. První byl úlevný. Plavovlasý mladík ještě stále žil. Druhý pocit byl strach. Krev kolem chlapce, střepy všude pod ním a fakt, že byl stále v bezvědomí... Nic z toho nebylo dobré. Musel zavolat pomoc.



Jako ve snách zvedl mobil a vytočil číslo na záchranku. Chápavé operátorce na druhé straně vykoktal Jonathanovu adresu i stav, ve kterém mladíka našel. Pak zavěsil. Nezbývalo než čekat.

Co by měl dělat? Nebyl zběhlý v první pomoci. Měl by zastavit krvácení? Možná. Ale krvácení se pomalu samo zastavovalo. To bylo dobré, nebo ne? Neznamenalo to snad, že už v padlém těle nezbývalo, co by vytékalo ven?

Matyáš začal panikařit. Konečně se v dálce ozvala rychle se blížící siréna.



V momentě, kdy do dveří vstoupili zdravotníci, byl Modrovlasý mladík natolik v šoku, že jim nedokázal odpovědět téměř ani na ty nejzákladnější otázky.



Právě teď stál opodál, rozechvělé ruce zabarvené Jonathanovou krví zatínal v pěsti a doufal, že plavovlasý mladík bude v pořádku. Sledoval zdravotníky, kterak kontrolují Jonathanova zranění. Několik hlubších ran obvázali, o zbytek se nejspíš postarají až v nemocnici. Na Jonathanova ústa umístili průhlednou dýchací masku.

Matyáš přitom zalapal po dechu, z televize měl v mysli zaznamenáno, že tohle znamená, že je na tom člověk špatně.



"Je to jen pro případ," ujistil jej zdravotník, vrhl na modrovlasého mladíka rychlý pohled. Pak se opět věnoval chlapci na podlaze. S druhým záchranářem světlovlasého mladíka opatrně naložili na nosítka. Zvedli jej a vydali se k dveřím.

"Chcete jen s náma?" zdravotním se opět otočil na Matyáše. Modrovlasý mladík byl schopný jen přikývnout. Urychleně následoval zraněného chlapce ven z domu a do sanitky.



V nemocnici byl Jonathan odvezen na ošetření a Matyáš tak zůstal stát na chodbě, nevěda, co by měl dělat. Jak se tohle mohlo stát? Den přeci začal tak dobře. Kdo to jen mohl Jonathanovi udělat? Plavovlasý mladík přece neměl nepřátele. Nebo ano? Bylo tam něco, co mu Jonathan neřekl? Nebo to snad byla nepovedená loupež? Někdo si myslel, že Jonathan nebude doma a ten je překvapil?

Matyáš netušil, co si má o tom myslet. Co má dělat? Jak jednat... Byl tak vystrašený.



Konečně se otevřely dveře, za kterými byl Jonathan ošetřován. Ven vyšel doktor. Rychlým pohledem přelétl čekárnu. Pak jeho zrak spočinul na Matyášovi. Zamířil k němu.

"Dobrý den. Jste tu kvůli panu Börettovi? Jste spolu nějak spjatí? Příbuzní?" Začal lékař, pohledek přitom spočinul na Matyášových modrých vlasech.

"Ano, já... Totiž..." Matyáš se ošil. Netušil, jak doktorovi vysvětlit, kdo je. "Jsme spolu."

"Spolu?"

"Jako pár..." tiše.

Doktor si povzdechl. "Jistě chápete, že vám nemohu říct podrobnosti o stavu pana Böretta."

"Ale je v pořádku? Bude v pořádku? Mohu ho vidět?"

"Bude v pořádku. Pan Börett má otřes mozku. Zatím se neprobudil, ale to není nic nezvyklého, vzhledem k traumatu, kterým jeho tělo prošlo. Kromě otřesu není vlastně ani důvod, aby byl v nemocnici. Má několik řezných ran a modřin. Většina z nich ani nepotřebovala stehy. Až se pan Börett probudí, necháme si ho ještě chvíli na pozorování, pak bude moci jít domů. Samozřejmě za předpokladu, že se nebude nijak zatěžovat."

Matyáš jen slabě přikývl.

"No, můžete jít za ním. Právě ho převážejí na pokoj číslo pět." Lékař mávl neurčitě směrem, kde Matyáš předpokládal, že se nachází pokoj, kde Jonathana najde.

"A ještě," začal lékař. Matyáš se zastavil, otočil se zpět k doktorovi. "Je pravděpodobné, že jak s vámi, tak s panem Börettem bude chtít mluvit policie."

Modrovlasý mladík jen tiše přikývl.



Konečně se dostal do pokoje, kde ležel Jonathan. Naštěstí právě teď nebyla nemocnice plně obsazena, tak si plavovlasý mladík mohl dopřát ten luxus, že byl sám na pokoji.

Modrovlasý mladík se s tichým povzdechem svezl na židli vedle partnerovi postele. Zkoumavě se na Jonathana zadíval. Teď, když byl plavovlasý mladík zbaven vší krve, která špinila jeho tvář, mohl Matyáš vidět několik modřin, které jej zdobily.

Zamračil se. Ať už se v Jonathanově bytě stalo cokoliv, rozhodně to nevypadalo jako rychlý útok překvapeného zloděje.

Světlovlasý mladík měl na levé tváři velký bílý obvaz, na čele několik stehů drželo pohromadě ránu, která nejspíš způsobila otřes mozku.

Levou ruku měl Jonathan také obvázanou. Matyáš však nepochyboval o tom, že většinu zranění 'odskákala' Jonathanova záda. Přeci jen prolétl konferenčním stolkem...



Modrovlasý mladík jemně vzal do rukou Jonathanovu dlaň. Potřeboval jej cítit, vědět, že je naživu. Jen doufal, že i Jonathan si na nějaké úrovni vědomí uvědomuje, že je tady s ním. Že není sám...



Pozn.: Zas a znova zjišťuji, že v každé povídce mám k postavám napsán životopis, včetně jejich prací, příjmení, datumů narození a takových věcí. Ale k čtenářům se to málokdy dostane. :-/

Dobře, vím, že technicky, kdyby Jonathan spadl na skleněný stůl a udeřil se o něj do hlavy, tak by toto zranění hlavy měl na zadní straně. Ale, nějak se nemůžu přinutit k tomu, abych mu kvůli tomu nechala oholit část vlasů. :-D

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 3. července 2012 v 17:25 | Reagovat

A víš, že ony životopisy nám klidně můžeš ukázat? Publikace až po epilogu :)), nebo ještě před 1 kapitolou. Někteří to tak dělají. Pěkný díl. Doufám, že to stano odskáče .. pěkně i s fízlama.

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 7. července 2012 v 18:09 | Reagovat

Hmm, teď tak na to koukám a zajímalo by mě, proč mám Jonathanovo příjmení napsáno tučně :-?

[1]: Heh, tak mohla bych, ale nevím na kolik by se vám líbily. Navíc, i když vím, že by se u některých povídek zvlášť, tím leccos vyjasnilo, tak... Někdy je lepší být v nevědomosti a jen na své fantazii nechat, jak by to mohlo být 8-)
Velmi pěkně děkuji za komentář :-)

3 Merope Merope | Web | 24. září 2012 v 15:07 | Reagovat

Máš aj životopisy? Super. Ukážeš niekedy? :-D Teda, ak by si chcela, samozrejme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.