18.kapitola - Gentle World

29. června 2012 v 10:00 | Mania Dardeville |  Gentle World

Když ráno vstaneš, svět se zastaví




Ach, jak jen jsem se těšila, až se povídka dostane do téhle fáze :-D



Jonathan byl doma. Nijak zvlášť nepospíchal. Před chvíli vstával a ještě byl v takové rozespalé fázi. Práce mu začínala až za pár hodin, takže času měl dost. Normálně by už dávno byl v práci, ale dnes měl vyjímečně vyměněnou směnu. Takže mohl přijít o pár hodin později a být tam do večera. Tyhle směny mu vyhovovali víc. Sice k večeru přicházelo do banky víc lidí, ale aspoň mu čas rychle ubíhal. A pak, on byl aktivnější ráno. Stihl doma udělat víc věcí a i když večer po práci ještě někam šel, tak se ráno stihl dostat i z alkoholového opojení. I když to bylo jen vyjímečně.

Navíc ráno tady většinou byl Matyáš a Jonathan upřímně miloval společnou snídani s mordovlasým mladíkem.



Bohužel dnes tady Matyáš nebyl. Byl na nějaké přednášce, kterou si nemohl nechat ujít. Takže odešel ještě před tím, než se Jonathan dostal z postele. Stihl jen rychlé rozloučení.

Jonathan se to snažil brát tak, že má ráno pro sebe. Sice doufal, že ho nebude muset prožít sám, ale co už . Rosťa byl taky v práci. Nebo spíš byl na služební cestě. Opět. Kdyby Jonathan nevěděl většinu věcí o Rosťově životě, řekl by, že rudovlasý mladík na služební cesty jezdí účelně. A ne opravdu ne jen pracovně. Jenže Rosťa byl v tomhle dost opatrný. Nechtěl se zaplést s nikým, tak aby si o něm okolí mohlo myslet, že dělá kariéru přes postel. Jonathan sice netušil, kde se v Rosťovi vzala myšlenka na to, že by si to někdo myslel, ale byla to jeho věc. Kdo ví, třeba se mu něco takového už v minulosti stalo a Jonathanovi se s tím jen 'nepochlubil'. Plavovlasý mladík nepochyboval o tom, že i když mu Rosťa téměř vše říká, tak si záměrně nechává pro sebe ty opravdu špatné věci. Rudovlasý mladík měl v sobě takovou tu divnou vlastnost, že nechtěl, aby jej lidi litovali a to ani v případě, kdy by to bylo na místě. To Jonathan s každým problémem běžel za rudovlasým kamarádem. Sice byli stejně staří, ale Rosťa byl životem protřelejší.

Jonathan ovšem moc dobře věděl, že spolu s dalšími na tuhle služební cestu jede i Libor a ten tam určitě jede jen kvůli Rosťovi.



Tak se stalo, že zůstal sám ráno, kdy měl být v práci. Byla to zvláštní shoda okolností. Normálně by to nestálo ani za zmínku. Kdyby to však nebylo dnešní ráno. Ráno, které mělo spustit další běh událostí.



Jonathan se stále stejně pomalým tempem oblékl. V kuchyni zapnul kávovar. Po chvíli přemýšlení jej opět vypnul. Když měl čas, mohl by zajít na snídaňové menu do nějaké blízké kavárny. Poslední dobou tam moc často nechodil a docela mu už chyběla profesionálně uvařená káva.

Ještě chvíli o tom přemýšlel, když jej ze zamyšlení vytrhl zvonek.



Zamračeně se rozešel ke dveřím. Nikoho nečekal. Navíc jej ani nenapadal nikdo, kdo by po něm něco mohl chtít. Matyáš byl touhle dobou už jistě ve škole, pokud tedy něco nezapomněl a nemusel se vracet. Ale o tom Jonathan pochyboval. Modrovlasý mladík mu několikrát opakoval jak je dnešní ranní přednáška důležitá. Takže pokud by něco zapomněl, určitě by se pro to vrátil až potom. Rosťa byl na služební cestě a stejně tak i Libor. Navíc ten nikdy neměl důvod k němu jen tak chodit. A další pár kamarádů, které Jonathan měl, k němu nikdy nezavítalo. Většinu z nich znal z práce a ti právě teď měli směnu, na které on nebyl.



Otevřel dveře. Ihned strnul. V duchu zaklel, měl nejdřív zjistit, kdo je za dveřmi, než tak nepromyšleně otevřel.



"Jonathane," Stan se na něj zlověstně pousmál. "Vidím, že máš nové dveře."

"Co tady chceš?" vyštěknutí. Na Stana teď opravdu neměl náladu. Navíc v koutku duše věděl, že to byl on, kdo napadl Matyáše.

"Přišel jsem tě navštívit, copak to se teď nesmí," další zlověstný úsměv.

"Ne. Řekl jsem ti, aby ses odemně držel dál." Jonathan se pokusil přibouchnout dveře, dostat se tak od Stana.

Černovlasý muž byl ale rychlejší. Než stihl Jonathan zavřít, chytil rám dveří rukou a prudce je otevřel. Plavovlasý mladík sílou tlaku klopýtl dozadu. Poplašeně zůstal na Stana zírat.



"Co chceš?" Snažil se, aby to neznělo vyděšeně. Jenže Stanova přítomnost jej silně znepokojovala.

"Tebe."

"Cože? Ty ses dočista zbláznil! Řekl jsem ti, že mezi náma je konec! Teď vypadni!" Jonathanovi se vrátila odvaha. Měl Stana tak plné zuby. Chtěl jen, aby byl pryč. Pryč z jeho života. Pryč z Matyášova života. Aby jej nechal být a on tak opět mohl být s někým šťastný.

Nechtěl neustále mít za sebou Stanův stín. Nechtěl se neustále v obavě otáčet.



"Jonathane--"

"Ne, ať už chceš cokoliv, nechci to slyšet!" nekompromisně.

"Dal jsem ti dost času."

"Cože?" zmateně.

"Dost času, aby sis ujasnil, co chceš. Aby ses vyblbnul a aby ses opět vrátil."

"O čem to sakra mluvíš?" Jonathan zmateně zamrkal. Netušil, co to Stan říká. On si opravdu myslel, že se k němu někdy jen tak vrátí?



"Stane," začal obezřetně. "Víš, my dva... Nemáme žádnou budoucnost. Jen bychom se zbytečně zdržovali a... Mám Matyáše."

"Ne!"

"Jak ne?"

"Patříme k sobě! Rozejdi se s ním! Vím, že s ním si jen proto, abys mě naštval, abych žárlil. Ale to přece nemusíš. Vím, že ses zlobil, když si mě chytil s--" matně v paměti pátral po jménu muže, se kterým jej Jonathan nachytal. Pak jen mávl rukou. Jonathan moc dobře věděl, co má na mysli. "Nemusí mi ale dokazovat, že máš na to, být s někým jiným. Že po tobě touží někdo jiný. Tím si stejně nepomůžeš."

"Cože?! Zbláznil ses! Myslíš si snad, že sem s Matyášem jen proto, aby tobě něco dokázal? Nebo sobě? Ne! Chodíme spolu! A s tebou to nemá nic společného! Takže už vpadni z mého bytu a zapomeň na mě!"

"Patříme k sobě!" opakoval Stan. Teď už začínal být naštvaný. Copak to Jonathan nechápal. Proč nebyl ochotný připustit, že s Matyášem šlápl vedle. On mu přece odpustí, že s modrovlasým mladíkem nejspíš spal. Tak by Jonathan měl jeho přešlapy odpustit jemu a mohli by jít společně zase dál. Měli před sebou přece krásnou společnou budoucnost. Proč to jen Jonathan neviděl. Přeci opravdu nemohl chtít to všechno hodit za hlavu. Opustit... A proč? Pro pár nevinných flirtů?



Bez dalšího přemýšlení se vrhl dopředu. Prudce k sobě Jonathana přitáhl. Hrubě jej políbil. Světlovlasý mladík se okamžitě pokusil vyprostit z jeho sevření.

"Ne..." vydechl Jonathan. Konečně od sebe Stanislava odstrčil dost na to, aby mu znemožnil další brutální polibek.

"Vím, že to chceš. Že chceš mě!"

"Ne! To není pravda! Chci Matyáše!"

"Lžeš," zavrčel Stan.

"Odejdi z mého bytu," tiše. Neměl sílu na to, aby cokoliv řešil. Tohle bylo příliš. Chtěl jen, aby Stan byl pryč. Aby on sám se mohl stočit to klubíčka a konečně se tiše rozvzlykat a utopit se ve své mizérii.



"Ne dokud to nepřiznáš. Přiznej, že tohle celé byla chyba, že chceš být semnou. Zavolej tomu klukovi. Stejně ten vztah, nebo co to je, brzo skončí. Myslíš si snad, že takový mladík s tebou bude navždy? Nebuď naivní! Opustí tě a co ti pak zbude?!"

"Ne..."

"Rozejdi se s ním!"

"Ne, to neudělám!"

"Jonathane," varovně.

"Ne... Miluji ho," hnědé oči se upřely na Stana. Tmavovlasý muž se zarazil. Ne, to nemohla být pravda. Jonathan nemohl milovat nikoho kromě něj. Byli k sobě vázáni, nemohl jej nechat. Nemohla to být pravda. Ne...



"NE!" Vrhl se k Jonathanovi.

"Nedotýkej se mě!" Světlovlasý mladík se pokusil staršího muže udeřit. Bohužel pro něj byl Stan připravený. Chytil ho za napřáhlou ruku. Volnou dlaní udeří Jonathana do tváře. Rána má však opačný účinek, než čekal. Plavovlasý mladík se mu prudce vytrhne. Vzápětí Stan pocítí na vlastní tváři Jonathanův úder. Okamžik na hnědookého mladíka zůstane zírat. Nečekal, že se Jonathan bude bránit. Co se to s ním jen stalo? Nikdy předtím se mu nebránil ať už šlo o cokoliv.



"Vypadni!" zopakoval Jonathan.

"Ne. Patříš ke mně..." Stan dál trval na svém. Jeho mysl byla zaměřena jen jedním směrem. Nebyl schopný se jinak rozhodovat. Jediné, co viděl byl Jonathan a fakt, jak moc světlovlasého mladíka chtěl a jak moc jej nemohl mít. Ubíjelo jej to.



Jonathan jej chytl za paži, pokusil se jej vystrnadit z bytu. Stanislav jej rázně odstrčil. Světlovlasý mladík klopýtl, nečekal, že Stan dál bude pokračovat v odporu.

Zakopl o nohy. Další co zaznamenal byl pád vzad. Nestihl se ničeho chytit. Jen bolestí zalapal po dechu, když se jeho záda setkala se skleněným konferenčním stolkem. Pak už byla jen tma.



Stan zůstal stát na místě. Několik okamžiků hleděl na světlovlasého mladíka, na střepy kolem něj. Na krev, která se kolem Jonathana začala pomalu sdružovat.

Pak udělal jediné, co jej napadlo. Otočil se na podpatku a vyběhl ze dveří. Nedbaje na osud chlapce, kterého zanechal za sebou...












 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 30. června 2012 v 11:56 | Reagovat

Snad nás v tomto hrozném opojení nenecháš celý týden. Těším se na další kapitolu, hlavě chci vědět kdo J najde. Přeci jen přednáška netrvá tak dlouho.., ale i cezí člověk ho mohl najít (přeci jen nebydlí tam jen Stan, A, J a R).

2 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 7. července 2012 v 18:07 | Reagovat

[1]: Oh, no další lidi, teda ne, že bych je tam nechtěla, nebo neuměla dát, ale nerada bych někým cizím zabírala prostor nějaké postavě :-D Ale kdo ví... Děkuji za komentář..!

3 Merope Merope | Web | 24. září 2012 v 15:02 | Reagovat

Stan sa zas predviedol :-? Nuž, dalo sa to čakať, že to len tak ľahko neprijme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.