9.kapitola - Gentle World

24. prosince 2011 v 13:10 | Mania Dardeville |  Gentle World
Nedořešené

Krásné Vánoce...


Je mi jasné, že když už se dostanete k tomu si to přečíst, tak se vám pak nechce strávit další čas psaním komentáře, ale přesto... Potěšil by...Tahle kapitola je nevánoční a ještě k tomu kraťoučká, ale... Po Novém roce zkusím zase k psaní sednout a psát o něco víc. V prosinci jsem toho měla neuvěřitelně moc.
Jinak, stala jsem se naprosto závislá na téhle písničce: http://www.youtube.com/watch?v=qGEubdH8m0s


V době, kdy se Rostislav dostal domů, měl Jonathan již nainstalované nové dveře. Bohužel pro Rosťu byl světlovlasý mladík ještě stále na chodbě. Kdo ví, co tam dělal. Snad se snažil zjistit, zda těmahle dveřma už nemůže do bytu proniknout nikdo nevítaný.
Rudovlasý mladík tak ale přišel o možnost dostat se do svého bytu a tam tiše trpět. Nebo spíš hlasitě zuřit nad tím, co viděl.
Jistě, nemělo by se jej to dotknout. Přeci jen to byl on, kdo Aleše odstrčil a tak nejspíš vehnal do náruče Stana, ale přesto...

Sotva Jonathana zahlédl, otočil se k odchodu. Nechtěl to s ním probírat. Chtěl si zachovat svou tvář. Chtěl zůstat chladný a naprosto nedotčený Alešem a čímkoliv, co dělal. Jenže věděl, že v momentě, kdy do toho právě teď začne někdo 'šťoura', tak tak úplně v klidu nezůstane.

"Rosťo?" udiveně. Rudovlasý mladík se zastavil, neotáčel se. V duchu si povzdechl. Dnes opravdu nebyl jeho den.
"Co tady... Stalo se něco?" Jonathan se rozešel ke kamarádovi. Nebyl způsob, jak by teď mohl odejít a vyřešit si své otázky sám.

"Ros-- Co se stalo?" chytl jej za loket, otočil obličejem k sobě. Rudovlasý mladík se nejistým pohledem zaměřil na podlahu.
"Myslel jsem, že si šel do práce," pokračoval Jonathan. Rosťa přikývl. "Ale nedošel si tam... Proč?"
Rudovlasý mladík si povzdechl. "Mohli bychom jít dovnitř..?"
"Jo, jasně. Pojď."

Popravdě Rosťa chtěl jít domů, ale nic nenamítal, když jej Jonathan zavedl k sobě. S tichým povzdechem si sedl na gauč. Světlovlasý mladík naproti němu.

"Tak?" lehce netrpělivě. Jonathana opravdu zajímalo, co se muselo stát, že by Rosťa nedošel do práce. Co by jej donutilo vrátit se. A tvářit se téměř jakoby mu někdo umřel.
"Někoho jsem potkal a--"
"Počkej, většinou když 'někoho'," Jonathan prsty ve vzduchu naznačil uvozovky, "potkáš. Tak se netváříš tak... Rozčarovaně."
"Jo, nebylo to milé setkání," zavrčení.
"Ou, no... A kdo to byl?"
"No jeden... To je jedno. To není důležité. Důležité je, co mi řekl."
"A to bylo..?" opatrně. Neuměl si představit, že by Rosťu takhle rozhodilo něco, co mu někdo řekl. Zvláště někdo, kdo podle rudovlasého mladíka vlastně ani nebyl důležitý.
"Uhm..." Rosťa mu to nechtěl říkat. Jenže najednou měl potřebu to ze sebe dostat. Tak strašně mu vadilo, co viděl. Třeba to nebylo ani nebylo tak jak si myslel. Třeba si jen udělal špatný závěr z toho, co viděl. Ano, tak to určitě bude. Jeho mysl mu předhodila ten nejhorší a nejspíš i nejméně pravděpodobný scénář. Přece Aleš... Nikdy nejevil žádné známky toho, že by chtěl být se Stanislavem.

"Rosťo?" opatrně. "Co se teda stalo? Řekl ti něco? Udělal něco?" Jonathan už v mysli tvořil plán, jak si toho neznámého mladíka najde, ať už Rosťovi udělal cokoliv. I když, nejdřív musí zjistit, co se stalo.

"Dobře, jenom... Možná to není tak, jak si myslím a možná, no..." pokrčení rameny. "Asi jsem reagoval moc..." Nemohl říct přehnaně. Kdyby reagoval přehnaně, tak by právě teď klečel nad Stanem a mlátil ho hlava nehlava. I když, no... Buďme soudní. V tomhle případě by to byl nejspíš on, kdo by vyšel s většími zraněními.

"Proč mi prostě neřekneš, co se stalo a pak to nějak vyřešíme, ano?"
"Fajn... Ten kluk, ten, no, nejsem si jistý, kdo to byl, ale tak to je jedno. Prostě... Řekl mi, že viděl Aleše--"
"Počkej, jsem zmatený. Takže ten kluk ti nic neřekl?"
"Neposloucháš? Řekl, že viděl Aleše, ale to není všechno. Řekl, že ho viděl s někým," zavrčení.
"Uhm... No, dobře. To je sice nepříjemné, ale s Alešem jste se rozešli," pomalu.
"Jo, což není tak dávno. Přece si za tu chvíli nemohl už někoho najít. Ty ses se Stanem rozešel daleko dřív a nikoho nemáš. A já? Já pokud vím jsem taky sám, takže--"
"Takže jsi předpokládal, že Aleš zůstane sám a co? Bude čekat na tebe? Až se rozhodneš, že ho chceš vzít zpátky?"
"Ne. To ne... Jenom..." povzdechnutí. Proč si myslel, že to Jonathan pochopí. "Dobře, prostě..."
"Není to všechno, viď?" zvídavě.
"Ne, není. Ten kluk řekl, že je viděl spolu a baru a tak..."
"Šel si tam? Neříkej, že si tam šel?" zděšeně.
"No... Jo."
"Kriste, co sis myslel?"
"Popravdě jsem moc nemyslel. Vlastně sem ani nevěřil, že to je Aleš a tak... No, šel jsem tam. A byli tam..."
"No. Možná když teď víš, že se Aleš posunul dál, tak bys to měl udělat taky, ne?"
"O to nejde!"
"Tak o co?" Jonathan byl zmatený. Pokud věděl, tak to byl Rosťa, kdo se s rozešel s Alešem, ne obráceně. Jistě, bylo nepříjemné, když tak brzo po rozchodu začne jeho ex- s někým chodit, ale s tím přeci rudovlasý mladík musel počítat.
"O to s kým tam byl," zamručel Rostislav.
"Ou, no... A s kým?"
"Se Stanem."
"Cože?!"
"Aha, no, najednou ti to nepřijde tak skvělé, co?" škodolibě.
"No," pomalu. "Stan si může dělat co chce. Ale tohle... No... Nemyslím si, že to je tak, jak to třeba vypadalo," zamračeně. "Co přesně si viděl?"

"Co? Je dva! Spolu, v baru, pili, objímali se, prostě se k sobě měli. Jinak než přátelé," ujistil Jonathana. Jistě, sám si nebyl úplně jistý, že to, co viděl bylo tak, jak si myslel. Že třeba ti dva nebyli jen příliš opilí a to, co viděl nebylo jen nějaké opojení. Každopádně ať už šlo o cokoliv, tak se mu to nelíbilo.
"Uhm, možná..."
"Žádné možná. Ti dva jsou teď spolu. Rozešli jsme se s nima a oni první co udělali, že se dali dohromady. Kdo ví, jestli to spolu už netáhli předtím," zavrčení. Takhle myšlenka jej napadla až teď a vůbec se mu nelíbila."

"Já ti nevím, nějak se mi to nezdá. Přece Stan... Proč by mě furt otravoval, kdyby byl s Alešem. A Aleš. No, nevypadá moc smířeně s tím, že ses s ním rozešel. Co když je to jen takový hec. Nebo... Co já vím. Ale nemyslím, že je to mezi nima vážné. Třeba prostě jen... Potřebovali toho druhého," pokrčení rameny. Byla to pravda. Stan jej stále otravoval. I když ne tak agresivním způsobem. Bylo tak spíš, jako by měl další stín. Stan byl takový jeho stalker. Asi by jej to měli děsit. Ale od rozbíjení věcí a scén v práci, tohle byla příjemná tichá změna.
"Ale..."
"Ne, žádné ale. Myslím, že jim do toho nemáme právo mluvit," odhodlaně. Sice by právě teď nejraději sám šel do onoho baru a přesvědčil se o tom, co Rosťa viděl. Ale ne. Musel se držet toho, co řekl. Stan už jej nezajímal. Nechtěl, aby se vracel a nechtěl s ním mít nic společného. Tak to bylo správné.
Na druhou stranu Rosťou si nebyl tolik jistý. Měl za to, že rudovlasý mladík se s Alešem rozešel v afektu a teď toho nejspíš už litoval.

"Rosťo... Ty bys... Chtěl bys Aleše zpátky?"
"Já... Ne. To ne. Jenom, nechci aby byl se Stanem. Stan pro něj není dobrý. Nechci aby, aby se mu něco stalo. Aby s někým chodil jen proto, abych žárlil, nebo... Já nevím. Prostě nechci, aby s někým chodil..."
"Oh, no. Myslím, že to neovlivníš."
"Já vím, jenom--"
"Uvidíme. Třeba to tak vůbec nebylo. Třeba to bylo nevinné. A třeba ti dva se k sobě hodí. Pokud jim to bude klapat, tak bychom jim to měli přát, nemyslíš?"
"Jo, asi jo..." sklesle. Nepřál jim to. Nechtěl, aby Aleš byl šťastný právě se Stanem. V černovlasém muži bylo ukryto zlo a jeho děsila představa, že až vyjde napovrch, nebude poblíž nikdo kromě Aleše...

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 13:12 | Reagovat

Měla jsem trochu problémy s přidáním, ale snad už to fachá normálně... :-?

2 Ariwa Ariwa | Web | 24. prosince 2011 v 14:02 | Reagovat

Koukám také. Přeji Veselé Vánoce. Snad se dočkám v nedaleké době dalšího pokračování. Velice zajímavé. Jen aby si pak Aleš nemyslel bůh ví co. Jedná se jenom o starost. Snad se to k Alešovi nedonese. Ugrf.. proč si nemůže starší pán a kamarád R rychlovku? Uhh.. prostě to na R vybalit a bylo by po všem. Ách proč je život komplikovaný? A proč ty mi ho komplikuješ ještě při oddechových povídkách? :D Které tedy v tvém případě fakt oddechové nejsou? :D

3 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

Taky by mě trochu děsilo být Stanovi blíž než na deset metrů, moc se Rosovi nedívím. Jak tohle jenom dopadne.

4 Mania Dardeville Mania Dardeville | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 11:27 | Reagovat

Oh, to je tak hrozné, když mu říkáte 'Ros'. Teda není to až tak hrozné, ale mě se vždycky vybaví Ros z Friends a v tom případě to hrozné je, protože ten je absolutně antisexy :-D
Stan děsí? To je dobře. Snad se mi konečně podařilo napsat charakter, který není okrajový a je všemi neoblíbený :-D A dokonce ani já nemám potřebu jej obhajovat, jak tomu je u jiných neoblíbených postav :-D

5 Merope Merope | Web | 18. září 2012 v 19:45 | Reagovat

:-) Pekne sa spolu pozhovárali nuž, sú to ešte tie rozchodové následky, R. asi nie je voči tomu imúnny :-D
A Stan no to je pán Desivý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.