4.kapitola - Princové jsou jen v pohádkách

24. dubna 2009 v 18:12 | Levial'Niderdama |  Princové jsou jen v pohádkách
4.kapitola, snad jen, konečně... Třeba někoho potěší...




Radek vešel do letištní haly. Nikdy zde ještě nebyl, ale teď nebyl ten nejvhodnější čas na to, aby se tady příliš rozhlížel. Bylo skoro poledne, musel najít Nicolase. Pokud tady samozřejmě byl. Pokud to celé nebyl jen hloupý žert, pokud... Ne, tohle změní jeho život. Musí. Pokud ne Itálie a princ snů, tak něco jiného, na tom už nezáleželo. Neměl co ztratit, mohl jen získat. Aspoň tak si to myslel.

Deset minut po dvanácté seděl v letištní hale. Jeho srdce pomalu zahlcovala ledová prázdnota. Byly to jen sliby..? Opravdu na něj nečekala lepší budoucnost v náručí sladkého Sicíliana? Přeci nemohl být tak naivní a myslet si, že by se mu tenhle sen mohl splnit. Ne, nedoufal, jenže... Bylo by to tak krásné. Proto tady vlastně ještě zůstával. Pohledem přejížděl po obrazovce s odlety a přílety. V mysli si promítal kolik má sebou peněz a na jak dalekou cestu by mu finance vystačily. Nechtěl ještě příliš uvažovat nad tím, kam by letěl, ale musel pryč. Také nechtěl přemýšlet nad svým zdrcením. Nechtěl být opět někým raněn. Bylo to jen tím, že si myslel, opravdu doufal, že právě s tímto mužem by to mohlo vyjít. Věřil, že černovlasému muži na něm z nějakého podivného důvodu záleží.

S povzdychem se postavil. Něčí ruce jej zezadu objaly. Strnul.
"Už jsem myslel, že jsem tě špatně odhadl a ty nepřijde," zaševelil černovlasý muž, který jej ještě stále objímal. Radek lehce zrudl. Srdce mu však radostně poskočilo. Nebyl to sen. Čekal tady. Odveze jej...
"Co by se stalo, kdybych nepřišel?" lehce zlomyslně se ušklíbl. Když už on musel vytrpět těch deset nekonečných minut, kdy se užíral představou toho, jak opět naletěl, tak proč se aspoň nezajímat.
"Pochopitelně bych si pro tebe došel," sebevědomě se usmál Nicolas. Bez ohledu na ostatní osazenstvo letiště si suverénně přivlastnil Radkovy rty.
"Neměli bychom jít? Neuletí nám to?" modré oči nejistě hleděly na Nicolase.
"Neboj, bez nás nepoletí," okouzlující úsměv. Chytl Radka za ruku, do druhé ruky vzal mladíkovu tašku. Zamířil do odlehlýczh dveří v hale. Rudovlasý mladík jej nejistě následoval, samozřejmě si nemohl nevšimnout, že cestující do Itálie jdou k jinému východu.

O několik chvil později zůstal skoprněle zírat na letadlo před sebou. Neměl sice v životě moc možností takhle zblízka letadlo vidět, přesto mu na tomhle přišlo něco divného. Možná to bylo tím, že k jejich letadlu už nikdo další nesměřoval.

"My letíme sami?" nejistě se otočil na Nicolase, který si jej s lehce vítězným výrazem prohlížel.
"Samozřejmě. Přeci nenechám cizí lidi, aby létali mým letadlem."
"Tvým..?"
"Tedy, je to letadlo firmy, ale podnik je rodinný, takže je to vlastně i moje letadlo. Nepůjdeme?"
Rudovlasý mladík jej následoval. Připadal si jak v nějakém neuvěřitelném snu. Nemohl pochopit, že se to vážně děje. Nejen, že poletí pryč, snad za lepší budoucností. On ještě ke všemu poletí soukromým letadlem! Jeho společník byl nepochybně bohatý. A co zjistil za tu krátkou dobu, co jej vídal v barech, tak nejspíš i vlivný.

Přes Radkovu počáteční nervozitu proběhl let neuvěřitelně hladce. Sice neměl moc příležitostí si promluvit s Nicolasem. Takže pro něj čenovlasým muž stále zůstával velkou nezámou. Sicílian během letu buďto telefonoval, bohužel mluvil řečí, které Radek nerozumněl. Nebo byl zabrán do notebooku. Radkovi tedy nezbylo, než sledovat mraky za okénky, nebo se přehrabovat časopisy, které na palubě byly. Byl příliš nejistý, než aby si od stevardky objednával cokoliv navíc, kromě toho, co mu Nicolas vysloveně vnutil. Černovlasý muž naproti tomu celou cestu popíjel martiny

Až během letu Radka napadlo, zda neudělal osudovou chybu.

{---}

Nicolas Radka celou cestu po očku sledoval. Byl nadšený z toho, jak skvěle jeho plán zatím vychází. Bohužel neměl během letu na rudovlasého mladíka tolik času, kolik by si byl představoval. Pravda, sice si o něm dost věcí zjistil, ale Radek se nezdál být tak obyčejným mladíkem, jak za jakého se vydával. O jeho minulosti se nedalo skoro nic zjistit. To zprvu Nicolase odrazovalo. Neměl rád hračky u kterých se časem mohlo objevit nepříjemné překvapení. Ale u rudovlasého mladíka byl schopne udělat vyjímku. Byl jím okouzlen. Nemohl se jen tak vrátit do vlasti a nemít jej sebou. Jeho rodina s tím pochopitelně nesouhlasila. Hlavně bratr, ten byl však proti němu vždycky. Nejspíš mu vadilo, že jejich otec vždycky prosazoval Nicolase, jako toho mladšího, vychytralejšího. Ale to nevadilo, rodina se smíří s tím, že má novou hračku. Zvyknou si, nic jiného jim nezbude. Ostatně i Radek si bude muset na dost věcí zvykat. Rozhodně nepřipadalo v úvahu, že by na Sicílii mohl žít stejně bouřlivý život jako doma. Už jen kvůli tomu, jaké postavené na ostrově Nicolasova rodina měla. Navíc, bylo až příliš mnoho lidí, kteří by Radka, hlavně ze začátku, mohli využít proti Nicolasovi. A také, Nicolas se nerad dělil. To, co viděl v Radkově městě mu stačilo, aby věděl, že, rudovlasý mladík po pár promilých alkoholu půjde v podstatě s každým. Že mu dělá dobře pozornost... To na Sicílii nešlo. Na Nicolasův majetek, a tím se Radek po svém rozhodnutí odjet s ním, stával, nikdo nesměl sahat. Nikdo se na něj nesměl ani dívat. Bylo jasné, že mladík Radkovy vizáže bude mít co dělat, aby nápadníky odehnal. Nicolas mu však ani nechtěl dát příležitost k tomu, aby si v široké škále Italů mohl vybrat někoho jiného. Nehledě na to, že případná náhrada by neměla dlouhé žití, o to by se s radostí postaral.

Bylo mrzuté, že se nemohli více poznat před tím, než Nicolas musel odjet. Naštěstí byl rudovlasý mladík v natolik zoufalé situaci, že kývnul na nabídku odjezdu s ním. Vlastně, možná to tak bylo lepší. Nicolas nemusel sáhodlouzé vysvětlovat, kým vlastně je, navíc bylo bezpečnější, pokud to Radek nevěděl, pro něj pro oba. A aby si vymýšlel nějaké romantické litanie, na to černovlasý ital také nebyl.

Bylo tak jednoduché získat rudovlasého mladíka na svojí stranu. Samozřejmě, okouzlit jej bylo lehké, ale udržet si jeho zájem se ze začátku, po tolika dlouhých týdnech sledování, zdálo téměř nemožné. Pak se však stalo neuvěřitelné. Radka opustil jeho přítel. Mladík, o jehož nenápadném zmizení ze scény Nicolas dlouho uvažoval, naštěstí tohle osud vyřešil za něj. Vlastně to nebylo až tak neobvyklé, štěstí stávalo na jeho straně.
Naštěstí pro něj měl ještě pár es v rukávu. Například bylo skoro neuvěřitelně snadné zajistit, aby se Radek dostal na pomyslné dno. Sice jej nenechal bez střechy nad hlavou. Ale sebral mu jistotu. Radek se to pochopitelně nesmněl dozvědět, ale to Nicolas stál v úplném pozadí toho, že přišel o práci v klubu, stejně tak jako o možnost bydlení u Kryštofa.

Nicolas byl potěšený jako už dlouho ne. Konečně se i jeho tužby začnou naplňovat. Nebyl nikdy ten typ, který by si dělal hlavu s tím, zda má partnera popřípadě partnerku. Ale teď jeho rodina začala tlačit na to, aby si někoho našel. Někoho, kdo nebude jen známostí na jednu noc, na pár nocí... Sice by netušil, že jej najde právě v této zemi. Také by o sobě nikdy neřekl, že by se mohl zamilovat. Tohel by také nikde za žádných okolností nepřiznal. Ale byl zamilovaný. Zamilovaný do rozkošného rudovlasého stvoření, které ani netušilo, do čeho se řítí.

{---}

Hodinu po přistání seděl Radek na sedadle spolujezdce v černém kabrioletu. S neuvěřením hleděl na krajinu, kterou velkou rychlostí míjeli. Auto skoro ani nestihl obdivovat, všechno se to udehrálo příliš rychle. Navíc se zdálo, že Nicolas někam spěchá. Nechtěl jej zdržovat od jeho povinností. Bylo mu jasné, že je zde navíc. Bude jistější držet se zpátky.

Projeli několika vesnicemi. Pár obyvatel se za nimi bez zájmu otočilo. Občas se Radkovi zdálo, že zahlédl nějaký nenávistný obličej, avšak nemohl si tím být jistý, na to jeli příliš rychle.
Netrvalo dlouho a vjeli do vrat. Rudovlasého mladíka sice poněkud zarazilo, že právě kolem tohoto obydlí je vysoká hradba, přeci jen okolní domy buď měly jen malý plůtek, nebo stály zcela bez oplocení. Hned jak spatřil dům, došlo mu, že tohle stavení nemůže stát jen tak bez dostatečné bezpečnosti.

Nicolas zaparkoval auto u vchodu do domu. V úsměvem sledoval výraz na tváři rudovlasého mladíka. Radek zíral na velkolepý bílé natřený dům. Ocitl se v zcela jiném světě, než který do teď znal. Něco takového si nepředstavoval ani v těch nejodvážnějších snech. Jistě, došlo mu, že je Nicolas bohatý, ale tohle? Atmosféru tomu navíc podtrhovala ozbrojená ochranka, která se ledabyle procházela po zahradě, stejně tak jako množství kamer, které snímaly okolí domu. Radek si připadal jako v nějaké scéně z Kmorta. S duchu se ušklíbl. Tohle si vlastně jako dítě přál, být někým, mít moc... Pochopitelně mu bylo jasné, že se to stát nemůže, nyní si však na dětský sen vzpomněl. Zamrazilo mu. Co když Nicolas není zase tak bezúhonný..?

Rychle na to však zapomněl. To když jej černovlasý muž objal kolem pasu, přitáhl k sobě a vroucně jej políbil.

"Vítej v mém světě." Chytl Radka za ruku a vedl jej do domu. Svoje zavazadlo i Radkovo nechal v autě, však on se o to personál postará.

Rudovlasý mladík celou cestu domem hleděl kolem sebe. Všechno se zdálo být zároveň tak vzdálené, ač to bylo tak neuvěřitelně blízko. Mohl jít, dotknout se těch neuvěřitelných věcí, přesto raději zůstaval po boku Nicolase a jen se rozhlížel.

V momentě, kdy kráčel za černovlasým mužem po schodišti do horního patra, náhle jej napadlo, co bude s ním? Nicolas byl nyní doma, ale co on?

"Nicolasi..?"
Ital se zastavil, vyčkávavě na něj pohlédl.
"Totiž... Kde budu bydlet?" nejistě.
"Kde bys měl bydlet?" nechápavě. Někdy mu Radkovy otázky nedávaly smysl, o to víc mu modrooký mladík připadal roztomilý.
"No, kde budu spát a--"
"Doufal, jsem, že bys nemusel pohrdnout mým pokojem. K dispozici máš samozřejmě celý dům. Má rodina žije jinde, tohle je tedy jenom můj dům. Zároveň tedy také sídlo firmy, takže tady členy rodiny budeš potkávat, ale to ti doufám nevadí. Takže pokud chceš, můžeš si vybrat jiný pokoj, dům jich má dostatek," pokrčil rameny, v duchu doufal, že se Radek rozhodne pro společný pokoj s ním.
"Ale já... Co budu dělat?"
"Co bys měl dělat?"
"Neumím italsky, kde budu pracovat?" Opravdu bylo možné, že jej to napadlo až teď? Nad čím přemýšlel, když se rozhodl sem jet?
"Nebude pracovat. Přeci... Proč bys měl pracovat?"
"No... Ale... A jak ti budu platit?"
"Platit co?"
"Že mě u sebe necháváš bydlet..." téměř neslyšně.
Nicolas na něj s neuvěřením zíral. Copak to Radek opravdu nechápal. On jej přece s sebou nevzal kvůli nějakému soucitu, nebo proto, že by snad vytušil mladíkovu touhu dostat se někam pryč.
"Ani bych nedovolil, abys bydlel jinde. Platit nic nebudeš, vydělávat nic nebudeš. Co je tak těžkého k pochopení?"
"Ale... A z čeho budu žít?" lehce zděšeně.
"Neboj, peněz mám dost."
"Ale..."
"Radku, nech to být, ano? Aspoň pro teď. Později si o tom můžeme promluvit." Samozřejmě, že to neměl v úmyslu.
"Dobře," rudovlasý mladík slabě přikývl.
"Skvělé. Co kdyby ses tedy rozhodl, jaký bys chtěl pokoj?" Nepatrně se pousmál.
"Opravdu můžu být u tebe..? Ale já... Nerad bych ti nějak překážel. Asi bude lepší, když budu mít nějaký samostatný pokoj, pokud ti to teda nevadí?" Nervózně si skousl spodní ret.
"Samozřejmě, že mi to nevadí, jinak bych ti tu možnost přeci nenabízel," opět se usmál, zlehka mladíka před sebou políbil na tvář. V duchu zuřil, chtěl jej mít co nejvíce u sebe. Když bude mtí vlastní pokoj, může se před ním zavírat a to nebylo vítané!

"Pojď, ukáži ti pokoj. Pak se zkus trochu zabydlet. Musím ještě na schůzi firmy, takže budu dole v pracovně. Možná by bylo lepší, kdybys tam zatím nechodil, většina rodiny o tobě neví a někdy bývají prchliví..."
Radek přikývl. Stále nemohl uvěřit tomu všemu, co se v posledních hodinách kolem něj stalo. Bylo to tak neuvěřitelné, tak kouzelné, tak... Takové věci se jemu nestávaly a teď... Nemohl uvěřit svému štěstí. Kdyby tak věděl, že na jeho straně štěstí opravdu nikdy nestojí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sachmet Sachmet | 25. dubna 2009 v 14:04 | Reagovat

Krása, nádhera, úžasné.... Doufám, že tě nidky "psací múza" neopustí - kdo by nám pak psal takové perfektní povídky!!! Díky!

2 kikuš kikuš | 26. dubna 2009 v 14:19 | Reagovat

tuhle povídku jsem si přečetla až ted... nevím proč ale nějak se mi do ní nechtělo... až ted vím, že to byla chyba.. je to opravdu krásné.. zatím takové tajemné a nevyspytatelné.. Poslední věta dala šmrnc celé kapitole... Jsem opravdu zvědavá, co se z toho vyklube a jak to bude dále pokračovat...

3 Lenča Lenča | 28. dubna 2009 v 13:16 | Reagovat

Ze začátku mě tahle povídka moc nezaujala, ale díky této kapitole se na ní stávám závislá, těším se na pokračování

4 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 29. dubna 2009 v 20:04 | Reagovat

Skvělé! Je potěšující, že si i tato povídka našla své čtenáře. ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.