12.kapitola - Zažehnout plamen

19. dubna 2009 v 17:18 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen

12.kapitola k povídce Zažehnout plamen
Komentáře jsou jako vždy vítané





Michael k sobě Juliuse přitáhl. Nechtěl, aby se bezhlavě někam vrhl, snad v zámice se zachránit. Přeci jen byl ještě stále pod vlivem alkoholu a kdo ví, co by jej mohlo napadnou. Také nechtěl, aby je snad blížící se partička mohla nějak rozdělit. Nyní si za Juliuse připadal daleko zodpovědnější, než kdykoliv předtím. Pomalu začínal chápat, co někdy Charlie a Ricco mysleli svými řečmi o tom, že jsou za ně zodpovědní, že se o ně přeci musejí starat, hlídat je... Někdy mu podobné řeči lezly na nervy. Teď ale chápal, jak jsou on a Julius v podobné situaci bezmocní. Nechtěl si to příliš přípouštět. Hlavně proto, že mu podobné myšlení přeci jen přišlo příliš odvážné a on stále ještě měl v sobě zakořeněné předsudky svých rodičů. Ale on i Julius byli ve vztahu submisivní. Neměl na mysli jen sex, i když co se týkalo jeho, tak... No, on to raději nazval nerozhodný. Potřebovali ochranou ruku Richarda a Charlieho...

Nechápal sám sebe. Co se to s ním stalo? Dřív by si ani nedovolil jít sám v noci do baru. Dobře, tak nebyl sám. Byl s Juliusem. Jenže to v konečném důsledky vyšlo ještě hůř. Přeci jen Julius byl typ, který přitahoval problémy. Ovšem zdálo se, že čím více se přátelí s černovlasým princátkem, tím více se mu začíná podobat. Uvědomoval si to, ale nějak se mu nechtělo s tím nic dělat. Přeci jen, někdy ta podivná pozornost, kterou dříve neznal, byla příjemná. Nechápal to, nikdy si o sobě nemyslel, že by byl nějak přitažlivý. Možná to bylo tím, že dívky hledaly to samé co on, bezpečí. A to jim on nabídnou nemohl, proto o něj příliš nestály. Kdežto lide, které teď potkával, to bylo něco zcela jiného. Oni opravdu stáli o jeho přítomnost. Ze začátku nemohl uvěřit tomu, když jej někdo naprosto cizí pozval na drink. Měl dokonce obavu, že za to bude něco chtít, čehož by on rozhodně nebyl schopen. Ale ve většině případů mu ti muži opravdu chtěli jen koupit pití. To bylo milé. Neznámé, ale milé. Ricco se mu to snažil vysvětlit. Ale až poslední dobou, když si na podobné věci Mikey začal dávat víc pozor. Začal chápat, že muže přitahují typy jako Julius, Gabriel, Andreas, on... Tohle byl schopný pochopit. I když si stále nemyslel, že se podobá Juliusovi až tak. Přeci jen Julius se choval opravdu princátkovsky, hravě, někdy až přeslazeně, i když ne tak lascivně jako Gabriel. Michael byl oproti tomu přeci jen zdrženlivý, skoro věčně zamračený, a možná i naivní.
Každopádně tyhle změny, ať byly jakkoliv nenápadné, jej nyní přivedly tam kde byl nyní. Na opuštěnou noční ulici po boku opilého kamarády a před bolestivou budoucnost, která se nyní rychlým krokem blížila.

Nemělo cenu čekat nějakou záchranu. Budou se muset spolehnout sami na sebe. Vždyť nikdo nevěděl, kde jsou. Možná někomu něco řekl Julius... I když... Těžko. Ten si s podobnými věcmi nikdy hlavu nelámal.

"Juliusi, Juliusi, vidím, žes nám přišel představit nového... Hmm... Kdopak to je?" sladce se usmál ten, u kterého Mikey předpokládal, že jde o Konráda.
"Do toho tobě nic není," odsekl Julius. Michael se na něj udiveně zadíval. Černovlasý mladík měl na tváři drzý úsměv. Vypadal odhodlaně, i když i on se nyní jistě musel bát toho, co je nejspíš čeká. Nejspíš se ale smířil s tím, že nemají kam utéct. I když to podle opatrného Michaela rozhodně nebyl důvod k tomu ještě víc výtržníky před nimi provokovat.
"Jsi na omylu, pokud se nám po městě začne potulovat další kurvička, tak to je moje starost." Parta kolem Konráda se škodolibě rozesmála.
"Vlastně jsem se s tebou chtěl setkat již delší dobu. Gabriel říkal, že Ricco má novou hračku. No, vidím, že si nevybral zase tak špatně. Možná ho bude i mrzet, když mu my tu hračku trošku vylepšíme," zlověstný úsměv. Julius sebou nepatrně trhl.
"Nech ho jít. Nemá s tím přece nic společnýho..."
"Ale copak, copak, že by ti na něm záleželo. Myslel jsem, že ty už přítele máš. I když tobě nikdy nedělalo problémy ho podvádět. Divím se, že s tebou Charles ještě je--"
"Do toho tobě nic není!"
"Samozřejmě, že je. S náma by mu bylo líp. Ty ho jen využíváš. Nenecháš mu prostor, aby mohl zjistit, že tohle není to, co chce!"
"A co myslíš, že by zjistil? Že by se mu víc zamlouval život povaleče, který si jednou za čas vyjde do města zmlátit párek kluků?" ušklíbnutí. Vzápětí Julius ležel na zemi. Ze rtu mu v kapičkách vytékala rudá krev. V očích měl zlostný výraz. "Ubožáku..." lehce klopýtavě se postavil. Parta za Konrádem se jen pochechtávala, nechávali svého vůdce, aby si své osobní problémy vyřešil sám.

Michael se opět úzkostlivě rozhlédl kolem. Třeba kdyby někdo šel a viděl je, třeba by mohl zavolat aspoň policii, nebo... Nebyl si jistý nakolik policie v tomto městě podobné problémy řeší a možná bude lepší, když to ani zjišťovat nebude, přeci jen v něčem bylo lepší si nějaké ty iluze zachovat.

"Nech Michaela jít," skoro zaprosil Julius. Zdálo se, že i on si situaci rychle promyslel. I on se cítil za Mikeyho zodpovědný. Navíc tahle situace, to bylo něco, za co více-méně mohl on, musel aspoň zkusit uchránit plavovlasého mladíka.
"Tak Michael, to mi mohlo být jasné, to jméno po tom přímo volá."
"Konráde, prosím, jeho se to přece netýká--"
"Ale ano, týká. Musí dostat lekci, aby zjistil, že tohle není život, který chce." Smích.

Konrád luskl prsty na mladíky za sebou. Ti se ihned rozestoupili kolem Michalea a Juliuse. Černovlasý mladík nepatrně přivřel oči. Nevšímal si ostatních, hleděl na Konráda. Věděl, že je zbytečné o cokoliv prosit. Od té doby, co se s Konrádem přátelili již uteklo mnoho vody a mladík, který nyní stál před ním se tomu starému známému už skoro v ničem nepodobal. Snad jen v jeho neústupnosti.

"Neboj se, nenechám tě dlouho čekat. Ještě si ale musím něco vyřešit s Juliusem," usmál se Konrád na Michaela, který se stále nezmohl na slovo. Spolu s několika dalšími společníky chytl vzpárajícího se Juliuse za ruku a táhl ho kamsi do tmy. K Michaelovi ještě chvíli dolétaly tlumené Juliusovi nadávky, o chvíli později několik tichých výkřiků. Pak bylo ticho. Vedle Michaela postávali tři mladíci patřící ke Konrádovi. Jeden z nich kouřil cigaretu a hleděl kamsi neurčitě do ulice. Druhý s nadšeným výrazem hleděl směrem, kterým byl odtažen Julius. Poslední z Michaelových věznitelů však celou dobu sledoval plavovlasého mladíka.

Michael se neklidně zavržel. Nevěděl, co by měl dělat. Chtěl pomoc Juliusovi, zároveň jej ale svíral strach, který mu nedovoloval se pohnout. Navíc jej znervózňoval pohled, kterým jej propaloval jeho věznitel. Nechápal to. Tenhle pohled vídal často, jenže většinou to bylo u mužů v baru, kteří si jím prohlíželi Juliuse a vlastně někdy i jeho. Nechápal, proč by na něj podobně měl hledět někdo, kdo je v partě, která gaye na potkání mlátí..? Kdyby byl přeci jen víc jako Juliuse, nebo snad jen o něco víc prostořeký. Jistě by se na to zeptal. Raději ale ani nechtěl přemýšlet nad tím, co by se mohl dozvědět, nebo spíš, co by se mu za případnou prostořekost mohlo stát.

Z temnoty se ozval jakýsi podivný zvuk. Michael na chvíli doufal, že se vrací Konrád s Juliuse. Věděl, že pak jej nečeká nic příjemného. Ale bylo jistější mít Juliuse u sebe a vědět, co s ním je. Bohužel tenhle zvuk byl z druhé strany. Blížilo se k nim auto. Mladík, který ještě před chvílí kouřil cigaretu a bez zájmu zíral do tmy, nyní chytl Michaela za loket a vtáhl jej hlouběji do přítmý, snad ze strachu, že by je tady někdo mohl vidět a starat se o to, co zde dělají. Jejich parta už přeci jen byla poněkud profláknutá.

Trojice jeho věznitelů si před něj stoupla tak, aby nebylo z auta vidět, že je zde kromě nich ještě někdo. Sice nebylo pravděpodobné, že by jej řidič mohl poznat, ale Whirlwindovci to nechtěli riskovat.

V poslední pudu sebezáchovy se Michael ještě naposledy rozhlédl kolem. Věděl, že teď má jedinečnou, možná poslední, šanci se zachránit, nebo se o to aspoň pokusit. Auto již skoro zmizelo v zátočině, když se Michael rozběhl opačným směrem. Doufal, že aspoň na chvíli si nevšimnout, že se dal na útěk, přeci jen stále pohledy sledovali mizející vůz.

"Hej! Vrať se! Sakra..." Několik párů bot se rozeběhlo za Michaelem. Plavovlasý mladík již nyní věděl, že jeho útěk je zmařen. Neběžel dostatečně rychle. Jeho tělo bylo ještě jaksi ospalé, neschopné rychlejšího pohybu. Proč jen se rozhodl utéct? Kdyby zůstal, třeba by jej nakonec pustili... Příliš mnoho 'třeba' se mu honilo hlavou, přesto dál utíkal. Slyšel dech jeho pronásledovatelů, bylo jisté, že jej každou chvíli musí dopadnout. V dálce nejasně slyšel výkřiky několika pronásledovatelů. Byli daleko? Čí kroky jej tedy stíhají? Už už skoro zpomalil, už už se skoro otočil, aby to zjistil. Náhle mu však na rameno dopadla čísi ruka. Někdo jej prudce srazil k zemi.

Michael při kontaktu s chodníkem slabě vykřikl. Několik vteřin mu trvalo, než se zorientoval, než si ujasnil, co se vlastně stalo. Ležel na zemi, někdo ležel vedle něj. Ba ne, ten někdo se již zvedl, přitom cosi naštvaně mručel. Mikey několikrát zamrkal. Pokusil se postavit, bylo mu jasné, že je ztracený, že jej dopadli. Nebyl si jistý, co se mu může stát, v podobné situaci ještě nikdy nebyl. Bolestně zasténal, když zjistil, že se dost dobře nemůže postavit. Něčí ruce jej hrubě chytly a vytáhly na nohy. Plavovlasý mladík se ocitl tváří v tvář vězniteli, který jej celou dobu tak obezřetně sledoval. Ač nerad, musel se o něj nepatrně opírat. Nebyl schopný udržet se na nohou. Při srážce k zemi si narazil pravé koleno. Přes roztrhané kalhoty silně prosakovala krev. Michael přivřel oči bolestí. Nebyl nijak zhýčkaný, ale bolest mu vadila.

"Ještě jednou se o to pokusíš a budu ten poslední, koho uvidíš," zavrčel věznitel. Michael se zmohl jen na souhlasné přikývnutí.
"Nic by se ti nemuselo stát, pitomče, ale teď. Hmm... Teď by Konrádovi jistě nevadilo, kdybych si i já našel novou hračku," zlověstně zavrněl, dlaní přejel přes Michaelovu tvář. Plavovlasý mladík sebou vyplačeně trhl. Nechápal to. Přeci tihle kluci byli... Ne. Raději to nechtěl chápat. Po tomhle je už nikdy nechce vidět, doufal také, že je nebude muset vidět.
"Pusť mě..." slabé zaprosení. Vlastně netušil, jak by se sám bez Juliuse dostal domu. Julius! Kde vlastně byl? Co s ním bylo?
"Smůla, chlapče. Aspoň uvidíš, že utíkat se nevyplácí."
Na druhém konci ulice v matném světle lucerny Michael viděl zbylé dva věznitele, pomalou chůzí se k nim blížili.

"Jdeme!" hrubě do Michaela strčil. Plavovlasý mladík zakolýsal. Sotva se udržel na nohách, natož aby někam šel.
"Prosím, nech mě jít..." zoufale.
"Ne."
"Prosím..."
"Co bych z toho měl?" s náhlý zaujetím se k Michaelovi otočil.
"Já... Co..? Uhm..." zmatený pohled.
"Všechno co chci, si můžu vzít, nemáš co mi nabídnout." Na důkaz svých slov k sobě Michaela hrubě přitáhl. Plavovlasý mladík sebou zazmítal. Věznitel si majetnicky přivlastnil mladíkova ústa. Zmatené myšlenky naplnily Mikeyho mysl.

V náhlém popudu od sebe věznitele odstrčil. Skoro přitom sám skončil opět na zemi, když tak náhle ztratil oporu. Bez rozmýšlení, možná kdyby se zamyslel, zjistil by, že tohle gesto nebylo nejvhodnější, vrazil chlapci naproti sobě prudkou facku. Až pak se zarazil.
Mladík naštvaně zavrčel. Dlouho neváhal nad tím, než ránu vrátil.

O chvíli později k nim doběhli zbylí dva věznitelé. Ten, co předtím kouřil sjel pohledem Michaela, který opět seděl na zemi. Pohledem se zastavil na rudé tváři a rozseklém rtu, samozřejmě si nemohl nevšimnout několika slz, které se hromadily s jantarových očích plavovlasého chlapce. Dál jeho pohled putoval na zakrvácené kalhoty. Povzdychl si.

"Flecu, myslel jsem, že Konrád jasně řekl, že tomuhle se nemá nic stát. Má přece s Riccem dohodu!" naštvaně. Mikey přejel lehce nechápavým pohledem na věznitele, který si tak bezostyšně dovolil jej políbit, Flec, tak mu říkali. Co to znamenalo, že měli s Richardem dohodu?
"No a?"
"Teď po nás Ricco půjde! Jakoby nestačilo, že si Konrád vybral už takhle špatnou obět. Naštěstí teď Charles nemá moc času, aby se tím zaobíral. Pochybuju, že Ricco bude brát nějaké ohledy. Takhle nám obchody nepůjdou! Ty i Konrád byste se měli vzpamatovat a od těchle zbytečností upustit. Pokud vím, tak šéf vám to řekl jasně!" rozčiloval se mladík, opět si zapálil cigaretu a teď zuřivě gestikuloval.
"Jistě a u tebe bude nadšený až zjistí, že si něco takového prozradil před ním!" Flec naštvaně ukázal na Michaela, který stále seděl na chodníku a zmateně na ně zíral.

"Zvedni se," přikázal Michaelovi. Plavovlasý mladík se pokusil postavit. Neměl odvahu k tomu, aby ještě nějak vzdoroval. Flec mu hrubě pomohl na nohy. Michael sebou při jeho dotyku slabě trhl. Nechtěl, aby mu pomáhal právě tenhle člověk.
"Fajn, tak si stůj sám," zavrčel Flec, pustil Michaelovu paži. Plavovlasý mladík přivřel oči v náhlé slabosti. Cítil, jak se mu podlamují kolena.
"Sakra chyť ho a nedělej drahoty. Můžeš za to ostatně ty, nečekej, že tě teď z toho budeme tahat," zavrčel mladík z cigaretou. Michael cítil pár rukou, který se mu omotal kolem pasu. Nespokojeně zamručel, když jej k sobě Flec přitáhl, bráně mu tak v dalším pádu na chodník.

"Kde je Konrád? Pokud vím, tak řekl, že je to na chvíli," naštvaně zavrčel Flec, očividně se mu tahle situace přestávala líbit.
"Už odešel, my máme jít taky." To se odněkud vynořil třetí Michaelův věznitel. V ruce dřímal mobil, nejspíš se právě od někoho dozvěděl další příkazy.
"Co máme udělat s ním?" kývl hlavou k Michaelovi.
"Máme ho pustit, i když to asi nikdo nepředpokládal, že bude v takovým stavu. No, pustíme ho," pokrčení rameny.
"Kde je ten černovlasý, ten Julius?" zeptal se Flec.
"Jak to mám vědět? Nejspíš tam, kde ho Konrád nechal. Když ho potkáme, mužeme ho poslat sem."
"Proč?"
"Třeba by to Ricco bral jako polehčující okolnost. I když pochybuji, že ty se vyhneš jeho zlobě," škodolivě se usmál mladík s cigaretou.

O chvíli později seděl Michael opět na zemi. Opíral se o sloup, slabě si podpíral hlavu, která se mu stále točila a třásl se zimou. Neuměl si představit, že by jej tady mohl někdo najít. Možná ráno, ale to už bude přinejmenším promrzlý.

Netušil, jak dlouhá doba od odchodu jeho věznitelů uběhla. Kolem něj byla stále tma, jen slabé světlo pouliční lampy ozařovalo kousek země před ním. V tom světle viděl svojí pošramocenou nohu. Nyní s ní již vůbec nemohl hnout. Stále mu v ní však pulzovala bolest, tak si apsoň mohl být jistý, že ještě zcela neodumřela. Kalhoty, nyní již rozhodně ne bílé, trochu zastavily krvácení, přesto se zdálo, že rána na koleni je hluboká. To by nebyl on, aby mu něco takového nestalo. Štěstí jako vždy. Chmurně hleděl před sebe. Matně si vzpomínal, jestli někde nečetl o tom, co by měl v podobné situaci dělat. Chtělo se mu však spát a neměl náladu na to, aby svůj mozek ještě nutil pracovat.

"Michaeli! Mikey!" Kdosi se k němu hnal. Plavovlasý mladík si nebyl jistý, zda se mu to jenom nezdá. Třeba si svojí záchranu jenom vysnil. To by nebylo nic divného. Lidé přece v různých situacích mívali vidiny, nebyl důvod, aby se právě jemu vyhnuly.
"Mikey, si v pořádku. Mikey! Slyšíš mě! Bože... Michaeli..." Někdo s ním slabě zatřásl. Plavovlasý mladík otevřel oči. Před ním klečelo černovlasé princátko. Julius se nepatrně usmíval, nepochybně rád, že kamaráda nakonec našel. Michael neměl dost času, aby si černovlasého mladíka dobře prohlédl. Všiml si však několik krvavých šrámů na jeho tváři, stejně tak jako neodborně ovázané ruky, kterou se Julius snažil držet dostatečně daleko, aby se s ní náhodou něčeho nedostl a tím v ní nevyvolal další bolest.

"Juli..."
"Dobře, to bude v pohodě. Pojď, postav se... No tak, Michaeli, musíme odsud pryč, pojď." Po několika nevydařených a neméně bolestivých pokusech konečně oba stáli. Julius zdravou rukou podpíral plavovlasého kamaráda. Nejistým krokem vykročili. Michael se nestaral o to, kam míří. Snažil se soustředit na chůzi, nezakopnout, neupadnout...

"Juli..."
"Hmm..?"
"Je mi špatně..." zastavil se. Přivřel oči dalším návalem bolesti, která se ozývala z poraněné nohy.
"To je mi jasné," Julius se nejistě zadíval na kamarádovu zakrvácenou nohavici. "Ale teď musíš jít, ano? Za chvíli tam budeme. No tak, Michaeli." Přitáhl jej k sobě v případě, že by opět začal klesat k zemi.
"Dobrý, ano? Je to už jenom kousíček. Tam dojdeme..." Opět vykročili. Celé cesta se Michaelovi zdála neskutečně dlouhá. Vlastně je vedl Julius. Michael měl oči polozavřené, nevnímal svět kolem kterého šli. Jeho jediné myšlenky zahrnovala bolest.

"Michaeli. Mikey! Sedni si, ano? Musím zazvonit. No tak..." Julius jej opatrně posadil na zem. Sám sebou přitom několikrát trhl bolestí, to když si musel dopomoci zraněnou rukou.

Michael slyšel tlumený hlas v dálce. Nedokázal rozeznat komu patří. Snad Juliusovi. Chtělo se mu spát. To bylo divné. Přeci měl zraněnou nohu, aspoň myslel, v tomhle stavu si nebyl ničím jistý...

"Mikey..." Někdo jej jemně pohladil po tváři. "Slyšíš mě?"
Plavovlasý mladík se přinutil otevřít oči. Hleděl do známých černých očí.
"Ricco..." tlumené zasténání.
Richard někomu za sebou cosi řekl. Vzápětí Michael cítil, jak je opatrně zvedán ze země. Ocitl se v Richardově náručí. Začínala jej obestírat tma. Ale to bylo v pořádku. Nyní už byl v bezpečí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 20. dubna 2009 v 20:19 | Reagovat

krásne, krásne, krásne a tak skoro po poslednej aktualizácií (to nie je sťažnosť) =)
táto poviedka patrí rozhodne k mojim najobľúbenejším a že ich nie je práve veľa, neviem sa dočkať pokračovania ;)

2 Sachmet Sachmet | 20. dubna 2009 v 20:56 | Reagovat

Jéééééé... Kdybys věděla, jakou mi vždy udělá radost další kapitolka - asi tě brzy blahořečím nebo na tebe napíši ódu... mockrát děkuji (Á, už se zase v ději vracíš k Riccovi, to mám radost, to se mi líbí :), jen tak dál ...

3 angel angel | 23. dubna 2009 v 13:37 | Reagovat

skvelá kapitola...už som si začala myslieť, že si na Ricca zabudla:D..Už aby bolo pokračovanie :)

4 Lenča Lenča | 23. dubna 2009 v 21:30 | Reagovat

Jako vždy úžasná kapitola, chudák Míša, ještě štěstí, že má Ricca. Nedočkavě očekávám pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.