11.kapitola - Zažehnou plamen

13. dubna 2009 v 13:32 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen
11.kapitola k povídce Zažehnout plamen...
Komentáře velmi potěší...



Uběhlo několik dní. Mikey zatím neměl šanci se Juliuse na cokoliv zeptat. V hlavě mu však leželo mnoho otázek. Většina se sice týkala jeho vlastních problémů a ty se on už přeci jen rozhodl řešit sám. Další se však již týkaly samotného Juliuse. Michael si nemohl nevšimnout, že se černovlasý spolubydlící chová nějak podivně. Ano, vždycky byl trucovitý, ale poslední dobou to skoro nebralo konce. Navíc Charlie se již skoro neobjevoval v pokoji... Mikey, samozřejmě za podpory Andrease, dospěl k závěru, že je možné, že hrdličky pohádali. To by sice nebylo nic zvláštního. Vzhledem k Juliusově povaze se hádali každou chvíli. Jenže, když tady Charlie nebyl a Julius propadal trudomyslným náladám, co si mohli myslet jiného.


Konečně, když se přiblížil další víkend, kdy Richard nebyl ve městě a tím pádem Michael nemohl dny volna trávit s ním, rozhodl se na podivnou situaci zeptat. Byl by sice rád, kdyby mu v tom dopomohl Andreas. Ten však již opět mířil za svým přítelem. Až se Mikey začínal bát, zda to blonďáček se svým objevem nepřehání. I když... On měl tak co říkat. Když byl Richard ve městě. Což se sice nezdálo, ale bylo to většinu času. Tak jej trávil s ním. Proč by se tedy měl nahlas zmiňovat o tom, že Andreas tráví u svého Prince příliš času...


Vlastně mu do toho nic nebylo. Jenže za tu dobu se přeci jen spřátelili. A Mikey za Andrease a hlavně Juliuse pociťoval určitou zodpovědnost. Byl si jistý, že podobně je na tom i Andreas. Julius těžko, ten se staral především o sebe a sem tam o Charlieho. Ne snad, že by Julius byl tak sobecký, i když se snažil všemožně dávat najevo, že tomu tak je. On prostě jen neuměl starat se o ostatní. Samozřejmě, mohl se o ně bát, jenže... Michael měl za to, že Julius v životě jen zatím neměl šanci se něčemu takovému naučit. Vlastně o černovlasém mladíkovi skoro nic nevěděl. Nic o jeho dětství, dospívání. Jen to málo, co se prořekl Charlie, a i o něm toho věděl více.

Andreas však slíbil, že si s přítelem najdou čas a přijedou. Že je tedy všechny s ním seznámí. Což, jak Michael předpokládal zahrnovalo celé osazenstvo jejich pokoje a snad i Ricca. I když k němu Andreas stále pociťoval ten pro Mikeyho neodentifikovatelný odpor.

Ale v tomhle bylo lepší se nebabrat.


Takže nyní byl v pokoji sám. Sám... No, nebyla to tak docela pravda. V koupelně byl Julius. Michael vlastně čekal, až černovlasý mladík vyjde. Snad by se mu mohlo podařit z něj nějaké informace dostat a když ne..? No stále mohli jít do baru. Což by sice Mikey bez Ricca nerad, ale pokud to bude jediná možnost, jak Juliusovi zvednout náladu, tak proč ne.


"Juliusi..." opatrně oslovil mladíka, který právě vyšel z koupelny, na sobě měl jen ručník omotaný kolem pasu, a mířil si to ke skříni. Jak Mikey doufal, aby si našel nějaké vhodné oblečení. Popravdě už si mohl zvyknout na to, že Julius oblečení příliš nedal. Vždyť kdyby nebylo Charlieho, byl by schopný po jejich společném pokoji chodit nahý. No, možná by Michael byl jediný, komu by to vadilo. Andreas by si toho třeba ani nevšiml, většinu času byl zahleděný do monitoru. Ještě se teď chodil ven s nima. Jinak by se o něj Michael už opravdu začínal obávat.


Černovlasý mladík se otočil. Ve tváři měl už předem naštvaný výraz, stejně jako poslední dny.

"Co je?"

"Myslel jsem, že... Mohli bychom někam zajít..." Nejistě si skousl spodní ret. Chtěl zůstat tady, jenže podle Juliusovi reakce bylo jisté, že v pokoji by mu těžko něco řekl. V duchu si povzdechl. Bude se muset nějak vypořádat se svým strachem jít do baru bez Ricca.


"Myslel jsem, že Richard není ve městě."

"No, to není. Ale já... Myslel jsem, že bychom mohli jít spolu. Pobavit se, popít a tak..." Nemohl uvěřit tomu, že to řekl.

"Fakt?" Nedůvěřivě.

"Jasný. Přece nepotřebujeme mít neustále za zadkem ochranku," pokrčil rameny. V duchu se Riccovi omlouval.

"Skvělé! Tak se obleč, přece nepůjdeš v tomhle," mávl k Michaelově nynějšímu oblečení. Plavovlasý mladík se slabě pousmál. Možná to nebyl tak dobrý nápad jít do baru. Ale pohled na rozzářenou tvář černovlasého princátka za to stál.


O hodinu později. Hodinu, kterou Julius strávil šlechtěním a nabádáním Michaela k tomu, aby se sebou něco udělal. Konečně kráčeli městem. Naštěstí byla tma. Jinak si Mikey neuměl představit, že by vyšel ven v modelu, který mu Julius donutil si obléci.

Opět měl na sobě bílé kalhoty a opět byly Andrease. Až se Michael raději nechtěl podivovat nad tím, že jich blonďatý mladík má takovou zásobu. Nebo snad, že by si již stihl koupit nové..? No, snad se jim nyní nic nestane. Navíc si je byl nucený půjčit bez dovolení, což nebyl jeho zvyk. Ale Julius byl neoblomný. Naštěstí aspoň černé triko bylo jeho vlastní, stejně tak mikina, kterou po dlouhém přemlouvání Julius schválil. Bunda byla zavržena. Takže teď se Michael třásl zimou. Přeci jen už byl prosinec a venku se sem tam proletělo pár sněhových vloček.

Juliusovi očividně zima nevadilo. Stejně jako Mikey měl i on na sobě bílé kalhoty. Někde ve skříni vyhrabal světle modré triko, které bylo svým střihem víc než hříšné a Michael nepochyboval o tom, že kdyby s nima šel Charlie, tak tohle triko by si Julius vzít nedovolil. Jedině jako silnou provokaci. Místo mikiny měl krátkou koženou bundičku, na kterou dle Michaela musela padnou nejedna Charlieho, nebo kdoví koho, výplata.


Cestou do baru se Juliusova nálada rapidně zlepšila. Nadšeně švitořil a poskakovla kolem zachmuřeného Michaela. Vypadalo to, že je z představy toho, že se opět dostane pro něj na tak oblíbené místo, natolik uchvácen, že si ani nevšiml, že se tam jeho společníkovi kdoví jak nechce. Ale to nevadilo. Michael tam šel kvůli němu. To snad přetrpí i povinné pití alkoholu a hlučnou hudbu, která mu skoro nic neříkala.


Vešli do baru. Julius už už skoro zamířil na taneční sál, kdyby jej Michael neodtáhl k baru. Nemohl jej nechat jít tancovat, to už by neměl šanci si s ním o čemkoliv rozumně promluvit.


"Dáš si něco k pití?" Doufal, že výběr Juliusova pití nebude nějak drahý, neměl sebou tolik peněz, aby mohl Juliusovi platit drahé drinky, které obvykle pil. Zdálo se však, že si toho je Julius vědom. Nebo snad byl smířený s tím, že dnes bude za sebe muset platit sám. Neboť se nezdálo, že by jej Michael chtěl nechat svádět postarší muže jen proto, aby mu kupovali pití. Nepochybně by ani nemohl počítat s Mikeyho pomocí, kdyby si některá z jeho obětí svádění zkusila víc.


Po půl hodině si Michael uvědomil, že sedí u baru, stejně jako Julius pije jednu vodku za druhou a sleduje dění kolem. Jakoby na chvíli úplně vypnul. Zapomněl se... Nebo spíš se jen zamyslel.

Podíval se na černovlasého mladíka sedícího na stoličce vedle. Vlastně se divil, že ještě sedí vedle něj. Obvykle v tuhle dobu byl k neutahání. Přeci jen Julius byl typ, který protancoval noc a ještě měl málo. Nyní však vypadal. No, přinejmenším zajímavě. Mikey vlastně nevěděl, nakolik je Julius zvyklý pít. Většinou si za večer dal pár míchaných drinků, ty ale jistě brzo vytancoval. Teď už v sobě měl ale dost promile na to, aby to ani on neustál. Michael dnes nepil tolik jako Julius, ale i tak na sobě známky alkoholu cítil. Opět si vynadal, za špatný nápad jít do baru jen ve dvou. A ještě k tomu s Juliusem, který přitahoval pozornost sám od sebe, natož když byl ještě v opilém stavu. Proč vlastně černovlasý mladík dneska tolik pil. Vypadalo to, jakoby zaháněl žal.


"Juliusi... Hej, Juliusi," lehce do něj strčil. Trpělivě počkal, než do sebe jeho společník hodí dalšího panáka.

"Jo?" Černovlasé princátko se usmálo, zelené oči zamlženě těkaly kolem Michaela v marné snaze zaostřit.

"Děje se něco?"

"Ne. Proč? Co by se mělo dít?" povzdech.

"Juli, vidím, že něco není v pořádku. Stalo se něco mezi tebou a Charliem?"

"Co? Ne, ne, nestalo. Jen..."

"Jen co?"

"To je jedno, nebudeme se o tom bavit." Zachmuřeně.

"Ale, Juliusi... No tak, nechci na tebe tlačit. Ale vidím, že se něco děje."

"Ne. To je jedno. Nic se neděje. Dáme si ještě panáka," mávl na barmana.

"Ne, hej, už máš dost. Juliusi..." Zamračeně sledoval, jak i jemu barman donesl dalšího panáka. Budou rádi, jestli se jim odsud podaří vyjít ve zdraví a dorazit na kolej.

"Juliusi..."

"Tak na co?" černovlasý mladík pozvedl panáka. Mikey pokrčil rameny. Nechtěl si připíjet, nechtěl vůbec pít! Chtěl vědět, co se děje.

"Juliusi, nemyslíš, že už máš dost? Prosím, chci si promluvit..." Snažil se kamaráda zarazit. Zelenooký mladík jen pokrčil rameny a sám na ex vypil vlastní příděl vodky.

"Budeš to pít, nebo ne?" zahleděl se na Michaelovo pití.

"Jo," povzdech. Bylo lepší, když to vypije on, který přeci jen je schopný ještě vnímat, než Juliuse, se kterým bude už nyní problém někam v pohodě dojít.


"Juli, řekni mi, co se děje? Pohádali jste se s Charliem? Proč se už skoro neukazuje na koleji? Vlastně... Poslední dny tam už vůbec nebyl. Stalo se něco? Je v pohodě?" Až teď si uvědomil, že za poslední tři dny Charlieho vůbec neviděl. O to víc se zdál být Julius zachmuřený a trucovitý.

"Ne... Je v pohodě."

"Tak kde je?"

"Pryč..."

"Co? Cože? To jako..? Jak pryč?" V duchu doufal, že to neznamená, že se s Juliusem Charlie rozešel. To by sice bylo vcelku logické, ale přeci jen... Hnědovlasý mladík byl do svého příšele až příliš poblázněný, než aby něco takového udělal. Navíc Julius neměl bez někoho jako je Charlie, ve světě vůbec šanci přežít. Přeci jen se svou naivitou a až přílišnou hravostí byl na prvním stupínku všech možných úchylů a predátorů, kteří se ve městě vyskytovali. Charlie by jistě nebyl tak unáhlený...


"Pryč, jako pryč. Odstěhoval se."

"Cože? Jak to? Kam se odstěhoval?"

"Pryč."

"Juliusi, co se děje?"

"Dáme si panáka, ne..?" úsměv.

"Juliusi, ne. Já... Juli..." zoufale. Barman bez ohledu na Juliusovu zjevnou opilost opět doplnil obě sklenice.

"Juliusi..."

"Co chceš slyšet?" lehce naštvaně.

"Co se děje?"

"Nic se neděje, co by se taky mělo dít. Prostě se rozhodl, že se odstěhuje. Že odejde ze školy. Že..."

"Cože? Charlie odešel ze školy? Jak to? Přeci mu šla, tak proč by..."

"Já nevím. Já jsem přeci jenom jeho přítel, semnou se radit nepotřebuje. Jsou to jeho rozhodnutí. Jeho život. Proč by měl mě nebo komukoliv jinýmu říkat, co má v plán-nu..." ke konci se Juliusův hlas bezmocně zlomil. Po tváři mu tekly tiché slzy. Odvrátil se od Michaela. Zahleděl se kamsi mezi tanečníky, i když bylo jasné, že hledí spíš kamsi skrz ně...


Michael zůstal skoprněle sedět. Nechápal to. Ale teď nebyla vhodná chvíle se na cokoliv vyptávat. Doufal jen, že se to mezi Juliusem a Charliem urovná. Přeci ať už Charlie udělal jakékoliv rozhodnutí, jistě jej dobře promyslel. Nakonec to třeba i bude schopný vysvětlit Juliusovi. Teď se však černovlasý mladík nezdál být v rozpoložení, kdyby chtěl slyšet jakákoliv, byť rozumná, vysvětlení Charlieho jednání. Mikey ani nevěděl, co by měl říkat. Neuměl si představit, proč by někdo jako Charlie, který měl jak peníze, i když kdo ví kde je bral, tak mozek na to, aby školu v úspěchem dodělal, tak náhle ukončil studium a to ještě před zkouškama...


"Juliusi..." Co měl říct? Že se to nějak vysvětlí. Že třeba špatně rozumněl, že... Všechno by to byly jen řeči, které by nikam nevědly. Ještě by se už tak špatně rozpoložený mladík mohl složit úplně. Michael nevěděl, jak má jednat v situaci, kdy měl sám na starosti opilého kamaráda, který jak se zdálo upadal do deprese, i když u Juliuse to zatím vypadalo jako apatie, snad až na slzavé stopy na jeho tvářích.


"Měli bychom jít." Zvedl se. Doufal, že se mu bez zbytečných řečí podaří dostat Juliuse z baru. Přeci jen už bylo dost pozdě a on by se rád vrátil na kolej v nějakou vhodnou hodinu. Musel se stihnout trochu pospat, než zítra přijede Richard.


Julius se bez řečí zvedl. Dopil posledního panáka. Mikey toho svého nechal netknutého stát na baru. Po zaplacení došel k závěru, že bude muset další měsíc nastavit úsporná opatření. Přeci jen dnes v baru nechal víc, než předpokládal a to Julius platil za sebe sám.


Zamířili ven. Julius cestou přes parket několikrát klopýtl. Michael, ač měl problémy sám se sebou, se jej snažil koordinovat a dovést v pořádku ven. Problém byl v tom, že se je cestou ven pokusilo několik mužů zadržet. Mikey věděl, že s Juliusem bude problém, navíc opilým... Vypadalo to, že jej chlapy považovali za lehkou kořist a každý se jej nyní snažil k sobě nalákat. Naštěstí byl Julius ještě stále ve svém nešťastném stavu, takže se Michaelovi podařilo dostat je oba v pořádku ven.

Procházeli ulicí. Zdálo se, že chladný vzduch Juliuse trochu probral. Pokud ne z pochmurné nálady, tak aspoň z alkoholického opojení. Ulice byla skoro vyprázdněna. Bylo už přeci jen skoro ráno, teplota venku klesla pod nulu a tak ti, kteří ještě ponocovali byli zalezlí v některém z místních podniků.


Náhle se Julius zastavil. Zděšeně hleděl před sebe. Michael, který v tu chvíli šel za ním do něj skoro vrazil.

"Co je? Jdeme..." Až teď si všiml podivného pohledu, kterým Julius hleděl vpřed. Ve tváři měl vepsaný strach. Tak čistý děs u něj Michael ještě neviděl. Pohlédl směrem, kterým se upíral zelenooký pohled.

Ve stínu před nimi postávala skupinka lidí. Opření o zeď pokuřovali. Když před sebou spatřili je dva, něco mezi sebou hlušně prohodili a vydali se jejich směrem.


"Mikey, musíme pryč!" Zazmatkoval Julius, pohledem se snažil najít únikovou cestu. Veškerý alkohol jakoby z něj najednou vyprchal.

"Co se děje? Kdo to je?"

"Konrád...." zoufale. Chytl plavovlasého mladíka za ruku. Věděl, že už před chvílí bylo pozdě na to, aby se odsud snažili dostat. Ale třeba kdyby zapadli do některého baru, tak by si na ně nedovolili...

"Ale..." Náhle mu jako zbloudilá vzpomínka vyvstala na mysli Juliusova zlomená ruka. Začínal chápat kamarádův strach. Kdoví čeho byla parta mířící k nim ještě schopná. Třeba však projdou kolem nich, třeba si jich nevšimnou, třeba...

"Juliusi!"

Zelenooký chlapec se přikrčil. Věděl, že jsou ztraceni. Michael v duchu zaklel, toť k jeho nadějím, že by si jich nemuseli všimnout. Jak se to říká? Ve špatný čas na špatném místě..? Ano, tak to byla teď jeho situace. Proč jen Juliuse tahal ven. Teď si to schytají oba.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sachmet Sachmet | 13. dubna 2009 v 17:40 | Reagovat

Jééé, zase něco přibylo! A k Zažehnout plamen - tu mám z Tvých povídek nejraději! Opět v ději nějaká nová zápletka - už se nemůžu dočkat pokračování...! Díky moc (a mohu-li mít neskromné přání - nenech mě dlouho čekat, jsem na Tvých povídkách tak trochu závislá :)

2 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 14. dubna 2009 v 15:13 | Reagovat

Sachmet: Mno, uvidíme, co se dá dělat. Vážně? Tak to je skvělé. XD

3 Lenča Lenča | 16. dubna 2009 v 8:12 | Reagovat

Krása, krása a ještě jednou krása. Nedočkavě čekám na další díl :-)

4 kikuš kikuš | 16. dubna 2009 v 16:00 | Reagovat

Pááni... kráásnéé. Tvůj blog jsem objevila až dnes a vážně píšeš krásně... Tahle povídka se mi opravdu moc líbí. Už se nemůžu dočkat pokráčka.:))

5 ailam ailam | 18. dubna 2009 v 19:49 | Reagovat

achhh, konečne som sa sem dostala :(
krásne nám to poračuje, aj keď mi tu chýbal rico, no dufam, že nabuduce tu už bude ;) ešte lepšie, ak by ich teraz "zachranil" =)
jaj, strašne sa teším na poračovanie

6 Tristram Tristram | E-mail | Web | 14. března 2012 v 23:00 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.