9.kapitola - Zažehnout plamen

9. března 2009 v 14:43 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen
9.kapitola k povídce Zažehout plamen.
Komentujte... ;o)



Richard seděl u baru. Původně chtěl na kluky počkat venku, ale bylo mu vcelku jasné, že jakmile by jej Michael zahlédl, tak by se dal na ústup. Stejně stále nemohl uvěřit tomu, že se Juliusovi s Charliem podařilo plavovlasého mladíke přemluvit, aby šel s nima. Vlastně... No, pokud jej přemlouval jen Julius, tak se to i možná chápat dalo, tomu prostě málokdo dokázal něco odmítnout.

Objednal si další skleničku. Věděl, že by neměl moc pít, pak se bude těžko kontrolovat a mohl by říct či udělat něco, co by normálně rozhodně neudělal. Něco, čeho by třeba mohl litovat. Jenže byl příliš nervózní, aby tady jen tak seděl, nebo aby si třeba jen objednal méně alkoholické pití.


Netušil, co by měl Michaelovi říct. Co by měl udělat..? Vlastně ani netušil, co udělal špatně. Jistě, věděl, že Michael je v podstatě nezkušený, ale tak nějak si myslel, že je aspoň trošku si jistý tím, co by chtěl. Doufal, že tím, co by Michael chtěl byl právě on. Jenže teď, po té scéně, co plavovlasý mladík udělal, si nebyl příliš jistý. Ano, znal lidí, ktěří svojí orientaci popírali, ale... Ale nechtěl, aby právě Michael byl ten případ. Potřeboval ho. Od prvního okamžiku, kdy jej spatřil jej musel mít u sebe. Toužil po něm, uchvacoval jej... Nevěděl, co by dělal, kdyby se Michael rozhodl to ani nezkusit. Kdyby jejich svět zcela zavrhl... Jistě, jeho samotného by to snad později trápilo, ale co by do té doby, než by mladík prozřel, dělal Richard?
Nemohl by čekat věčně, na to se příliš znal. Dokázal být trpělivý, ale ne, pokud se situace zdála být zcela ztracena.
No snad dnešní večer přinese víc.

{---}

Michael se zasmušile plahočil vedle rozjařeného Juliuse, který byl nepochybně nadšený, že po, podle něj dlouhé době, může opět navštívit místní podniky. Mikey se na to zatím neptal, ale vlastně ani nemusel, zdálo se, že mezi Juliusem a Charliem se vše již opět urovnalo. No, nejspíš by si měl na jejich hádavé výstupy začít zvykat, přeci jen nyní to nebylo ani poprvé a určitě ani naposledy. Jenže oba k sobě prostě již patřili, než aby byli schopní udělat nějaký konečný krok. Zdálo se, že tahle situace, tenhle vztah, jim oběma vyhovuje.
Charlie šel vedle Juliuuse, majetnicky jej objímal kolem pasu a na okolí vrhal nenávistné pohledy. Snad, aby opět někoho nenapadlo Juliuse napadnout a ještě k tomu v jeho přítomnosti.

Kdykoliv Mikey jen o něco zpomalil, zpomalila i dvojice vedle něj. To prý, aby nemohl vzít do zaječích a pěkně s nima do klubu došel. Michale nebyl natolik naivní, aby aspoň netušil, že v klubu bude i Ricco. Vlastně netušil, proč na to kývl. Proč se rozhodl s nima jít? Něco jako by jej tam však táhlo. Cosi jako by to rozhodnutí učinilo za něj.


Nyní, když se brouzdal ulicí, uvažoval, zda dělá dobře. Přeci jen Richard... Netušil, co by měl dělat. Třeba by měl dát na Andrease a nechat tomu volný průběh. Jenže to by nebyl on, aby všechny situace a všechny možnosti neprobíral zleva i zprava do všech možných důsledků.
Jedno však Michael věděl jistě. Stačilo, aby jednou pohlédl do těch temných očí a bude ztracen...
Tohle přeci nebylo možné! Nebyl gay, kluci se mu nelíbili! Aspoň si to myslel. Vždyť přeci... Něčeho takového by si všiml již dříve. Jistě, jistě, dokázal o některém muži říct, že je pěkný, že je přitažlivý, ale nikdy by si nedokázal představit, připustit, že by s ním on sám měl něco mít. Nebylo to normální...
Ovšem co měl s tím dělat? Pokud měl Andreas pravdu, tak... Ne. Nemohl se smířit s něčím takovým! Co by na to řekli lidé..? Vlastně... Kteří lidé? Neměl zrovna moc přátel a těch pár lidí, které se odvážil brát aspoň jako kamarády našel až nyní, právě v této sortě lidí. Tak co měl dělat? Co... Proč mu nikdo nedokázal nějak rozumně poradit. Ano, Andreas mu radil. Jenže jeho rady se zdály být jaksi prvoplánové... Nebyl si už jistý ničím a tahle nejistota jej začínala spalovat.
Možná že nad tím až příliš přemýšlí. Měl by toho nechat. Poddat se tomu. Zkusit to. To mu přeci nemůže nikterak ublížit... Jenže i na tohle měl příliš velký strach. Bál, že se právě toho, že mu to ublíží. Že zjistí, že se nemýlil, že se mu Ricco opravdu líbí, že snad... A že bude zrazen. Že nakonec zjistí, že si s ním starší mladík jen šeredně zahrával. Co s ním bude pak? Zůstane opuštěný v cizím světě? Samozřejmě, že ano. Protože jakmile by si snad měl přiznat, že se mu líbí kluci, že se mu líbí čistě jenom kluci, ztratil by jistotu, kterou měl do teď.
Dobře. Přestane nad tím uvažovat. Nikam to nevedlo.

S povzdechem zjistil, že už jsou u klubu. Julius jej ještě rozjařeně popostrčil dál, aby snad na poslední chvíli neodešel. Nebo u něj spíš zbaběle neutekl...

{---}

Richard si jich všiml hned jak vešli do dveří. Natolik ty dveře celý večer hypnotizoval, že si nejprve nebyl jistý, zda se mu to třeba jen nezdá. Ale ne. Opravdu to byli oni.
Ricco však zamračeně zaznamenal, že se po příchozí trojici otočilo vícero párů očí. Jistě, Julius vzbuzoval opravdu velkou, někdy až nežádanou, pozornost. Hlavně nyní, když se sádrou na ruce vypadal až přehnaně křehce. Jenže čeho si ještě Ricco všiml bylo to, že pozornost vzbuzoval i plavovlasý mladík po Juliusově boku. Ano, nové masíčko pro nenasytné dravce. Ovšem vzhledem k tomu, že tady přeci jen Michael již byl, tak by neměl budit až tak velkou pozornost. Jedině snad, že... Jistě, Richard nebyl tak naivní, aby si myslel, že si přitažlivého mladíka vyhlédl sám. Ale stejně tak nějak doufal, že bude jediný, kdo bude o mladíkovu přízeň bojovat.

V Richardův prospěch hrál však fakt, že uměl odhadnotu lidi. O Michaelovi například hned od začátku věděl, že o sobě nemá zrovna valné mínění. Určitě si o sobě nemyslel, že byl pěkný, přitažlivý. Což nepochybně byl. Možná za to mohl fakt, že vyrůstal na vesnici a tam chlapci dívčího typu nebyli kdoví jak úspěšní. Možná za to mohlo něco jiného. Důležité však bylo, že Michael v odraze zrcadla neviděl svůj vlastní obraz, nemohl potom rozumnět tomu, proč by o něj někdo měl mít zájem. A také proto pak možná až s dětskou naivitou odmítal různé nabídky, kterými se ho snažili návštěvnící místních barů zahlcovat. Prostě nechápal, co by na něm mohli vidět a bral proto jejich řeči jen jako špatné vtipy či hloupé hry, sázky... Rozhodně však ne vážně.
Richard chápal, že to co vidí ostatní, Mikey přehlíží, nebo vidět prostě jen nechce. O kolik to bylo lepší, než aby svého těla využíval tak jako to dělal takový Julius. Jenže nadruhou stranu pak bylo obtížné mu vysvětlil, že by o něj někdo mohl mít opravdový zájem...
Kdyby byl takový, za jakého jej vydával Gabriel, jistě by již tohle použil proti Michaelovi. Snad třeba někdy, snad v blízké době, Mikey pochopí, že má o něj opravdový, ničím nepodmíněný, zájem.

Charlie s Juliusem, po kterém ještě stále pokukoval dost očí, zamířili za Richardem. Michael je nejistě následoval. On si samozřejmě vůbec nevšiml pozornosti, kterou v baru vzbudil. Jistě, všiml si očí, které sledovaly Juliuse, ale těch, kteří hleděly na něco si nevšiml, nebo měl nepříjemný dojem, že je na něm něco špatného, když na něj někdo tak upřeně zírá...

"Ahoj..." Richard trojici přejel pohledem, aby se zastavil na Michaelovi.
"Ahoj, co to piješ?" Julius si suveréně ucucl z Richardovy skleničky. Stáhl obličej do znechucené grimasy a objednal pro sebe a Charlieho něco jiného. Michael zatím nejistě postával vedle. Nevěděl, zda by se měl posadit, objednat si pití a dělat, že se třeba nic nestalo. Nebo by se mohl třeba i omluvit, jenže k tomu už se vůbec nemohl odhodlat. Tím by jenom dal najevo, že o svém názoru jakýmkoliv způsobem začíná pochybovat.

"Dáš si něco k pití?" Richard si Mikeyho stále prohlížel. Samozřejmě mu nemohlo ujít, jak je mladík podivně zaražený. Netušil o tom, že Michael vedl o jeho osobě jakýsi rozhovor. Ale doufal, že už ten fakt, že je Michael tady by mohl nasvědčovat o tom, že třeba jeho názor začíná kolísat.
"Džus..." neurčitě pípl Mikey, pohledem upřeným k zemi.
"Dž-džus?" zakuckal se Julius, který se právě napil. On sám sobě a Charliemu objednal ostře zelený koktejl.
"Nepotřebuju se opíjet," zavrčel směrem k malému mladíkovi Michael.
"No jistě... Dejte mu do toho vodku." Julius se otočil na barmana a zářivě se usmál. Michael mohl jen zamračeně sledovat, jak je do jeho džusu litá průzračná vodka.
Tím tedy končí jeho předsevzetí, že nebude pít a že si s Richardem promluví zcela střízlivý. I když... Jak tak koukal na Ricca a na jeho vlastní pití. Střízlivý rozhovor by již jen těžko byl možný.


Netrvalo dlouho a Julius vytáhl Charlieho na parket. Cestou švitořil cosi o tom, že je musí nechat o samotě, aby si to mezi sebou mohli urovnat. Slova pronášle nahlas k Charliemu, ale mířená byla na zbývající dvojici u baru. Na parketu Julius bezohledně oboural lidi kolem sebe již notně oprýskanou sádrou. Nikdo si však nestěžoval. Vlastně Michael by se až divil, kdyby se někdo byť jen ozval. Ne snad že by si to lidé nedovolili, i když se kolem Juliuse motal Charlie, který měl již nyní pověst ranaře. Ale prostě jen proto, že Julius se dokázal dostatečně svůdně usmívat. Lidi mu prostě vše byli schopní odpustit, zapomenout.
Michael si povzdechl. Někdy by docela rád s Juliusem měnil. O kolik by bylo všechno snazší, kdyby jako on dokázal brát život tak zlehka, se vším co přichází. Kdežto on? Proč taky nedokázal myslet jako bohém? Chovat se tak..? Proč se jen neustále ohlížel na lidi kolem, na hranice určené společností..?

"Michaeli..."
"Hmm..?" Mikey se nejistě otočil na Richarda. Do teď raději pozoroval dění na parketu, nebyl si jistý, jak by se měl sám vedle Ricca chovat. Co by měl dělat. Ještě stále nebyl rozmyšlený.
"Chtěl bych se ti omluvit. Já... Neměl jsem to dělat. Byla to chyba. Tedy, ne že bych to nechtěl, to ano, jen... Nechtěl jsem tě vyděsit," Richard si nejistě skousl spodní ret.
Michael na něj zůstal zírat. On sám si posledních několik minut sestavoval vhodnou omluvu za své unáhlené jednání a teď..? Co má říct teď? Na tohle nebyl připravený, zatraceně...
"Ricco... Já... To já bych se měl omlouvat..."
"Ne. Udělal jsem chybu a chápu to. Všechno jsem unáklil, i když jsem věděl, že bys takhle mohl reagovat a..." bezradně pokrčil rameny.
"Ne... Přemýšlel jsem o tom a myslím, že jsi měl pravdu. Že se jen snažím věci popírat a..." Rozhodl se raději pomlčet o tom, co mu řekl Andreas. Přeci jen o něm Richard nemusel vědět, že je až tak zabedněný, že mu někdo musí radit. Ano, tohle by měl vědět sám. Měl by si v tom udělat jasno a konečně se rozhodnout. Věk už na to přeci má. Nemůže se celý život jen ohlížet a snažit se zjistit, zda někdy na nějaké životní odbočce neudělal chybu... V tomhle případě by to mohla být až příliš osudová chyba...
Vlastně Andreas měl pravdu. Kdyby to aspoň nezkusil a někdy v budoucnu by zjistil, že to měl udělat jinak, než udělal. Lhal by sám sobě a lhal by i případně ženě. To by nebylo správné... Možná by v sobě měl najít nějakou tu odvahu a aspoň se pokusit... Vždyť jen to, že nad tím uvažoval již o něčem vypovídalo...

"Pravdu? Opravdu..? Ale... To tedy znamená, že..." Richard se slabě pousmál.
"Já... Asi bych to... Nevím. Nevím, co mám dělat. Nevyznám se v sobě..." Tiše. Upřeně zíral do desky baru. V duchu zanadával, neměl vypít ten džus, sice v něm nebylo tolik vodky, aby jej to nějak opilo, ale jeho smysly to přeci jen narušilo.
"Co kdybych ti pomohl najít tvojí cestu..?" Richard se k němu naklonil. Jemně vzal jeho bradu do dlaně a otočil jej k sobě. Nyní si hleděli do očí.
"Já..."
"Víš přeci, že bych ti neublížil." Richard jej jemně pohladil po tváři.
"Ale..."

Richard jej jemně políbil na rty. Doufal, že tentokrát Mikey neuteče.
Nepatrně se oddálil. Čekal na reakci.
Plavovlasý mladík zůstal sedět na židli. Skoprněle zíral před sebe.


"Michaeli..?"
"Já... Možná... Jenom... Dej mi trochu času?" lehce zoufale.
"Máš času kolik jen budeš chtít," nepatrný úsměv. "Jen se zkus trochu přenést přes předsudky, které ti byly vždycky vštěpovány."

Mikey na něj nejistě hleděl. Jak mohl vědět, že mu něco bylo vštěpováno. No vlastně... Jinak by těžko měl důvod se chovat tak, jak se choval. Možná měli všichni pravdu a za jeho chování, za to, že nebyl schopen tuhle situaci jen tak přijmout, mohlo to, jak byl vychován. Ale nyní byl už dospělý. Měl by umět se sám rozhodnout co je dobré a co by bylo lepší raději ani nezkoušet.

"Dobře... Já--"
Byl umlčen dalším polibkem.

"Ricco, já..."
"Neboj, nebudu na tebe rychlý..." úsměv. Michael si povzdechl. Když byl sám, dokázal si představit, že to celé bude jinak. Že se někdy časem ožení, až najde vhodnou dívku. Že bude mít děti, že... Že splní sny svých rodičů o dobrém synkovi. Jenže ve chvílích, kdy byl s Richardem si neuměl představit, že by byl někde jinde.

"Já vím, ale--" Opět byl umlčen polibkem.
"Uhm... Musíš to furt dělat?" lehce zamračeně. Richard jej k sobě přivinul. "Neboj, tady nikoho nepobouříš."
Michael si opět povzdechl. Vlastně měl Richard pravdu. Proč by se měl starat o to, co si myslí společnost. I když... Věděl, že nebyl na reakce okolí připraven. Vždyť ještě ani zcela sám sobě nepřiznal kým je. Těžko mohl jen tak vyjít ven a...
Zde opět poněkud záviděl Juliusovi, kterému nedělalo problém políbit Charlieho kdekoliv a kdykoliv. Nehledě na leckdy pobouřené reakce okolí.

"Michaeli..?"
"Hmm..." Michael polostál-poloseděl na Richardovi. Zamyšleně sledoval postavy míhající se na tanečním parketu a uvažoval jak moc se za těch pár měsíců jeho život změnil. Zajímalo by ho zda, kdyby se nedostal na školu do města, by někdy jej jen napadlo uvažovat nad svou sexuální orientací. Nejspíš ne. Nejspíš by celý život něco marně hledal. Možná by pak on i jeho rodina byla nešťasná. Jedno z manželství, které bez zjevné příčiny ztroskotalo... Ještě nevěděl, zda tohle s Richardem má nějakou budoucnost. Zda by mohlo mít. Ale proč to nezkusit. Nyní, když mu v krvi kolovaly už nějaké ty promile, dokázal se na celou situaci podívat trochu z odstupem.

"Už ses rozhodl, jestli bys to zkusil?"
"Co..?" Michael se lehce odtáhl a nejistě se na Richarda podíval. Nebyl si jistý, zda mu nějaká část konverzace neunikla.
"Zda jsem typ na chození," slabý úsměv.
"Já..." lehce nechápavý pohled. Myslel tím Ricco to, co si myslel, že tím myslí?
"Budeš semnou chodit?" polopaticky. "Nechci na tebe samozřejmě nijak naléhat. Kdykoliv to můžeš ukončit. Jen, napadlo mě... Byl bych opravdu moc rád, kdyby ses rozhodl to semnou zkusit. Stále platí, že na tebe půjdu pomalu, jen--" Zarazil se, když Michael snad trochu nejistě přikývl.
"Jsi úžasný..." opět k sobě menšího chlapce přitáhl a opatrně políbil.

Michael v hlavě umlčel hystericky vykřikující hlas, který nechápal, co to dělá. Ne. Musel aspoň jednou najít k něčemu odvahu. Třeba právě tohle by byla ta věc, kterou, kdyby nezkusil by si pak nadosmrti vyčítal. Možná si to bude vyčítat tak, jako tak. Ale teď. Při pohledu do rozzářených temných očí nemohl jinak. Právě teď měl pocit, že Richarda potřebuje. Že bez něj nemůže, neumí, být...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sachmet Sachmet | 9. března 2009 v 18:52 | Reagovat

Jé, nová překrásná kapitolka. Už jsem se nemohla dočkat, až sem přibyde! Udělala mi ohromnou radost, je opravdu krásná....  dík

2 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 9. března 2009 v 19:04 | Reagovat

Sachmet: to mě těší... ;o)

3 ailam ailam | 9. března 2009 v 20:09 | Reagovat

nedýcham, snažím sa, no velmi to nejde...kapitolu som si musela rozdeliť na niekolko časti, aby som si ju patrične vedela vychutnať =D

veľmi sa mi pačila, hrozne moc a naozaj sa teším, ako to bude dalej, len dufam, že taraz po tolkých kapitolkách k tejto poviedke nebude dlha pauza ....

to je sapozrejme na tebe, nechcem nejako velmi tlačiť, no moje zdravie (lepšie povedané, moja mentálne zdravie) v týchto chvílach závisí na tebe ;) .... toto nie je nátlak, ok?

.....teraz sa mi akosi ľahšie píšu komentíky, nevieš, čím to bude? =)

4 ailam ailam | 9. března 2009 v 20:11 | Reagovat

som v takom šoku, že ani neviem písať, vidíš, čo to so mnou robíš ??? =D

za chyby sa ospravedlnujem ;)

5 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 9. března 2009 v 20:20 | Reagovat

ailam: He...XD Mno tak dlouhá pauza určitě nebude, tahle povídka se píše skoro sama ;o)

6 Angel Angel | 9. března 2009 v 22:17 | Reagovat

Už sa teším na daľšiu kapitolu

7 Lenča Lenča | 10. března 2009 v 15:21 | Reagovat

Krása, měla jsem dneska docela blbou náladu a díky kapitole ji mám hned lepší. :-)

8 Gel-chan Gel-chan | Web | 13. března 2010 v 12:50 | Reagovat

Zase jsem překvapená vývojem událostí ^^.
Jako vždy jsi nezklamala, jen jsem udělala chbu že jsem si omylem přečetla Zažehnout plamen 2 .. no jak jsi psala tak si to pokřáčko nepřečtu.. já nerada 'špatné konce'. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.