6.kapitola - Amante

27. března 2009 v 17:18 | Levial'Niderdama |  Amante
Tahle povídka dlouho nebyla a nevím zda po této aktualizace bude v nějaké blízké době. Neboť je inspirována okolím a těžko mohu ovlivnit, co se kdy kde více stane. ;o)
Ale v mé mysli je několik dalších kapitol, tak třeba...




Víkend uběhl jako voda. Možná i o něco rychleji. Theodor se až divil, jak najednou všechny jejich problémy, která, ač o nich již tolik nemluvili, stále v jejich životech figurovaly, najednou zmizely.Nastal čas vrátit se domů. Na horách to sice všechno vypadalo tak pohodobě, ne, ono to bylo pohodové. Žádné starosti, žádné povinnosti. Škoda, že víkend byl tak krátký. Třeba by si ale mohli vzít nějakou delší dovolenou a někam zmizet. Všednost jejich vztahu očividně nevyhovovala.

Lyže nakonec nebyly tak strašné, jak si Theodor myslel. Sice byla pravda, že Mathias trávil na svahu více času, než kdekoliv jinde, což znamenalo i častěji, než třeba s ním. Ovšem Teddy to chápal. Mathias to prostě bral tak, že na svahu mohli lyžovat oba a že to Theodora nebaví? Vždyť se přeci o ničem nezmiňoval? Už zase tolik nezáleželo na tom, že Theodor dával podle sebe dostatečně najevo, co jej baví a co ne. Jenže za tu dobu, co chodil s Mathiasem, byl již zvyklý, že by mu měl všechno říct polopatě a bez zbytečných náznaků, které by jeho partner buď nepochopil, nebo pochopil špatně. Nyní ovšem lyžování nebylo tak špatné. Tedy, samozřejmě že myšlen nebyl den. Ovšem noci... Noci byly nezapomenutelný. Až se Theodor divil, že má jeho plavolasý přítel hned po ránu energii na to, aby pobíhal po svahu a scháněl opožděného technika, aby zapnul vlek...

Původně plánovali, že v neděli vyjedou hned po ránu, aby včas přijeli domů a ještě stihli něco udělat na domku, než budou muset zítra jít do práce. No, jak si mohl Teddy domyslet, přeci jen Mathiase už nějakou tu chvíli znal, nestalo se tomu tak. Plavovlasý muž ještě po ránu odjel lyžovat a k Theodorově rozmrzelosti se vrátil až k poledni. Vyráželi ve tři, což znamenalo nemilý fakt, že se vrátí domů těsně se stmíváním a nebudou moci již nic venku udělat. Což by nejspíš nedělali stejně, ale... Mohli se aspoň utěšovat tím, že tady ta možnost byla.

Hnědovlasý muž to partnerovi nemohl dlouho vyčítat dlouho. Stačilo, aby podíval do rozzářené tváře a hned byl ochotný mu vše zapomenout. Přeci jen bylo opravdu málo věcí, které ještě dokázaly Mathiase udělat opravdu šťastným. Theodor vlastně nechápal, proč se jeho přítel tak málo usmívá, vypadal přitom tak kouzelně. Nechtěl se na to ptát, spíš... Ještě za ta léta k tomu nenašel odvahu, bral to tak, že každý má nějakou povahu a ntřeba se vrtat v tom, zda za tím není něco jiného.

Blížili se k domovu. Slunce již skoro zapadlo a ten nepatrný zbytek světla, které ještě vrhalo, sotva stačil k tomu, aby bez úhony dorazili. Theodor sám ve tmě řídil nerad, nebyl schopný v ní skoro nic vidět. Za to Mathias byl noční tvor, vlastně, on byl nejspíš celodenní a celonoční tvor. Bylo jen málo okamžiků, kdy by byl unavený a tím pádem neschopný dělat něco, co by třebas rád...

Nevšimli si toho hned, na to byla již opravdu příliš velká tma. Ale v momentě, kdy prošli brankou a již skoro stáli u dveří do domku se zarazili. Vlastně si toho první všiml Mathias. Vzápětí rozrazil dveře, kamsi odhodil jejich věcí a jak se chopil telefonu. Theodor zatím zůstal zkoprněle zírat na dům. V pozadí si uvědomoval, že slyší naštvaný Mathiasův hlas, kterak na někoho neurvale ječí do telefonu, ale to bylo pro tenhle okamžik zcela jedno.

Jejich dům. Místo, které Theodor tak moc neměl rád nyní začínal nenávidět. Ne, ten dům za to nemohl, to spíš on by si měl stěžovat, možná na to, kdo v něm nyní žije. Ale to již, jak se zdálo, udělal někdo za dům.

Skoro všechna okna byla vymlácena. Na zdi byla jakási nevábně vypadající špína, kterou Theodor opravdu neměl v úmyslu zkoumat blíž. Na vstupních dveřích byl jasně znějící nápis, to snad kdyby někdo, kdo by právě šel kolem, nevěděl, kdo v domě bydlí... Theodorova mysl to nebyl schopna pochopit. Odjakživa žil ve městě a tam tohle jednání běžné nebylo. Vlastně, každý tam tak nějak bral každého takového jaký byl, nikdo neměl potřebu nic zbytečně řešit. Měl si uvědomit, že ač je předměstí stále součástí města, jsou zde spíše vesnické poměry. Jenže... On se opravdu snažil. Snažil se vytvořit tady pro sebe a svého přítele perfektní domov. Teď možná trochu začínal chápat proč se sem Mathias nechtěl vracet, proč se tak moc snažil vyhnout opětovnému životu tady. Bylo to takové i před tím, když ještě jeho plavovlasý přítel žil s rodinou..? Nechtěl si to raději ani představovat.

"Teddy..? Pojď dovnitř. Jdeme, Teddy!" Mathias jej jemně chytl za ruku a snažil se jej odtáhnou dovnitř. Theodor se na prahu zarazil, kdo ví jak to mohlo vypadat uvnitř. I když... Zdálo se, že vandalové neměli zlodějské úmysly a šlo jim jen o to ponížit pár žijící v domě.

O chvíli později seděl Theodor na gauči, raději se příliš nerozhlížel kolem, všude bylo sklo z rozbitých oknem. Mathias mu to zakázal ihned uklízet, volal policii a ta to má vidět takové, jaké to našli oni. Vlastně, Theodor by nyní neměl nejmenší chuť cokoliv uklízet, cokoliv dělat. Nejraději by se teď hned otočil a vrátil na hory, nebo kamkoliv jinam. Pryč odsud. Pryč od reality, která si jej nejspíš konečně našla. Mathias mu dřív říkal, že je bláhový a žije v iluzích, které musí někdy prasknout a on bude muset čelit realitě. Jenže teď se realita zdála být až moc krutá a co hůř, Theodorovi bylo jasné, že Mathiasova realita a tím pádem i realita života na předměstí, je ještě horší. Tak moc by si přál jez pryč. Hned by se odstěhoval. Proč to jen neudělali? Nyní to nedokázal pochopit...

"Teddy..?" Mathias si sedl do křesla naproti partnerovi, nebyl si jistý, co by měl říkat. On sám byl na podobné výjevy zvyklý z dětství a hlavně dospívání. Jenže co Theodor? Plavovlasý muž věděl, že jeho přítel ničeho takového svědkem nikdy nebyl. Myslel, že svět je krásným místem, kde se lidi vzájemně tolerují, respektují. Že podobné věci se dějí jen ve filmu... tohle nebyl právě nejlepší způsob, jak jej připravit o iluze...
"Proč..?" hnědovlasý muž zvedl slzami zalité oči k Mathiasovi.
"Nevím."
"Mathiasi... Proč, proč tohle někdo udělal, přece... Přece jsme nikomu nic neudělali, nebo... Nebo ano? Já... Nevím, že by... Proč..?"
Plavovlasý muž jen tiše hleděl na Theodora. Věděl, že jeho partner je přecitlivělý, obzvláště na určité věci a teď... Co měl dělat, jak mu měl vysvětlit, že takhle to ve světě prostě chodí.
Venku za okny se rozblikala modrá světla. Mathias vzhlédl. Policie přijela. Právě včas. Zvedl se z křesla, ještě vrhl poslední zasmušilý pohled po Teddym a vyšel na dvorek. Nechtěl, aby jeho rozhovor s policií přítel slyšel. Přeci jen, jeho iluze byly pro tuhle noc poničeny až až.

Theodor zíral do zdi naproti sobě. Skoro neslyšel rozhovor venku. Snažil se trochu vzpamatovat. Dát si dohromady, co přesně se mohlo stát. Třeba nešlo o nic tak hrozného, jak to vypadalo. Třeba jen skupinka nějakých výrostků se rozhodla poškádlil nejnovější obyvatele, když zrovna nebyli doma... Jenže tak nějak o tom Theodor pochyboval. Něco mu říkalo, že za tím bude přeci jen něco víc...

Z venku k němu doléhalo několik útržkovitých slov. Mathias i policista se nepochybně začali rozčilovat, neboť jejich hlasy se neustále zvyšovaly a tím mohl Theodor slyšet více a odvodit si, co se asi venku odehrává. Ne, nechtěl se tam jít podívat a zjistit to. Neměl na to dostatek sil. Šok ze spatření domu v tomhle stavu byl až příliš velký.

Po nějaké době se Mathias vrátil. Blikání modrého světla pomalu ustaslo, policejní auto se vzdalovalo.
"Tak..?" Teddy vyčkávavě pohlédl na Mathiase, který na něj až podivně tiše vstoupil do pokoje.
"Byl to místní policista," zavrčení.
"To znamená..?" znějistěl.
"To znamená, že s tím nic neudělá."
"Cože? Jak to? Proč?"
"Říkal toho docela dost, ale vyšlo z toho to, že jsme si to zasloužili."
"Cože?!"
"Jo. Přeci jsme to s naším životním stylem museli očekávat."
"Ale..."
"Navíc nechápe, jak jsme si mohli dovoli kazit syna místní podnikatelské hvězdy," znechuceně.
"Co..?"
"No ano. Někdo si totiž stěžoval, že kazíme místní mládež. Nejen tím, jak žijeme a jak svůj život dáváme na obdiv, ale i tím, že je našemu stylu života učíme."
"Ale vždyť se přeci tady s nikým nebavíme," roztřeseně.
"Orelský."
"Cože?"
"Nic ti to neříká? No to by totiž mělo. Nějaký pan Orelský si totiž stěžoval na to, že kazíme jeho drahého jediného syna. A stěžoval si víc než hlasitě. Říkal jsem ti, že si s tím klukem nemáš nic začínat! Orelský nás zničí, jestli si bude myslet, že mu kazíme jméno."
"Já myslel, že jsi říkal, že mu kazíme syna..."
"Samozřejmě! Lidi by těžko zajímalo, kdyby se oháněl tím, že mu svojí přítomností kazíme image!"

Nějakou chvíli bylo ticho. Každý si v hlavě dával dohromady své vlastní myšlenky. Theodor se snažil pochopit kam přesně mohl tím, co říkal, Mathias směřovat. A plavovlasý muž? Snažil se zvážit situaci. Věděl, že nemá cenu, aby se nyní sbalili a utekli, aspoň to nebyl jeho styl. Ano, odstěhoval se odsud. Ale to bylo kdysi. Byl ještě skoro dítě. Ovšem nyní, nyní se již nenechá zastrašit. Ne několika důchodci. Jistě, Orelský byl nebezpečný a Mathias upřímně doufal, že tahle jeho akce je první a poslední. Proti tomu by se mohli těžko stavět. Zvláště když se vezmou v úvahu finance. Orelský si mohl dovolit první poslední, navíc byl typem člověk,a který se pohyboval v podsvětí. Mathias sice neměl úplně čistou minulost, jenže... Ne, nebude přeci používat stejné zbraně. Počká a uvidí, aspoň jednou v životě něco pořádně zváží před tím, než by konal. Nyní se to totiž netýká jenom jeho. Musí se také ohlížet na Teddyho. Ten byl příliš humánní, než aby schválil nějaký proti úder. A přeci jen, stále ještě teď žili na vesnici. Lidé zde měli jiné myšlení. Nemohl si dovolit jednat stejně jako ve městě, musel řádně zvážit všechny možnosti. Stále si však myslel, že bude rozumné počkat a uvidí se. Pokud šlo Orelskému jenom o to, je zastrašit, tak žádnou další akci v blízké době nepodnikne. A pokud oni nebudou nikoho zbytečně provokovat, mohla by se situace opět uklidnit.

"Měl bys jít spát," povzdechl si po chvíli Mathias.
"Co..?" Cože? Posílal ho spát? Proč? Přeci nebyl malé dítě?! Ale raději nic nenamítal. Poslušně se zvedl a aniž by čekal na zodpovězení své otázky zamířil do ložnice. Věděl, že v náladě, jaké byl Mathias nyní, bylo lepší jej neprovokovat.

Plavovlasý muž se chystal trochu pouklidit, aspoň tím uklidní svojí rozbouřenou mysl. Také věděl, že tenhle krok by mu Theodor právě nyní neschaloval. Sice si nebyl úplně jistý, jak bude Theodor reagovat zítra, zda se bude nějak vracet k tomu, v jakém stavu byl jejich domek po té, co se vrátili domů, nebo tomu, jak reagoval policista. Či snad dokonce k jeho ne příliš promyšleně skoro celou vinu za incident vrhl na Teddyho. Jenom proto, že se baví s místním klukem... Doufal jen, že si to takhle hnědovlasý muž nevzal. Mathias by byl opravdu nerad, kdyby se měl jejich vztah opět ochladit jen kvůli jeho vzteku a potřebě si jej někde vybít.

Začal uklízet rozprášené sklo. Bylo mu jasné, že zítra bude muset zavolat sklenáře a nechat okna zasklít. Bylo by nejlepší, kdyby zítra zůstal doma. Třeba až Theodor půjde do práce tak by mohl... Ne, vlastně si slíbil, že počká. Nebude to on, kdo udělá další krok. Projednou bude klidný.

Druhý den Theodor odjel do práce, ani slovem se nezmínil o tom, že je v domě již opět uklizeno, nebo že v rohu předsíně je připravena barva na přebarvení dveří. Pro tenhle okamžik mu to bylo jedno. Nechtěl to řešit, třeba to byla jenom výjimka, která opět odezní. Hlavně se nechtěl s Mathaisem hádat kvůli zbytečnostem. Bylo mu jasné, že dříve či později by střepy stejně někdo uklidit musel. I když... Kdyby bylo po jeho, tak by se odstěhoval a dům nechal v stavu, ve kterém jej zanechali výdržníci.

Mathias jak si naplánoval zavolal do práce, že si musí vzít nečekané neplacené volno. Také zavolal sklenáře a objednal zámečníka. Naštěstí se mu před jejich příjezdem povedlo přetřít dveře, takže vulgární nápis na nich již nebyl patrný.

"Zdravím."
Mathias mávl na sklenáře, který právě vystoupil z vozu a rozhlížel se po oknech.
"Rozhodli jste se urychlit výměnu oken?" sklenář povytáhl obočí. Samozřejmě ještě v několika oknech viděl zbytky střepů a prolomených tabulek skla.
"Jo, nějak tak. Jak dlouho bude trvat, než... Než tam zase bude sklo?"
"No. Mohl bych vám sem poslat kluky, řekněme zítra, ti vám to vymění v cuku letu, jen bych si potřeboval přeměřit velikost oken. Ale tohle budou standartní, ty budeme mít na skladě. To půjde rychle."
"Super."

"Tak, co se vám s těma okny stalo?" sklenář přeměřoval jednotlivé tabulky skla, které bude třeba doplnit. Samozřejmě byl zvědavý, nestává se často, aby přijel do, ještě ke všemu normálně obydleného, domu a tam byla všechna okna vymlácena.

"Vandalové."
"Vandalové vám rozmlátili všechny okna? Většinou se spokojí, že hodí pár šutráků a jdou pryč," nechápavě.
"Nebyli jsme přes víkend doma, takže netuším," zamračil se Mathias. Dnes opravdu neměl náladu na povídání a vlezlost sklenáře mu začínala lézt silně na nervy.
Plavovlasý muž si opravdu oddechl, když se za sklenářem zavřely dveře od auta a odjel. Co měl dělat teď ale dělat on. Měl ještě nějaký čas, než se z práce vrátí Theodor. Mohl by třeba vymyslet nějaký konstruktivní řešení. Něco, s čím by se spokojil i jeho partner.

O hodinu později se otevřely dveře od domku. Dovnitř vstoupil Theodor. Hned jak jej Mathias spatřil, bylo mu jasné, že se něco stalo. Pravda, jeho patrner už když odcházel nevypadal právě nejlépe, nejspíš na něj včerejší událost dolehla více než by měla, ale... To jak se tvářil nyní bylo až děsivé.

"Teddy... Stalo se něco?" Samozřejmě, že stalo, proč se ještě tak hloupě ptal. Jenže potřeboval nějak začít. On nebyl ten nejlepší na to, aby někoho utěšoval, nebo aby zjišťoval, co se tomu dotyčnému stalo. Jenže Theodor byl jeho partner, bylo jeho povinností se o něj starat.
"Teddy..?" Opatrně se k němu přiblížil. Hnědovlasý muž se lehce roztřásl. Už déle nedokázal zadržovat slzy. Svezl se na zem vedle vchodových dveří. Tiše se rozvzlykal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 28. března 2009 v 11:04 | Reagovat

super, krásna kapča, som rada, že pribudlo sem k tejto poviedke.

chudáci chlapci, zrejme to nebudu mať až také lahke, ako si mysleli...teším sa na pokračovanie =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.