3.kapitola - Princové jsou jen v pohádkách

11. března 2009 v 21:00 | Levial'Niderdama |  Princové jsou jen v pohádkách
3.kapitola Princové jsou jen v pohádkách.
Komentáře potěší...


"Ahoj," mile se na Radka usmál Nicolas.
"Ahoj," nejistě se posadil naproti černovlasému muži. Proč sem vlastně chodil, co očekával?
"Dáš si kafe?" Aniž by čekal na odpověď luskl na číšníka. Radek se slabě otřásl. Tohle gesto mu do tohohle podniku nesedělo. On sám se tady cítil až moc nepohodlně. Přeci jen se tady scházeli lidé o několik společenských vrstev výše. No, Nicolas se nejspíš v podobných kruzích umí pohybovat. Čísník totiž bez řečí hned přišel a vyřídil objednávku. Radek nepochyboval o tom, že kdyby si na něj dovolil luskat kdokoliv z obyčejnějších lidí, už by do kavárny nikdy nesměl ani vkročit. Znamenalo to tedy, že tady Nicolase znali? Třeba by tak o něm mohl něco víc zjistit...

O chvíli později Radek nervózně svíral v rukách hrneček s kávou, očima těkal po kavárně. Nevěděl, jak by měl začít. No, snad bude lepší nechat to na Nicolasovi. I když... Černovlasý muž nevypadal na to, že by se k čemu koliv měl.

"Já..." Radek si nejistě odkašlal, snaže se najít vhodná slova. Povzdechl si. Tahle situace byla pro něj více než nemilá.
"Mám se odstěhovat?" sklopil zrak ke kávě, ruce se mu slabě třásly, raději je složil do klína. Nicolas nemusel hned vědět jak moc je nervózní.
"Odstěhovat?" Nechápavý pohled.
"No, proto jsem sem snad přišel, nebo..? Přeci... Já to samozřejmě chápu, jen... Kolik mám času na to najít něco jiného?" povzdych. Pohled stále upíral kamsi do desky stolu. Ani jej nenapadlo zvednu zrak a pohlédnout na černovlasého muže. Možná kdyby to udělal, viděl by nyní výraz naprosté nechápavosti, který se v cizincově obličeji zračil.
"O čem to mluvíš?"
"Vím, že tam bydlím už dost dlouho a... Jen nevím... Včera asi jsi přišel, když... Uhm..." nejistě si skousl spodní ret, netuše jak pokračovat, jak se správně vyjádřit. Původně sem šel s tím, že nebude podlézat. Že prostě řekne na rovinu, že právě teď nemá kam jít a potřebuje v tom bytě ještě nějaký čas zůstat. Ovšem jakmile černovlasého muže spatřil, všechno jeho odhodlání vzalo za své.

"Nechci, aby ses stěhoval, tedy--"
"Nechceš? Ale já myslel, že..."
"Dobrá, byl bych rád, kdyby ses odstěhoval, ale ne tak, jak si myslíš."
Radek na něj zůstal nechápavě zírat. Nicolas se slabě usmíval.
"Já... Asi nerozumím, co..?"
"Chtěl bych, aby ses odstěhoval. Ale ne tak, jak si myslíš. Nechci, aby sis hledal jiný byt."
"A kde mám bydlet?"
"Chci, aby ses odstěhoval semnou."
"Co..?"
"Abys šel bydlet ke mně..."
"Ale... Proč?"
"Protože jsi mě opravdu zaujal," úsměv.
"Ale... Ale já... Vždyť ty... Včera.... S tím mladíkem a..." v zoufalém gestu rozhodil ruce.
"Na něm nezáleží. Na tobě ovšem ano. Opravdu bys mi prokázal čest, kdybys to aspoň zkusil," neodolatelný úsměv.
"Ale... Kam?"
"Na Sicílii."
"Cože? Ale to je... Někde v Řecku, ne?"
"Přesněji v Itálii," úsměv.
"Ale, ale... To je dost daleko. Co bych tam dělal?"

Nemohl uvěřit tomu, o čem se tady baví. Vždyť toho chlapa před sebou ani neznal. Viděl jej po kolikátý, po druhý? Po třetí? Jak o tom mohl byť jen uvažovat. Nemohl se přeci jen tak sebrat a odjet někam do cizí země o které naprosto nic nevěděl. Neznal ani řeč, ani nic... Co by si počal, kdyby jej tam někde Nicolas vysadil? Kam by šel?
Třeba Nicolas nebylo ani jeho pravé jméno. Co když to byl obchodník s bílým masem?
Příliš mnoho otázek se mu honilo hlavou.
"Vždyť se ani neznáme. Nemůžeš si k sobě přeci nastěhovat úplně cizí lidi," namítl Radek.
"Můžu všechno, co chci. Navíc přeci pak aspoň bude možnost se poznat." Další úsměv.
"Ale já... Nevím... Je to moc daleko a... Neznáme se... Nebylo by lepší nejdřív se trochu poznat tady a pak třeba..?" pokrčil neurčitě rameny. Chtěl získat nějaký čas. Možnost si to celé promyslet, rozhodnout se. Někde v zadu v mysli, kde ještě dokázal uvažovat nad možnými následky svých činů, se děsil sám sebe. Jak nad tou nabídkou mohl uvažovat?

"To by asi nešlo."
"Proč ne?"
"Měl jsem tady jednání, zítra ovšem již odjíždím a nejspíš se tady zase hodně dlouhou dobu neukážu," zasmušile.
"Ale..." zmateně na něj zíral. Přeci nemůže myslet vážně to, aby s ním odjel. To přeci nejde! Neznají se. Nemůže jen tak někam odjed. Přeci nemůže tady všechno jen tak nechat... I když... Co by vlastně opustil? Nic tady neměl. Nebyl nikdo, komu by se snad mohlo stýskat. Kdo by mohl nějak litovat jeho případného rozhodnutí z odjezdu.
"Vím, že je to dost na rychlo. Vlastně mě to i takhle na rychlo napadlo. Byl bych opravdu potěšen, kdyby ses rozhodl jet semnou."
"Jenže já v Itálii nikdy nebyl..."
"Všechno je někdy poprvé... Víš co, rozmysli si to. Pokud budeš chtít jet, tak buď zítra v poledne na letišti. Jinak samozřejmě můžeš zůstat v bytě." S tím se Nicolas zvedl. Políbil ohromeného Radka na tvář a zamířil pryč z kavárny.

{---}

Později toho dne, když už tma omývala vše kolem, seděl Radek v Nicolasově bytě. V místě, které posledních několik měsíců začal považovat za svůj domov. Uvažoval nad nabídkou. Vlastně tomu ještě stále nemohl uvěřit. Nejen tomu, že nad tím uvažoval, ale tomu, že vůbec nějaká taková nabídka přišla. Bylo to opravdu až příliš neskutečné. Proč by jemu někdo naprosot cizí něco takového nabízel? Jen tak, nezištně... Vlastně... Bylo to nezištné? Vždyť o tom skoro nic nevěděl...
Proč se jen nezeptal? Přeci za takovouhle nabídkou muselo něco být. Nějaké to ale... Jenže v té chvíli byl příliš ohromený, než aby jej jakékoliv otázky napadly.

Ne... Zdálo se to příliš krásné, příliš pohádkové. To přeci nemohl být jeho život. Pro něj by nikdy nepřijel žádný princ na bílém koni a neměl by touhu odvést jej někam pryč. Někam za lepším životem... Jenže... Jenže co když ano. Co když to byla pravda. Co když to je jedinečná šance. Přeci si jí nemůže nechat proplout mezi prsty... Celý zbytek života by si to potom mohl vyčítat.
Ale...
Ale co když to byl nějaký podvod. Vždyť kolik lidí už takhle hloupě naletělo.

Taky tady byla možnost, že to celé je jen žert. Ovšem proč by si z něj někdo měl takhle hloupě utahovat? I když... Proč ne?
Tahle otázka Radka však trápila nejméně.
Nebylo důležité jestli, pokud se pro to rozhodne, dojde na letiště a tam nikdo nebude. Nebo tam bude Nicolas, který se jen vysměje jeho bláhovosti. Ne, důležité bylo rozhodnout se. Věděl, že tady jej nic jiného nečeká.
Postupem času na něm bude vidět jak stárne, jak se mění. Postupem času začnou více a více mizet různé možnosti, které ještě nyní má.
Určitě nechtěl takhle skončit. Tady mu bylo souzené jediné, zůstat sám v bytě, který ani není jeho. Chodit do práce, která jej nebaví. Zjišťovat, že milenci ubývají, že o něj už nikdo nemá zájem...
Ne, tohle nechtěl. Všechno bylo lepší než tohle. Jen se nebát to zkusit...

Pomalu se zvedl a začal do velké tašky házet těch pár věcí, které vlastnil. Zkusí to, uvidí... Třeba se spálí, třeba zjistí, že dělá největší hloupost ve svém životě, ale aspoň pro jednou dá osudu šancu něco změnit, snad zlepšit...

{---}

Nicolas si nebyl jistý, zda udělal úplně to nejsprávnější, co mohl. Ano, od začátku chtěl, aby Radek odjel na Sicílii odjel s ním. Jen si nyní nebyl jistý, zda to na něj nevyhrkl moc rychle. Přeci jen Radek měl pravdu, neznali se... To mohlo mladíka odrazovat od toho, aby na návrh kývl. Nicolas však věřil, doufal, že Radek na letiště nakonec dorazí. Potřeboval ho. Ano, v tomhle rozhodně nelhal...

Čas však byl neúprosný. Nemohl dál čekat a pomalu se dostávat do mladíkovi přízně. Na to neměl tu správnou náturu. Potřeboval mít vše hned. Věděl, že je zde riziko odmítnutí. Ovšem před tím, než se Radka tak náhle zeptal si o něm něco zjistil. Věděl, že mladíka nebude nikdo postrádat a že on sám nemá co ztratit. Nebylo tedy možné, aby, pokud se na tím aspoň trochu zamyslí, jeho nabídku odmítl.

{---}

Druhý den Radek mířil na letiště. Cestou ještě prošel ulice města, kde trávil tolik času. Nechtěl být sentimentální, ale doufal, že teď mu snad začne nový, lepší život. Nechtěl už tenhle svět ani vidět. Nesnášel jej. Potřeboval se dostat pryč a to co nejrychleji, jinak by jej to tady pozřelo. Padl by do konečného zapomnění...

V noci se rozhodl. I když se cokoliv pokazilo. Protože s tím stále počítal. Nemohl mít náhle jakékoliv štěstí. Ale i kdyby se Nicolas neukázal, tak by odjel. Vybral veškeré finance a byl rozhodnutý změnit aspoň to co mohl. Začít někde jinde od znova. Třeba by měl štěstí, pro jednou... Ale v duchu doufal, že Nicolas na něj bude čekat, že bude jeho princem.

"Radku..? Hej, Radku!" Kdosi za ním volal. Radek se zarazil. Netušil, kdo by po něm ještě co mohl chtít. Otočil se. Zůstal stát tváří v tvář Kryštofovi.
Rudovlasý mladík na svého bývalého přítele zůstal s neuvěřením zírat. Co mohl chtít? Vždyť přeci tak dlouhou dobu neprojevil žádný zájem, nic. Tak co tak najednou dává najevo, že jej vůbec vidí?

"Co chceš?" lehce naštvaně.
"Chtěl jsem s tebou mluvit, už delší dobu. Ale nevěděl jsem, kam si se odstěhoval. Mrzí mě, co se stalo. Neměl jsem se chovat tak, jak jsem se choval. Jen jsem chtěl... Mohli bychom zůstat přáteli. Bylo odemně dost bezohledné, když jsem tě jen tak vyhodil z bytu a--"
Radek dál neposlouchal. Celá Kryštofova řeč zněla jako by jí odněkud četl, nebo jako by jí měl naučenou nazpaměť. Jak u něj taky jinak. Vždycky byl jaksi umělý. Divné, že si toho Radek nevšiml dřív. Zajímalo by ho, co to do něj najednou vjelo, že se má teď tendenci omlouvat. Pro něj už bylo příliš pozdě.
"Hmm... To je pěkný. Ale už musím jít, když dovolíš," pokusil se jej obejít.
"Kam jdeš? Někam jedeš?" Kryštof si znepokojeně prohlédl Radkovu tašku. Co rudovlasého mladíka znal, tak se nikdy nepodíval dál jak za hranice města. Co se tedy nyní dělo, že bral všechny své věci a rozhodl se odcestovat..?
"Jo."
"Kam?"
"Ne, že by ti do toho něco bylo, ale jedu do Itálie," slabě se pousmál, když viděl zmatek v Kryštofově tváři.
"Do Itálie? Jako na dovolenou? Nevěděl jsem, že bereš tolik, aby sis to mohl dovolit," zamračeně.
"Stěhuju se tam."
"Co..?"
"Jo. Nicolas mi nabídl, abych se k němu nastěhoval. Přijal jsem to." Proč se zmiňovat o svých vlastních obavách, nebo o tom, že vlastně ani nevěděl, co jej čeká. Zda vůbec do Itálie pojede. Ten výraz v Kryštofově obličeji stál za tu námahu.
"Kdo je Nicolas?"
"Nemyslím, že ti do toho něco je. Musím už jít."
"Počkej!" chytl rudovlasého mladíka za loket. "Doufám, že sis to pořádně rozmyslel."
"Samozřejmě. Proč se vlastně staráš?!" Začínal být naštvaný. Po dlouhé době se Kryštof rozhodne opět objevit v jeho životě a hned se mu snaží nařizovat co by měl dělat?
"Nechci, aby se ti něco stalo," zmateně. Jemu na něm přeci záleželo. Dobrá, tak se nechoval právě nejsprávněji, ale...
"Pch... Že si nad tím nepřemýšlel před tím, než si mě vyhodil z bytu. Než si zařídil, abych přišel o práci, než... Ale co, do mýho života už ti nic není, jasný!" vytrhl se mu.
"Radku..."
"Myslím, že bys měl jít za svým drahým přítelem. Jistě se již obává, kde můžeš být," zavrčení.
"Už s ním nejsem."
"Co..? A proč mi to říkáš?"
"Myslel jsem, že..."
"Ne! Ne. Ne. Ne. Zapomeň na to. V žádném případě! Já už jsem někde jinde. Mám vlastní život, jasné? Nechci tě v něm!"
"Přeci nám spolu bylo dobře..."
"Nám? Kde si proboha žil? Nám spolu nebylo dobře. A už taky nikdy nebude. Jedu pryč a pochybuji, že se budu hnát vrátit se sem zpátky. Nic mě tady nečeká." Otočil se k odchodu.

Snažil se nevnímat Kryštofa, který stále stála na chodníku za ním. Nemohl tady zůstat. ne. Kryštof se rozhodl sám. Rozhodl tehdy za ně za oba. On teď nebude tím, který je oba opět posune zpátky. Jejich vztah byl minulostí. Šedivou skvrnou na pozadí událostí. Nicolas byl budoucnost. Jeho budoucnost. Měl jedinečnou příležitost se svým životem něco udělat! Nikdo mu v tom nezabrání. Ani Kryštof, ani nikdo jiný.
Nemohl říct, že by mu na Kryštofovi již nezáleželo, ale... Ale byla to již minulost. Věc, která se nechávala spát. Nemělo smysl se k tomu vracet ani ve vzpomínkách.

Třeba někdy časem budou moci být jen přáteli. Ale teď nic takového nebylo možné.
Pravdu už odsud potřeboval pryč.

O necelou půlhodinku později dorazil na letiště. Nejistě se rozhlížel po hale. Doufal, že každou chvíli, snad, uvidí černovlasého muže. Ještě bylo cesty zpět, ale on již byl rozhodnutý a nechtěl se vracet. Chtěl změnu, potřeboval změnu!
Potřeboval prince, který jeho život povede jiným směrem...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 11. března 2009 v 23:42 | Reagovat

krásna kapitolka, super, len dufam, že mu to dobre dopadne, aj ked mi niečo hovorí, že to až take lahke nebude....teším sa na pokračovanie =)

2 Sachmet Sachmet | 12. března 2009 v 16:55 | Reagovat

nádhera, jsem zvědavá, jak se to dále vyvrbí....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.