10.kapitola - Zažehnout plamen

23. března 2009 v 14:34 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen
10.kapitola
Komentáře potěší...



Michael seděl v pokoji na koleji, snažil si doplnit poznámky ze seminářů a přednášek, na kterých chyběl, a že jich nebylo zrovna málo, předem však věděl, že jeho snažení je marné. Myšlenkami byl stále u Richarda. Ještě nebyl zcela přesvědčen, že to, co dělá, je správné. Jenže už přeci jen utekla nějaká ta doba a on pomalu začínal zjišťovat, že se ve svém mínění o Riccovi mýlil. Černovlasý muž je opravdu jako stvořený pro vztah, možná právě pro vztah s ním. Vždyť spolu chodili měsíc! Pro Mikeyho to bylo něco neuvěřitelného. Za svůj život zatím s nikým tak dlouho nechodil. Jistě, věděl, že to není nijak závratná doba, ale... Ale pro něj to bylo něco nového, něco neobvyklého, něco... Bylo to úžasné. Richard byl úžasný. Sice se teď neviděli zase tak často, přeci jen musel do školy něco udělat, kdyby se mu nedejbože nepovedly zkoušky, co by si pak počal? Musel by se vrátit domů a to by znamenalo, že by Richarda třeba už nikdy neviděl. Takže teď nějaký ten čas vydrží a pak, po zkouškách, no... Kdo ví...

Michael si ještě jednou věcí nebyl úplně jistý. Sexem. Ano, věděl o čem jde v sexu mezi dvěma muži, přeci jen měl za spolubydlící Juliuse s Charliem a ti se ničím příliš netajili. Jenže... Jenže jak to bude mezi nima. Netušil, bál se téhle otázky, bál se jen zeptat. Připadal by si neuvěřitelně trapně, kdyby něco takového měl rozebírat s Riccem. I když se černovlasý muž choval možná až přehnaně ohledně. Za ten měsíc v tomhle moc nepokročili, zdálo se, že na něj Richard nechce tlačit a tak zůstávali stále jen u polibků a v případě, že byl Michael v opojnějším stavu, u několika dotyků. Možná že Richard Michealovo zdráhání připisoval zážitku na záchodech, ovšem na to Mikey skoro již zapomněl. Přeci jen nebyl zase tak útlocitný. Jenže, nebyl důvod v tomhle Ricca nenechat, dávalo mu to čas, možnost rozhodnout se, ujasnit si sám sebe.

Možná by si o tom mohli promluvit. Ovšem... Málokdy byli opravdu sami. Většinou se potkávali večer v klubu a tam bylo přeci jen příliš hlučno na nějaké osobní otázky. Nebo chodili do kavárny, ale i tam s nimi povětšinou šli Julius s Charliem, nebo minimálně jeden z nich. A aby Michael navrhl něco jiného? Na to přeci jen neměl dostatek odvahy. Ne jednou si to vyčítal, ovšem co měl dělat? Takže otázka sexu jej tížila stále víc. Dokonce jej již napadlo, že by se mohl s Richardem rozejít, prostě to ukončit dřív, než bude muset sex opravdu řešit. Věděl, že by to bylo špatné, dětinské řešení. Přeci utíkat před něčím takovým nemělo cenu, jenže... Jenže začínal si nevědět rady.

Za ten měsíc se příliš věcí nestalo. Michael s Juliusem byly nucení aspoň občas zajít do školy. Mikeymu to nevadilo, přeci jen se již začínal cítit špatně minimálně vůči rodičům, kteří mu školu financovali a kteří mu dávali, i když ne právě mnoho, peněz jako kapesný. S tímhle Julius problém neměl, plně jej financoval Charlie a ten by si nejspíš nedovolil svému malému princátku na peníze sáhnout. Takže chození do školy Julius provázel protivnou a nepřátelskou náladou, hlavně pokud měl ráno vstávat dříve, než by podle něj bylo nejlepší. Tedy, nedělalo by mu problém vstávat, přeci jen byl typem člověka, který měl neomezené množství energie a to ať byla jakákoliv denné doba. Jenže vstávání do školy? To dle něj byla naprostá zbytečnost a škola celkově bylo marnění časem, který se dal využít na něco lepšího a rozhodně záživnějšího.

Dalším společenským milníkem, i když ne tolik v Michaelově životě, bylo, že se k jejich malému seskupení začal přidávat Andreas. Již jej nejspíš nebavilo vysedávat o samotě na koleji jen ve společnosti poblikávající obrazovky. Možná za to mohl i fakt, že nyní jezdil na víkendy za svým přítelem a proto již neměl tolik potřebu mu den co den psát. Nejspíš tu potřebu neměl ani jeho přítel, ale to Michael raději nezjišťoval. Na téma svého přítele byl Andreas zvláště popudlivý. Michael začal zjišťovat, že Andreas není tak úplně tichý jak si myslel. V klubu většinou mnoho času protancoval, stejně jako Julius, jen s tím rozdílem, že kolem černovlasého mladíke se motal o něco víc mužů. Do kavárny s nimi zašel jen když šli všichni. Mikey nevěděl, co za tím je, ale tušil, že Andreas moc nemusí Richarda. Proč jinak by mu tolik vadilo vyjít si někam jen s mina dvěma? Ale ani toto nechtěl řešit. Přeci jen Andrease bral jako kamaráda. Tedy, jako kamarády bral i Juliuse a Charlieho, ale přeci jen to bylo něco jiného než u Andrease. Charlie byl převážně Richardův důvěrník a Mikeymu by se zdálo hloupé svěřovat se někomu, kdo by s nějvětší pravděpodobností šel a hned to vyklopil Richardovi. Julius byl na jeho vkus až příliš bohémský, no nejspíš Michaelovi i vadilo, že se přátelil s Gabrielem, kterému on sám nemohl přijít na jméno. Ale jinak byl Julius skvělý, jen nebyl typem na vážné rozhovory, člověk se s ním skvěle pobavil, ale zatím se zdálo, že je až příliš volnomyšlenkářský. Snad za to mohl fakt, že jej Michael ještě pořádně neznal. Julius ostatní lidi skoro nepouštěl do svého světa a ač by Mikey rád znal tajemství černovlasého mladíka, tak měl přeci jen z jeho světa poněkud strach. Zbýval Andreas. S ním se zdálo, že mají mnoho společeného. I když Andreas byl někdy až příliš vážný. Kdyby bylo po Michaelovo skombinoval by povahy Juliuse a Andrease a vyšel by mu dokonalý kamarád. Jenže to bohužel nešlo, takže se musl smířit s tím, co měl a snažit se mluvit s každým s nich na téma, které byl schopný snést. Takže s Andreasem v žádném případě o Richardovi a s Juliusem... Hmm... Asi o škole. A určitě se ani jednoho příliš nevyptávat.
Michaely by vlastně zajímalo, jak jej spolubydlící berou. On je bral jako své přátele. To možná bylo způsobeno i tím, že doma neměl ani kamarády, jen těch pár známých, co si z něj neustále utahovali. Takže byl nadšený, když tady našel lidi, kteří mu rozumý, nebo se tak aspoň tváří. Jen by rád věděl, jak to je doopravdy. No... Možná bylo lepší nevědět. Nerad by se spálil. Někdy si říkal, že je možná až moc opatrný.

Takže Andreas chodil ven s nimi. Michael se cítil naprosto uvolněný, když chodili před tím bez něj, měl nepříjemný pocit, že tam blonďatého mladíka nechávají samotného. Nyní to bylo ideální. Kdyby to tak chtělo vydržet.

Mikey s tichým zavrčením zavřel Charlieho poznámky, ten opět jako jediný měl všechno v pořádku a nyní byl kdovíkde schánět ještě nějaké další podklady, aspoň to jim oznámil, když se začali učit, nebo spíš, když začali projevovat snahu se učit. Andreas byl pryč. Byl pátek a on hned po poslední přednášce odjel za svým přítelem, podle toho, co říkal by se měl vrátit v pondělí ráno, ještě než bude první seminář, aspoň to Michael pochopil, než se zahloubal do spisů.
Julius seděl na své posteli, na kolenou měl rozevřený desky a nejspíš i on se snažil do hlavy dostat něco z předmětů, na kterých v životě nebyl a ztěží věděl, že by je měl umět.
Nyní, když slyšel, že to Michael vzdal, zvedl hlavu a doufajíce se na plavovlasého mladíka zadíval. Michaelovi bylo jasné, že jakmile skončí s učením on, bude jej Julius následovat. Nejspíš by sám skončil již dávno, ale nyní mohl mít Michaela jako výmluvu před Charliem.

"Končíme..?" Michael se snažil ignorovat desky ležící kousek od něj, které se ještě ani nenamáhal otevřít.
"Super." Julius nadšeně zavřel desky a odhodil je na Charlie postel, však ten už zjistí čí z pokoje jsou a odevzdá je majiteli.
"Půjdeme ven? Provětrat se..." uličnický úsměv. Michael pokrčil rameny. On sám by raději nikam nešel. Richard odjel už v úterý někam za prací a měl se vrátit až někdy v průběhu příštího týdne. Neuměl si tedy představit, co by v klubu dělal sám.

Náhle jej něco napadlo.
"Juliusi, mohl bych se tě na něco zeptat?" opatrně
"Ne, neberu drogy."
"Cože?"
"Uhm... Na to ses nechtěl ptát, že? Jen mě napadlo, že... Totiž Charlie... No to je jedno. Na co si se chtěl zeptat?"
"Ty bereš drogy?"
"Ne."
"Tak proč si říkal, že..." zmateně.
"Napadlo mě, že by tě mohl poslat Charlie, ale asi ho to ještě nenapadlo," pokrčení rameny.
"Charlie si myslí, že bereš drogy? Proč?"
"Nejspíš někde slyšel, že Gabriel drogy prodává a myslel si, že když se ním bavím, tak zákonitě musím s tímhle mít taky něco společného," nechápavě.
"A máš?"
"Ne. Což jsem řekl i jemu, uhmm... Napadlo mě, že mi to třeba nevěřil. Poslední dobou je nějak divnej. Ale tak to je jedno. Na co si se chtěl zeptat? Povídej."
"Totiž... Napadlo mě, že... Nevím koho jiného se zeptat a..." lehce zčervenal.
"Mikey..?"
"Chtěl jsem se zeptat na... Na sex..." ztišil hlas.
"Sex? Jako my dva?" nechápavě.
"Cože? Ne!" zděšeně. Zarazil se. Všiml si, jak se Julius usmívá, jistě, jemu přeci už dávno musí být jasné na co se asi tak on může chtít zeptat. Nejspíš už toho dost ví od Charlieho, který to zase bude vědět od Richarda, ten by si těžko aspoň letmo nepostěžoval.

"Tak o co jde?" zvědavě.
"Totiž... Slib mi, že to nebudeš nikde vyprávět!"
"Jasný, tak co se děje?"
"Teda... Já a Ricco, my dva... Ještě jsme spolu--"
"Nespali, to je mi jasný," úsměv.
"Juliusi!"
"Jo, sorry, povídej."
"A já... Nevím jak... Chtěl bych. Potřeboval bych věděl. Zajímalo by mě... Uhm..."
"Jak se to dělá?"
"Jo..." cítil jak rudne. "Tedy já vím, jak se to dělá, ale... Zajímalo by mě jaký to je. Jestli to bolí..." nejistý pohled. Julius na něj s neuvěřením zíral.
"Co by mělo bolet?"
"Jak co? Přece to!"
"Ne. Ne. Nemůže to bolet, když se to udělá pořádně. Myslím, když tě partner pořádně připravý, což Richard nepochybně udělá, v tomhle je myslím dost zkušený."
"Zkušený..? A myslíš... Nebude mu vadit, když já..."
"Když si to ještě nedělal? Proč by mu to mělo vadit? Každý přeci musí někdy nějak začít," úsměv.
"Jaký to je." Po chvíli ticha.
"Skvělý. Myslím, vážně, je to úžasný. Naprosto fantastický. I když asi požitek závisí na tom jestli si nahoře nebo dole," pokrčení rameny.

Michael se zamyslel. O tomhle nikdy neuvažoval. Vždycky když četl o homosexuálním sexu, tak si sebe představoval jako toho dole, toho víc pasivního. Co když se třeba v Riccovi plete, co když bude chtít ty role nějak vyměnit, co když... Neuměl si sebe představit jako dominantního. Co by si počal? Vždyť netušil co má dělat!

"Hej! Nad čím uvažuješ?" podezíravý pohled.
"Já... Co když..."
"Co když co?"
"Co když Ricco nebude chtít být nahoře a já... Nevím co bych měl dělat a..."
"Tak myslím, že o tohle se bát nemusíš. Ricco je dominantní, tuhle roli by určitě nikomu nepřenechal. Vem si Charlieho, to je to samý. Takhle domimantní chlap tě to nahoře skoro ani nenechá zkusit, natož aby tě o to požádal."
"Ale... Jak tedy víš jaký to je nahoře?"
"Přece si nemyslíš, že je Charlie můj první?" s neuvěřením.
"Ale... Já myslel, že... Přeci jste spolu začali chodit už strašně dávno a--"
"A mezitím jsme se párkrát taky rozešli a opět sešli. V tý době jsme byli ješě děti, nejistý si tím, co chceme. Muselo se experimentovat a to i se vztahama. Navíc Charlie měl období, kdy si myslel, že by třeba mohl být spokojený jako heterosexuál, s dívkou, s rodinou... Bylo dost mezičasů," pokrčil rameny. Nechtěl se o tomhle bavit. Jeho život pro něj nebyl zajímavý, nebo... Raději některé věci vůbec neřešil, snažil se žít přítomností, nebabrat se v tom, co bylo.
"Charlie chtěl být... Cože?"
"Jo, snažil se chovat normálně, to mu ostatně zůstalo. Ale snažil se balit holky, chodit s nima, spát s nima. No, neuspokojovalo ho to. Tedy, nevím přesně proč se nakonec vrátil k tomuhle a ani nemám v plánu se ho na to někdy ptát. Něco je lepší nevědět."
"Aha... Hmmm... Dobře, tak, tak děkuju."
"Máš v plánu si o tom promluvit s Riccem?"
"Co? Ne. To rozhodně ne!"
"Proč ne? Měl by vědět jestli z toho máš strach, nebo proč ho nepustít dál..."
"Ale... Vždyť spolu jsme tak krátce, to přeci--"
"Krátce? No jak myslíš. Ale jsou věci, který není třeba protahovat," úsměv.

O chvíli později ležel Julius na posteli, v rukách rozevřený Mikeymu neznámý módní časopis. Michael seděl na židli, snažil se vymyslet nšjakou strategii pro jeho vztah s Richardem. Julius měl nejspíš pravdu, i když on tyhle věci bral hodně vlažně. Třeba opravdu nebyl důvod, aby to protahoval. Vždyť i kdyby zjistil, že to byl celé omyl, tak tohle je věc, která mu nejspíš nemůže nijak uškudit, aspoň v to doufal. To, jak to popisoval Julius neznělo zase tak strašně, jak si to představoval on sám. A ten Juliusův výraz, navíc fakt, že on s Charliem spolu souložili poměrně často a to bez ohledu na to, zda právě byli či nebyli v pokoji sami. Takže Michael se mnohokrát stal nechtěným svědkem tohoto aktu. Stejně tak Andreas, ale toho to v míry nevyvedlo. Proč by taky mělo. On sám nejspíš s tím svým Princem také dávno spal. To jen Michael si opět připadal opožděný.

O pár hodin později Julius zavřel časopis. Rozhlédl se po pokoji, aby zjistil, kdo tady byl.
"Charlie ještě nepřišel?"
"Ne." Michael projížděl na Andreasovo notebooku, který si zde zapomněl, internet a vlastně by si ani nevšiml, kdyby někdo do pokoje vešel a opět odešel. Julius se zamračeně postavil. Přešel přes pokoj k Michaelovi.
"Má tam něco zajímavého?"
"Co? Nevím, přeci mu nebuud procházet počítač," zděšeně. Julius se zaxichtil, dle jeho mínění to, že byl na cizím počítači, už bylo procházení soukromých věcí.
"Nějaký porno?"
"Juliusi! Já mu neprocházím složky! Koukám se na net..."
"Jo. Tak teď si odskoč a já ty složky projdu," úsměv.
"Ne."
"No tak. Můžu to ostatně udělat zítra až tady nebudeš."
"Ano? A ty znáš heslo?" udiveně.
"On tam má heslo? Ten šmejd... Počkat! Jak to, že tam teda jsi ty? Hej! Jak to, že tobě dal heslo?"
"Protože jsme přátelé?"
"A já jsme co? Kluk od vedle?" lehce naštvaně.
"Ne... Uhm, ale já nevím, třeba právě nechtěl, abys mu ten počítač procházel."
"A ty můžeš?"
"Ale já jsem na internetu," povzdych.
"Aha... Takže Andreas dá heslo raději někomu, kdo mu zničil kalhoty a ještě se k tomu ani nepřiznal, než mě, úžasnému, milému, společenskému?!"
Michael obrátil oči v sloup, Julius uměl být tak protivný, když něco chtěl. Ale nadruhou stranu byla pravda, že se ještě nepřiznal k tomu, že Andreasovi zničil ony bílé kalhoty. Jenže, právě teď opravdu neměl finance na to, aby je mohl nějak nahradit.

Michaela od toho, aby musel Juliuse pustit na Andreasův počítač zachránilo až to, že se otevřely dveře a do pokoje vstoupil Charlie. Pohledem přejel přes dvojici u stolu k odhozeným deskám ze školy, tiše si povzdechl.

"Juli, mohl bych s tebou mluvit."
"No, jasný, co se děje? Povídej?" popošel k milenci.
"O samotě. Pojď."
"Děje se něco?" nejistý Julius se nechal vytáhnout na chodbu.


Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sachmet Sachmet | 23. března 2009 v 19:03 | Reagovat

úžasná kapitolka, máš mé vřelé díky ... už se nemohu dočkat další, píšeš perfektně... :)

2 ailam ailam | 24. března 2009 v 15:04 | Reagovat

krááááásne, nečakala som kapitolku k tejto poviedke, o to viac ma potešila....som hrozne zvedavá, ako to bude pokračovať =)

(dlho si sa neozvala, neber to ako výčitku, no už som sa začínala báť ;) aspon slovko do knihy, ok?)

3 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 24. března 2009 v 15:17 | Reagovat

ailam: pár dní, to není dlouho..! ;o) Ale dobře, příště sep okusím někam zmínit, že žiju. I když to zroévna tobě může být jasné.

Děkuji za komentáře...

4 Lenča Lenča | 24. března 2009 v 18:50 | Reagovat

Krásně napsané, jako vždy

5 ailam ailam | 24. března 2009 v 19:07 | Reagovat

to som rada, nikde som ťa nevidela, tak.... ved vieš. nikdy nevieš, čo sa môže stať :( predpokladám, že máš len viac povinností teraz....

... a pre nás je aj den dlhá doba, ked sa jedná o tvoje úžasné poviedky... cmuky =)

6 angel angel | 26. března 2009 v 11:27 | Reagovat

perfektna kapitola, dufam, ze pokracovanie bude coskoro

7 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 26. března 2009 v 15:48 | Reagovat

Lenča: Děkuji.. .;o)

ailam: no však víš, jak to semnou je... XD

angel: ;o)

8 Gel-chan Gel-chan | Web | 13. března 2010 v 13:02 | Reagovat

Heh, nádherné.. snad se nebudou bavit o těch drogách xD.

9 Jarosław Jarosław | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 3:56 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.