6.kapitola - Zažehnout plamen

4. února 2009 v 15:27 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen
6.kapitola Zažehnout plamen... Komentáře potěší.


Měl by jít na přednášku. Opravdu by měl jít na přednášku. Jenže komu se chtělo jen tak brzo ráno vylézt z postele, projít studenou chodbou, ještě setmělým dvorem a zamířit k poměrně vzdálené budově, kde měla být nudná přednáška, kterou stejně nikdo neposlouchal. Vlastně tak ani nikdo nechodil, jen ti, kteří byli natolik zapálení do učení, nebo natolik neoblíbení, že jim své poznámky nedal nikdo jiný.

Michael měl poznámky. Dokonce ještě od jednoho kluka z vyššího ročníku získal celý seznam nikdy se neměnícího učiva. Jenže stejně měl dojem, že by na přednášku měl jít. Přeci jenom toho už poměrně dost zameškal a bylo by zbytečné, aby jej kvůli jeho nedbalosti vyhodili ze školy. Co by pak dělal. Mohl by se leda tak vrátit na vesnici, tam sklidit posměch bývalých spolužáků a nevoli svých rodičů, kteří do něj vkládali takové naděje.
Michael si uvědomoval, že není právě zdárným synkem svých rodičů. Měl by se učit, chodit pravidelně do všech hodin, třeba ještě stíhat nějakou to brigádu a ne se spoléhat na finance, které mu rodina milostivě zašle a že jich opravdu nebylo právě mnoho. Ostatně rodiče těžko mohli mít představu, jak drahé to ve městě je. Posílali tolik, kolik bylo dle nich vhodné na to, aby se syn uživil, aby mohl občas zajít někam za kulturou. Hospoda? To v žádném případě, měl se přeci svědomitě učit. Aspoň to byla jejich představa. No vlastně to byla i Michaelova představa. Než zjistil, že realita je jiná a na vysoké se zatím zdárně udržuje i bez větší námahy. Že může noc proflámovat, den prospat a nikoho ani nenapadne, aby se zajímal, proč tam a tam nebyl. Bylo to o tolik jiné, než studium, které měl do teď. O tolik svobodnější. Cítil se o tolik dospěleji. I když mu bylo jasné, že tak nejedná.

Takže přednáška. Pomalu, stále ještě ne zcela rozhodnutý, zda tam má jít, vylezl z postele. Spolubydlící ještě spali. Zamířil do koupelny. Byl zázrak, když jí měl jen sám pro sebe. To se stávalo ostatně jenom Juliusovi, který bez okolků všechny ostatní vždycky vystrnadil, aby se tam sám mohl krášlit.
Vykonal potřebu, osprchoval se, vyčistil si zuby, nageloval vlasy a kriticky se prohlédl v zrcadle. S povzdychem zamířil z koupelny. Nechápal, že by si se svojí image mohl dělat nějaký naděje na to, že by mohl někoho zaujmout. Že by mohl Richarda zaujmout...

Přehodil si přes rameno podivně lehkou tašku, jak by taky nebyla, právě moc věcí v ní nebylo. Možná se výbava jeho tašky dala spíš přirovnat k dívčí kabele, i když Julius na tom byl hůře. Měl sebou peněženku, řeben a zrcátko, to kdyby se mu náhodou něco stalo s účesem. Blog a propisku, kdyby náhodou zůstal při přednášce vzhůru a napadlo ho něco si napsat. Nebo spíš kdyby se nudil a chtěl si čmárat. Tužku si nebral, kreslit si stejně tak dobře mohl s propiskou, i když to nemělo takový efekt.

Už už se chystal rozejít se ztichlou chodbou pryč, když se dveře jejich pokoje otevřely a ven vykoukl Charlie. Ještě stále byl v kalhotech, ve tkerých spal, takže nebylo pochyb o tom, že na přednášku se nechystal. Vlastně to poslední dobou podle Michaela také docela flákal, na to jak se ze začátku učil. Možná na něj měl lehkomyslný Julius v tomhle negativní vliv. No právě Mikey mu neměl co vyčítat.

"Michaeli..." Nejistě těkal pohledem po chodbě, jako by se chtěl ujistit, že je nikdo neuslyší.
"No?" obezřetně.
"Něco bych od tebe potřeboval." Michael se zamračil, Charlie vypadal podivně ztraceně.
"Co..?"
"Mohl by sis jít s někým promluvit. Něco zjistit?"
"No mohl, co?" To nebylo tak hrozné. S někým si promluvit, žádný problém. Sice právě nemusel mluvit s lidmi, které neznal, ale tak, nějak se přemůže. Charlie vypadal, že na tom opravdu záleží.
"Mohl bys zjistit, kdo ublížil Juliusovi?"
Tak o do tedy šlo. No jasné, tak to nebyl už vůbec žádný problém, pokud tedy nemusel jít přímo za útočníky, to by rozhodně neudělal, na to se měl příliš rád.
"Koho se mám zeptat? Ricca?" Doufal, že jeho naděje nejsou tak zjevné. Ano, to by byla dobrá záminka na to, aby si s Richardem promluvil.
"Ne, s tím ne," slabě se pousmál. Bylo mu jasné, že by s ním Mikey rád mluvil. "Potřebuju, aby sis promluvil s Gabrielem..."
"S Gabrielem?" nejistě. Vybavil si rudovlasého mladíka skoro identického s Juliusem. Skoro hmatatelně před sebou viděl potměšilý úsměv a zářivé modré oči.
"Viděl si ho, on... Často chodí do klubu..." Charlie si nejsitě skousl ret. Věděl o tom, co se v klubu stalo. Richard mu to řekl. Bylo jasné, že se tam Michaelovi nebude právě dvakrát chtít. Jenže on nevěděl, co má dělat. Sám jít za Gabrielem nemohl. Ne po tom, co mu naposledy řekl. Ovšam byla pravda, že jediný, kdo mohl vědět co se s Juliusem stalo byl právě Gabriel. Nechápal proč právě jemu se Julius svěřoval. Možná si byli v něčem podobní, možná stejným stylem. Do toho Charlie neviděl a ani vidět nechtěl.

"Já... Nevím jestli bych... Nemyslím."
"Michaeli, prosím. Víš, že bych to po tobě nechtěl, kdyby... Musím to vědět."
"Proč za ním nejdeš sám?" hned jak to vyslovil věděl, že to je blbost. Věděl přeci jaký vztah ke Gabrielovi má právě Charlie.
Hnědovlasý hoch jen výmluvně pokrčil rameny.
"Dobře, tak já se ho zeptám, ale nemyslím, že by mi to řekl. Vždyť mě přece ani nezná! Přeci by nevyzradil něco, co sám nechce říct ani Juliuse."
"Já vím, ale to právě neznáš Gabriela, on... Je hodně upovídaný, když cítí svojí příležitost, tak by ti zaprodal vlastní matku, kdyby jí ovšem měl," lehce znechuceně. Mikey chvíli uvažoval co to má znamenat, pak se rozhodl nad tím nepřemýšlet. Někdy bylo lepší narážky Juliuse ani Charlie neřešit.
"Dobře, dobře. Tak jo a kdy tam mám jít?" zbědovaně.
"No, když se tak ptáš... Bylo by skvělé, kdyby tam šel teď--"
"Teď?! Ale..."
"Neříkej, že si šel do školy? Prosím tě, nikdy tam nechodíš. Třeba v klubu bude Ricco." Sám věděl, že to není možné. Richard musel pracovat, sice si jako podnikatel mohl dovolit sem tam nejít do práce a místo toho zaujmout své místo v klubu. Ovšem v této době v baru bylo jen několik typů lidí. Buď ti, kteří neměli co na práci. Nebo ti, kteří tam pracovali či scháněli práci. Nebo jen povaleči, kteří se do práce chystali až v pozdních hodinách. Ale nic z toho nemusel Michael vědět.
"Tak jo, no. Dobře, půjdu tam, spokojený?"
"Jsi zlato," spokojeně jen líbnul na tvář a zmizel v pokoji. Mikey zůstal chvíli stát na chodbě. Buď Charlie trávil s Juliusem příliš času a přejímal jeho móresy. Nebo mu na tom, co měl Michael zjistit opravdu záleželo.

Místo do školy zamířil do čtvrti, na kterou si pomalu začínal zvykat. Když procházel kolem domu kde bydlel Ricco napadlo jej, že by mohl zazvonit, zastavit se. Ale uvědomil si, že nejspíš právě teď pracuje a pokud je doma, kdo řekl, že by chtěl být rušen právě jím. Ani netušil, jak to, že právě touhle ulicí procházel. Ke klubu přeci vedlo tolik cest a tolik kratších cest. Jenže nějak ho to k tomuhle domu táhlo.

Netrvalo dlouho a vcházel do potemnělého klubu. Připadal si neuvěřitelně nevhodně. Jeho vrstevníci právě zasedali do lavic a on zasedal k baru, čekaje kdy se objeví rudovlasý mladík. Těch pár lidí, kteří v klubu byli, byli buď již příliš opilí než aby vnímali jeho přítomnost. Nebo si jej naopak s podivným výrazem ve tvářích zamyšleně prohlíželo. Michaelovi bylo jasné, co si o něm myslí. Sice vyrůstal na vesnici, ale televizi doma měli a přesně tenhle pohled vídal v nepřístupných filmech, které si dovolil sledovat, když právě doma nikdo nebyl.
Nejspíš si o něm mysleli, že je lehce k mání, nebo hůř, že by šel za peníze. Měli jej za obyčejného prostituta. Až teď Michaela napadlo, proč vlastně by tady měl Gabriel být. Ale to přeci... Ne, rudovlasý hoch si jistě na živobytí nemusel vydělávat právě takto, to bylo jasné. Tak proč tady tedy měl být.
Odpoveď se mu dostala po chvíli, kdy z jedněch dveří vyšel majitel klubu a skoro v těsném závěsu za ním usměvavý rudovlasý hoch.
Majitel zamířil z baru pryč. Za tí Gabriel si sedl k baru a nenuceně si objednal jakýsi drink, ne nepodobný tomu, který pil Richard. Michael si s podivným bodnutím uvědomil, že právě od tohoto chlapce se Richard naučil pít své krvavé pití.

Do pil vlastní fantu a zamířil ke Gabrielovi.
"Ahoj." V duchu zaklel. Jak to, že jej nenapadlo nic lepšího. Copak takhle se začíná nějaký smysluplný rozhovor? Možná tak v buranově.
"Ahoj," usmál se na něj hoch a mírně přivřel modré oči, jak si příchozího prohlížel. Připadal mu povědomě, ale nikam jej nedokázal zařadit.
"Já, uhm... Můžu si přisednout?" ukázal na volnou židli vedle Gabriela. Rudovlasý hoch se nejprve rozhlédl kolem, s úšklebkem zaznamenal, že většina míst je volná a pobídl Michaelovi, aby si přisedl.
Mikey dosedl na židli. Tiše si objednal další fantu a zamyšleně hleděl před sebe. Nechápal, proč právě on něco takového dělal. Proč sliboval, že sem půjde, proč sliboval, že s Gabrielem bude mluvit. Přeci věděl, že to neumí. Netušil, jak se má chovat, co říkat.

"Já jsem Gabriel." Otočil se k němu sám od sebe rodovlasý mladík.
"Máš nějaké jméno?" lehce do Michaela strčil, aby jej tak probral. Plavovlasý hoch na něj totiž lehce s neuvěřeným zíral.
"Michael."
"Jak archandělé," úsměv.
"Jo, to jo..." Zrovna teď si andělsky opravdu nepřipadal. Zvláště ne v tomhle ráno tak zaplivaném a zaneřáděném baru. Ne po boku kluka, který nejspíš každou noc trávil v jiné, cizí, posteli. Ne, když on sám už několik nocí trávil u jiného člověka, kterého taky skoro neznal. No, opravdu andělské.
"A co tady děláš? V tuhle hodinu, sám..?" povytáhl obočí Gabriel.
"Já... No, hledám tě," nejistě.
"Vážně? No nepovídej, a pročpak to? Zapomněl jsme snad na něco?" marně pátral v paměti, zda neměl někde být, zda někomu něco neslíbil. Ale byl si jistý, že tohohle kluka vidí prvně v životě, i když mu připadal povědomý.
"No to ne, já... Slíbil jsem, že za tebou zajdu." Ne, ne, ne. V duchu si nadával. Přeci se měl snažit nenápadně získat nějaké inforamce. Ale to bohužel neuměl. Musel jít s pravdou ven, buď mu něco řekne, nebo mu omlátí fantu o hlavu a odejde. Vlastně nemá co ztratit.
"Slíbil? Komu?" To začínalo být zajímavé.
"Charliemu..."
"Charliemu? Charliemu od Juliuse?" ujišťoval se. Jiného Charlie ani neznal. Ovšem co by po něm mohl chtít právě tenhle Charlie a proč nepřišel sám? No vlastně. Bylo celkem zřejmé, proč nepřišel sám. Ale kdo byl tenhle mladík, ze kterého udělal poslíčka.
"On by rád věděl, kdo zmlátil Juliuse," přiškrceně.
"Ale nepovídej a pročpak se nezeptá Julka?"
"On se ptal."
"Ano? A co mu Juli řekl?" udiveně.
"Asi nic. Tak mě poslal sem a..."
"To nebyl jeho nápad, že. To, že sem máš jít. Pověz, kdo mu to poradil?"
"Kdo by mu to měl poradit?" nechápavě.
"Neříkej mi, že chytrák Charlie na to přišel úplně sám?" úšklíbnutí.
Michael si uvědomil, že v momentě, kdy se Gabriel neusmívá už nevypadá tak krásně, tak nevinně, tak líbezně sladce a nevinně. Ne, když se mračil, když se tím nepěkným způsobem úšklíbal, vypadal až děsivě, temně. Uvědomil si, že rudovlasý hoch je opravdu jiný než Julius, ač se to naprvní pohled nezdálo. Julius se mohl tvářit jakkoliv a stále měl každý potřebu o něj pečovat, chránit, laskat... Julius prostě kdykoliv vypadal lehce zranitelně. Michael jej vlastně ani neviděl tvářit se takhle. Jen málokdy jej viděl se mračit a to pouze v posledních dnech. Jinak, ač se dělo cokoliv zachovával si svojí rozvernost.

"Andreas."
"Andreas?"
"Jo, řekl mu to Andreas. Že pokud to chce vědět, tak by měl jít za sebou," povzdych.
"Kdo je Andreas?" zamračeně. Neznal žádného Andrease, což bylo s podivem, když uvážil kolik znal lidí.
"Spolubydlící."
"Chodí do klubu?"
"Ne. Aspoň o tom nevím," nejistě.
"Aha," spokojeně. Rád, že mu neunikl někdo další o kom by nic nevěděl.
"Tak...Řekneš mi to?"
"Proč?"
"No, protože..." Proč vlastně. Proč by mu měl něco takového říkat? Proč sem jenom chodil?!

Gabriel si v náhlém poznámí uvědomil kdo byl mladík před ním. Skoro se sám sobě musel smát, jak to, že na to nepřišel dříve, bylo to tak do očí bijící! Charlie, Julius. Michael. Jméno mu sice nic neříkalo. Ale tohle musel být ten mladíček, kterého si vyhlédl Richard. Tak to kvůli tomuhle už na něj skoro ani nepromluvil. No dobrá. Tak co nováčka tročku potrápit.
Zlověsně se usmál.

"Proč se vlastně Charlie nezeptá Richarda?"
"Richarda..." Zmateně.
"No jasně, Richarda. Znáš Richarda? Ricca? Ne? To buď rád," mávl rukou. "Ani se nedivím, že se za ním Charlie nehrne. Nejspíš zjistil, že se mu Richard pokoušel svádět Juliuse. Nepovedlo se mu to jenom proto, že Julius v té době už trochu přebral."

Michael na rudovlasého mladíka nejistě zíral. Co mělo znamenat tohle?

"Richard je taky případ. Řeknu ti, od toho se drž radši dál. Jediné o co mu jde jsou zářezy."
"Zářezy?"
"Jo, kolikrát s kým byl. Nejlepší je, když sbalí a svede někoho nového, nevyzkoušeného. Prostě někoho, koho ještě neměl nikdo před ním. Nebo přinejmenším nikdo z komunity. Hledá nové hračky," mírný úsměv.
"Ale já... Slyšel jsem, že jste spolu chodili."
"Vážně? Takže to jsi slyšel o Richardovi. No, chodili. Richard není na chození. Richard je na spaní. Neumí ty věci kolem chození. Ne jako Charlie. Richard se o nikoho nestará. Nikoho nemiluje. Jenom sám sebe. Proto taky chození neprovozuje. Semnou to zkusil, no a nevyšlo to," pokrčení rameny.

Michael na mladíka nevěřícně zíral. Měl mu věřit? Ale proč by mu lhal. I když, proč by mu říkal pravdu? Netušil, co si má vybrat. Neznal ani jednoho, kterému měl věřit. Šarmantnímu rytíři, kterému ostatní padali k nohám. Nebo princezně, která svou rozhýčkaností kazila lidi kolem.
Vlastně bylo celkem logické, co Gabriel říkal. Jenže se tomu jaksi nedalo věřit. Ne po tom, jak úžasně se Richard choval. Kdyby mu šlo jenom o to se s ním vyspat, jistě to už mohl udělat, příležitosti přeci měl. Vlastně... Jak mohl Michael vědět, že to neudělal?
Nejistě zíral před sebe. Rudovlasý hoch vedle něj se spokojeně usmíval. Měl přeci nějaký nárok na to, zkazit nováčkovi jeho mínění. Svět nebyl dokonalý a bylo lepší, když si to uvědomil hned teď. Navíc to byla aspoň trochu odplata za to, co mu udělal Richard. Nejspíš nebude trvat dlouho a někdo Michaelovi vysvětlí, že mu Gabriel neříkal tak úplně pravdu, ale na tom už nezáleželo.

"Aha... No, to je, uhm... Zajímavé. A proč mi to říkáš?"
"Proč? Ptal se..." zmateně. Na jeho styl reagoval Michael až příliš klidně. Netušil, že ve vnitř je mladík zničený. Jenže také netušil, že plavovlasý chlapce si ještě není zcela jistý svojí orientací a proto jej právě teď netrápí tolik co a jak Ricco udělal. I když na to následně také dojde.
"Ne. Já se ptal, kdo zmlátil Juliuse," musel se hodně přemáhat, aby se dokázal vrátit k původnímu tématu. Ale proto sem přeci přišel. Tak neodejde jen tak. Už kvůli tomu přišel o školu a teď ještě ztrácí iluze. Aspoň se tedy dozví tuhle informaci.
"Whirlwind."
"Ehm..?
"WW. Dřív si říkali White World, ale museli to změnit. Ostatně také se změnilo to, proti čemu šli. Dřív to byla jakási místní odnož skinheadů. Teď jdou jenom po nás. Po gayích," upřesnil, když viděl Michaelův výraz.
"Myslím, že Charlie s jejich 'vůdcem'" prsty ve vzduchu naznačil uvozovky. "Měl nějaké spory. No a vyřešili to tak, že napadli Juliuse. Ale k tomu by stejně dřív nebo později došlo. Julius sám je provokoval taky dost dlouho," pokrčení rameny.
"Aha. Tak jo. Díky... Já, už musím jít," zvedal se.
"Jasné. Rád jsem tě poznal, Michaele," usmál se Gabriel, jako by vůbec neviděl tíseň plavovlasého mladíka.

Michael zamířil pryč. Co nejrychleji. Potřeboval být pryč z téhle ulice. Daleko od Gabriela. Daleko od domu, kde bydlel Richard. Už nejméně po sté si vynadal, že sem chodil. Sice se dozvěděl to, proč sem přišel, ale k čemu to teď bylo? On sám pomalu ztrácel naděje.
Třeba by teď mohl začít žít normální život. Mohl by zapomenout na Richarda. Mohl by si najít nějakou dívku, začít s ní chodit, vzít si jí, žít... Jenže nějak cítil, že právě sem patří. Že ať mu o Richardovi kdokoliv řekne cokoliv nezmění to to, co cítí. Nebyl si jistý co cítí, ale pomalu na to začínal přicházet.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 4. února 2009 v 22:50 | Reagovat

krásna kapitolka, dúfam, že s juliusom to dopadne dobre, aj ked si koleduje o problémy...

teším sa na pokračovanie ;)

2 Nilandra Nilandra | 5. února 2009 v 12:00 | Reagovat

Ten Gabriel je i přes své jméno pěknej hazl :-( takhle ho trápit jenom kvůli tomu že je nezasvěcený životem města. Prosím ať se to vysvětlí co nejdřív, zase bych strašně moc ráda viděla Mikey a Rika spolu, musí být zvláštní pár :-)

kapitolka je uplně boží....už teď mám mírný absťák po pokráčku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.