4.kapitola - Amante

28. ledna 2009 v 18:57 | Levial'Niderdama |  Amante
4.kapitola k povídce Amante


Theodor netušil, co to do něj vjelo. Za těch pár hodin, co tady se Samuelem seděl mu o sobě a o Mathiasovi, o jejich společném životě, vypověděl co jen mohl. Řekl mu o všem jeho trápením. Možná zněl až příliš proti Mathiasovi. Ale na tom teď nezáleželo, potřeboval se prostě vypovídat. Potřeboval, aby mu někdo řekl, že se to mezi ním a Mathiasem vyřeší. Že jeho přítel je jen příliš žárlivý, příliš nechápavý. Že on za to vlastně nemůže. Že za to nikdo nemůže, že se to prostě někdy stává.
Samuel nejspíš nebyl úplně ta pravá osoba, vzhledem k tomu, že Mathiase ani neznal. Jenže...
Teď na tom nezáleželo. Mohl přeci chvíli myslet jenom sám na sebe. Bez toho, aby řešil případné následky.

Už pár minut mlčky seděli. Samuel si v hlavě dával dohromady, co slyšel a snažil se z toho vyvodit nějaké řešení. Jistě, nechápal celou situaci, ovšem z toho, co mu Teddy říkal to vypadalo, že Mathias je ten špatný. Ten úplně naprosto špatný, zlý, neschopný, nechápající, neschopný někoho milovat. Co Samuel nechápal bylo, proč s plavovlasým mužem Theodor ještě stále zůstává. Bylo tak zřejmé, že se k sobě nehodili.

"Možná bys jej měl opustit," vyslovil domněnku nahlas.
"Co?" nechápavý pohled.
"Neměl bys s ním zůstávat, pokud se chová takhle."
"Ale... Mathias je úžasný. Vždyť ho neznáš. On je... Je skvělý," slabě se pousmál Teddy.
"Neznám, to je pravda, ale z toho cos mi vyprávěl, nevím, nepřipadá mi pro tebe ten nejvhodnější," pokrčení rameny.
"Nejvhodnější... A kdo je podle tebe pro mě ten nejvhodnější? Ne, počkat, nechci to slyšet. Máš pravdu. Mathias pro mě není ten nejvhodnější, protože já nejsem tím nejvhodnějším pro něj. Mathias by si zasloužil někoho lepšího," povzdych. Uvědomil si, že sem Samuela neměl zvát, že mu neměl nic vyprávět. Přeci jen, nejspíš některé věci opravdu přešel a vypovídával se jen z těch negativizmů, což je pochopitelné. Ovšem Samuel tak neviděl ty skvělé věci, které Mathias dělá. Neznal je, nemohl je soudit. Nemohl soudit Mathiase.
Proč ho jen žádal o radu.

Samuel na něj nevěřícně zíral. Lepšího? Kdo mohl být lepší, než muž sedící před ním? Dobře, možná neměl říkat, co řekl. Třeba měl Theodor pravdu, třeba jen Mathiase dostatečně neznal a proto nemohl posoudit jeho chování. Jenže Teddy za ním přišel, vlastně, volal mu, žádal radu. I když se nejprve zdálo, že se potřebuje jen vypovídat. Ale Sam neuměl jen tak sedět a nic neudělat. Teddy ho si oblíbil. Pravda, znali se jen chvíli, ale za tu chvíli zjistil, že mu hnědovlasý muž přirostl k srdci. Samuel si sám sobě občas tajně v noci přiznával, že to není jen oblíbenost, že možná k muži cítí i něco jiného. Jenže nic takového dosud nepoznal. To až příchod této dvojice na jejich předměstí jej donutil přemýšlet, uvažovat nad sebou, nad touhle možností...

Dobře, nebude je soudit. Bude tady, bude poslouchat. Třeba Theodor dojde k tomu poznání sám. Třeba změní svůj názor a třeba si Samuela zamiluje tak, jako on jeho.

{--}

Mathias bloumal po periférii. Na očích měl sluneční brýle, cítil se za nimi aspoň částečně chráněný před okolním světem. Nikdo jej nemohl vidět, pohlédnout mu přímo do očích. Nikdo z nich nemohl číst. Tak to bylo správné. Nikomu nemohl dovolit, aby viděl jeho slabosti, aby jeho slabosti mohl použít proti němu.
Vnímal lidi, kteří chodili kolem něj. Vnímal jejich tváře, oči, které si jej měřily nepříjemnými pohledy. Ale neviděl je. Viděl jen tu jednu tvář. Tu, kterou by právě teď chtěl laskat. Tvář toho, kterého by si tak moc přál mít u sebe, omluvit se mu. Ač si na omluvy nikdy příliš nepotrpěl. Nebyly podle něj důležité. Pokud člověk něco udělal, bylo to z jeho vůle, nikdo jej k tomu nedonutil, pak se neměl za co omlouvat. Bylo zřejmé, že by to totiž udělal zas. Proč se omlouvat za něco, co pro něj bylo přirozené..?
Jenže teď viděl, že nadešla chvíle, kdy by se měl omluvit. Viděl, jak se jeho život začíná hroutit jak domeček z karek.
Možná ještě nebylo pozdě. Ještě třeba mohl jít a sezbírat střípky jejich lásky, slepit je dohromady a snad jít dál...

Prava, říká se, že slepované štěstí za nic nestojí. Ale kdo tomu mohl věřit, kdo by chtěl, kdo v jeho situaci by si jen na okamžik připustil, že se třeba už nic nespraví, že všechno bude jenom horší. Že...
Potřásl hlavou, snaže se z ní podobné myšlenky vyhnat.

Věděl, co bude, co se stane, když se s ním Theodor rozejde. Zůstane sám, tak jak to má předurčené. Tak jak mu to každý vždycky předpovídal. Možná měli pravdu. Všichni ti, kteří mu nepřáli, kteří se jej báli, kteří jej nenáviděli. Třeba měli pravdu a on si nezaslouží být milován, milovat...
Uměl to vlastně? Uměl milovat? Nebyl si jistý. Teddy mu vždycky cokoliv odpustil. U něj nebyl žádný pochyb o tom, že jej miluje. Jenže... Jenže Mathias si nebyl jistý, jesli někdy dokáže dát stejnou méru lásky i on jemu. Neuměl to, nebyl k tomu veden. Nikdo jej to nenaučil.
Nebyl stvořen pro lásku...

{--}

Teddy seděl na gauči. Nohy skřížené pod sebou. Paže zaklesnuté do sebe. Jemně se chvěl. Netušil, co by měl dělat. V hlavě mu neustále zněla Samuelova slova.
Třeba měl mladý bohém pravdu a on by měl od Mathiase odejít. Avšak nemohl. Nechtěl si připouštět, že jeho životní cesta by se měla odebrat jiným směrem, než tím, který si spolu s plavovlasým králem svých snů vytyčili.
To byl přeci život. Něco skončí, něco jiného a třeba i lepšího, začne. Avšak on to nechtěl! Nechtěl jít jinam, nechtěl žít jinak. Udělal chybu. Přece jej ale jedna jediná chyba nemůže stát všechno, co si tak pracně vybudoval.
Vždycky dával pozor na to, co udělá, co řekne. A teď? Kvůli chvíli nevázanost. Kvůli okamžiku marnivosti. O všechno přijde? Ne!
Nenechá Mathiase jen tak jít. Omluví se. Udělá cokoliv, aby mu plavovlasý muž odpustil. Aby jej byl ochotný vzít na milost, aby...
Aby opět mohli být spolu, tak jako dřív.

Jak to, že dřív bylo všechno o tolik snazší? Bylo by to snazší i nyní? Kdyby třeba nechal věcem volný průběh? Kdyby Mathiase nechal jít dál. Kdyby on sám šel dál...
Samé, kdyby, kdyby, jenže co z toho. Nevěděl, jak se zachovat.

Samuel odešel již před hodnou chvílí. Zdálo se, že mu není právě příjemné být ve společnosti zarmouceného muže. Zvláště, když nevěděl, co mu říct, jak jej utišit.
Teddy na něm viděl, že by mu rád pomohl. Ale ani on sám nevěděl, co dělat, netušil, co přesně se mezi nima pokazilo. Co bylo tím impulzem, který to všechno spustil, změnil..?
Vlastně to ani nechtěl vědět, bylo to tak lepší.
Skoro nezaznamenal, když mladík odešel, ač se s ním jistě loučil. Na tom teď nezáleželo...

{--}

Mathias chvíli nejistě postával před domem. S povzdychem zamířil dovnitř. Jednou musel vejít, proč tedy nejít nyní. Stejně se muset dříve či později dozvědět, jak se jeho život bude ubírat dál. Proč to tedy neskoncovat právě teď. Pokud to má skončit musel jít, necítil se sice připravený, ale to nebude nikdy později.

Otevřel dveře. Jediné světlo vycházelo z obývacího pokoje. Že by Theodor byl celou tu dobu tam? Ostatně nebylo by to nic divného, přeci jen v té místnosti byl zavřený několik posledních dní.

Vešel.
"Teddy..." trochu nejistě postával ve dveřích.
Hnědovlasý muž k němu stočil oči. Několikrát zamrkal, snad se snažil zaostřit, snad příliš nevěřil tomu, co vidí. Snad jen zaháněl slzy, které se mu posledních několik hodin stále draly do očí a prozatím se jim vždy úspěšně vyhnul.

"Mathiasi, já... Myslel, myslel jsem, že se nevrátíš," sklopil zrak k zemi.
Plavovlasý muž si pozvdechl. Nechtěl přiznávat, že se vlastně ani vracet nechtěl. Ne snad, že by nechtěl zpátky z Theodorovi. Spíš se bál, že sem přijde a jeho partner tady nebude. Že bude pryč a nezbude po něm nic, nic než jen pár zoufalých promarněných chvil.
"Teddy..." popošel do místnosti.
Hnědovlasý muž se zvedl z gauče. Udělal několik nejistých kroků směrem k partnerovi.
"Omlouvám se." Mathias sklopil zrak k zemi.
"Co..? Ne, to ne. Mathiasi, to já bych se měl omluvit. Já... mrzí mě to. Prosím, odpusť mi," zoufale. Netušil, proč se mu Mathias omlouvá. Vlastně teď už nechápal vůbec nic.
"Neměl jsem to říkat. Nemyslel jsem to tak. Promiň. Mathiasi..." popošel ještě o něco blíž, jako by se snad bál, že kdyby přišel ještě o něco blíž, tak by se jeho patrnet mohl otočit a opět by zmizel.
"Já vím..." hlesnutí.
"Mathiasi... Je mi to líto. Všechno to, co se stalo."
"Už to nechci řešit."
"Dobře, já jenom--"
"Teddy."
"Bál jsem se, že už nepřijdeš, že se ti něco stalo," zavzlykal hnědovlasý muž. V duchu si vynadal. Tohle nechtěl říkat. Nechtěl, aby Mathias věděl, jak moc byl vyděšený. Jak moc byl zoufalý. Skvělé. Teď ještě mohl říct o tom, že tady byl Samuel a že se mu se vším svěřil a Mathias bude opět pryč. Nechápal sám sebe. Proč byl vždycky takový. Tak přecitlivělý. Zbabělý. Nesoběstačný. Netušil, že právě tohle se na něm Mathiasovi líbilo nejvíce. Ten pouhý fakt, že jej někdo potřebuje, miluje. Že on sám může o někoho pečovat a ten někdo nevyžaduje, aby mu neustále opakoval, že jej miluje, aby mu lichými gesty dával najevo svou přízeň.
Plavovlasý muž udělal těch pár kroků, které je od sebe dělilo. Chabě se pousmál. Zdálo se, že hrozba rozchodu je zažehnána. I když ani jeden z nich pořádně nechápal, co se dělo, proč na sebe dokázali vyjíždět pro každou pitomost.

"Miluji tě..." přivinul přitele k sobě. Teddy zalapal po dechu, slyšet tahle slova byl skoro zázrak, Mathias jimi rozhodně neplýtval. Aspoň se tak zdálo, že jsou myšlena více opravdově.
Theodorovy slzy se vpily do Mathiasovi bundy. Plavovlasý muž se pousmál. Byl rád, že on sám má ještě stále na očích černé brýle a nejsou tak vidět jeho vlastní slzy. Nechtěl, aby si Teddy myslel, že je tak snadno zranitelný. Nechtěl, aby jej kdokoliv mohl považovat za slabého, i když by to byl pouze jeho přítel, člověk, se kterým měl sdílet skoro vše...
Navíc byl přeci vychován k tomu, aby nikdy neukazoval své slabosti. Nyní byl dospělý muž, nemohl dávat najevo své city, hlavně ne takové city. City nehodné muže. U Theodora to bylo něco jiného. Ten vyrůstal v jiném světě. Byl zvyklý na jiné poměry. Navíc... Mathias miloval jeho rozjařenost, jeho nadšení, i jeho pláč. Slané slzy, které rojil vždy, když jej něco rozlítostnilo a nebral přitom ohledy na to, zda je někdo poblíž, zda jej někdo uvidí.
Mathias si uvědomoval, jak rád by i on byl nečeho takového schopen. Jak rád by někdy upustil, ale nemohl. Nezvládl by to. Lidé by to nezvládli. Všichni, které znal, jej měli za stoického člověka, který jen občas vybouchl a to většinou jen ve chvílích, kdy mu v krvi kolovalo o něco více alkoholu.

{--}

Samuel stál venku, ve tmě, která nyní panovala. Hleděl do rozsvíceného okna. Sledoval dvě objímající se postavy. Věděl, že pro teď má prohráno.
Co mu zbývalo? Bylo jasné, že kdyby se dvojice rozešla, tak by nejspíš přišel o Teddyho i on. Hnědovlasý muž by se nejspíš přestěhoval a jistě by se nenamáhal dávat mu svojí novou adresu, vždyť jej skoro neznal.
Samuel si nedělal naděje, že by si na něj Teddy pamatoval, kdyby jej nějakou chvíli neviděl. Teď se mu možná svěřoval, ale to jen proto, že tady neměl nikoho jiného, komu by svá trápení mohl říct.

Pohled na nyní šťastný výraz v Theodorově tváři byl úchvatný. Takhle jej neviděl od chvíle co se poznali. Samozřejmě až na okamžik, kdy byl hnědovlasý mladík zcela opilý a zcela bez zábran. Možná měl tehdy Samuel využít své příležitosti. Jistě by nyní dvojice za okny nevypadala tak spokojeně, nadšeně.

Bylo samozřejmě dobře, že se věci mezi párem uklidnily, jenže... On se z toho nedokáal radovat. Co bude teď s ním? Jistě, mohl se dál přátelit s Teddym. Vlastně jen do doby, než si Mathias najde způsob, jak mu v tom zabránit.
Samuelovi bylo jasné, že plavovlasý muž ví, nebo minimálně tuší, o co mu jde. Bylo zřejmé, že se mu v tom pokusí všemi možnými prostředky zabránit.

Od prvního okamžiku Samuel Mathiase nenáviděl. Jenže se jej tak trochu i bál. Jakási temná aura byla všude kolem plavovlasého muže. Byl starší, zkušenější, navíc nepochybně i silnější. Musel vymyslet jiný způsob, jak se Mathiasovi dostat na kobylku. Třeba...
Ale ne. Uvidí. Něco vymyslí.

Škodolibě se usmál. Ještě jednou pohlédl do okna, kde právě úsmívající se dvojice mířila kamsi dovnitř domu. Vyrazil do hlouby temné noci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 30. ledna 2009 v 15:17 | Reagovat

krásna kapitola, som pár dní mimo a aké prekvapenie....

teším sa na pokračovanie =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.