3.kapitola - Zažehnout plamen

12. ledna 2009 v 13:44 | Levial'Niderdama |  Zažehnout plamen
3.kapitola k povídce Zažehnout plamen.



Michael stál u baru, snažil se dostat k barmanovi a objednat si nějaké pití. Vlastně ani pořádně nevěděl, co tady dělá. Jen, asi se nechal přemluvit, opět. Nechtěl sem jít. Ne po tom, co tady předevčírem předvedl. Jenže teď se to najednou zdálo tak dávno a on přeci musel žít i jinak, než v knihách. Takže nakonec podlehl. Vlastně to Juliusovi a Charliemu nedalo tolik práce ho přemluvit. Stačilo, aby se zmínili, že na něj Ricco čeká, a Mikey byl ochotný jít i do horoucích pekel. Jen aby opět spatřil ten zářivý úsměv. Netušil proč, možná natolik stál o přátelství se straším mladíkem. Možná jen nechtěl skončit v cizím městě sám.

Konečně se prodral k barmanovi. Trochu nejistě si objednal džus s vodkou, obával se, aby ho tady nikdo nepoznal, nebyl si jistý co vyváděl, když byl opilý. Ovšem zdálo se, že tady je to každému jedno. Navíc se ani nezdálo, že by za barem byl stejný kluk jako před minulou noc. Byl zvyklý na vesnici, tam by na něj další rok koukali všichni neuvěřitelně pohoršeně, jako na splodinu světa. Ale tady? Bylo fantastické, jak bylo všechno anonymní.

Julius opět tančil na parketu. Charlie nebyl nikde v dohledu. Michael si matně vzpomínal, že Charlie zmiňoval něco o tom, že dorazí později, protože potřebuje zařídit něco ohledně bytu. No Juliusovi to očividně nevadilo. Tančil na parketu s jakýmsi rudovlasým mladíkem, který vyzáží Juliuse až příliš připomínal.
Michael si rudovlasé stvoření chvíli prohlížel, stejně neměl nic lepšího na práci, než sedět na baru a pomalu se opíjet. Richard tady ještě také nebyl.

Rudovlasý hoch, byl o něco vyšší než Juliuse, to ovšem nebylo nic zvláštního, Julius měl stěží stošedesátpět centimetrů. Rozpuštěné delší rudé vlasy a neuvěřitelně modré oči. Typově byl stejný jako Julius, vypadal podobně rozverně, oproti ostatním chlapcům něžně a křehce. Avšak oproti Juliusovi až příliš prodejně. Na pravé ruce měl vytetovaného nahého muže, pod ním šerpu s nápisem v řeči, které Michael nerozumněl.

Chvíli ho bavilo pozorovat tančící dvojici, avšak jen do té doby, než rudovlasý mladík začal Juliuse líbat. Odvrátil se. Ne snad, že by jej to pohoršovalo, ale... Nechtěl být svědkem něčeho takového. Za těch pár dní své spolubydlící docela dobře poznal, dalo by se říct, že se i spřátelili. Neuměl si pár Julius/Charlie představit jinak než spolu. I když věděl o tom, že Julius je přelétavý typ, tak se zdálo, že si jej Charlie docela dobře drží. Michael proto nechěl být při tom, když by se to mělo změnit. Hlavně nevěděl na čí straně by potom měl stát on. Charlie byl ten dospělejší, rozumnější, vážnější, zodpovědnější. Kdežto Julius byl jako uragán. Požitkách, který si nebral servítky, co na srdci, co na jazyku. Možná až příliš bohémský, infantilní.
Ne, Charlie a Juliuse se dokonale doplňovali, těžko by mohli být každý sám.
Možná proto začal Michael najednou pociťovat vůči rudovlasému chlapci zášť.

"Ahoj..." kdosi si přisedl k baru. Pár tančící na parketu byl rázem zapomenut.
"Ahoj," pohlédl do tmavých očí.

Richard si objednal k pití opět krvavě rudé pití. Michaela napadlo, že by mohl zjistit, co jeho společník vlastně pije. Ale nebyl si jistý, zda se na to už neptal minule a nechtěl, aby Ricco věděl, že byl natolik opilý, že si většinu z toho večera nepamatuje.

Vzpomínka na první a snad poslední zážitek s opilostí přinesla i vzpomínku na znehodnocené oblečení. Michael se ještě nedostal k tomu, aby Andreasovi řekl o tom, že se džín zpátky jaksi nedočká. Nebo možná ano, jenže... Jenže ve stavu víc než hrozném.
Ovšem včera se stala věc, která poněkud změnila Michaelův pohled na tichého spolubydlícího. A také pohled na tohle město. Začínalo se zdát, že s kýmkoliv se zatím potkal, ten byl homosexuál. Nebo to byla nějaká podivná schoda okolností, že právě on byl s třemi na pokoji.

Totiž. Jaksi omylem se dostal k Andreasovu počítači a jak to tak chodí, Andreas nebyl zrovna nikde v dohledu. Kdosi mu psal na ICQ. Kdosi s nickem Princ. Jistě, to by mohlo být docela nevinné. Vždyť každý si mohl podobnou přezdívku. Jenže Mikeymu to nedalo a koukl se co Princ Andreasovi píše. Možná doufal, že se to blonďatém mladíkovi dozví něco víc.
Stačilo přečíst si dva řádky vzkazů, které Andreasovi Princ zanechal a Michael zrudl až ke kořínkům plavých vlasů. Možná kdyby to psala dívka, tak by to ještě pochopil. Ale Princ byl na stoprocent muž a jak se zdálo, tak poměrně vyzrálý muž. Jistě starší, než Richard. Návrhy, které Andreasovi psal nezůstávali bez odezvy, i Andreasovi odpovědi byly podobně, no, nechutné. Z toho, co si Michael stihl přečíst, než Andreas opět přišel do pokoje, samozřejmě, že se na to neptal, tak se zdálo, že Andreas a Princ spolu už nějakou dobu chodí. Princ asi nebyl z hlavního města, to by nestráceli čas tím, že by si o podobných věcech jen psali...
No, možná někdy později na to Michael nenápadně navede řeč a zeptá se, kdo je Princ, třeba se mýlí a bude to jen... Jen kdo? Nikdo jiný by něco takového přeci nenapsal.
Teď už aspoň Michael chápal, proč se Julius s Charliem s Andreasem tak lehce bavili od první chvíle. Nejspíš to o něm věděli a tak se necítili ohroženi jako možná jím. Vlastně bylo s podivem, že jej mezi sebe přijali...

"Jsem rád, že jsi mezi nás opět přišel," usmál se Richard.
"Jo, no já... Vlastně jsem sem jít ani nechtěl, ale--" nechápal, proč ve společnosti tohohle kluka mluví vždycky tak neschopně.
"Ale neodolal si?" úsměv
"Spíš jsem byl přemluven," zamračeně.
"Myslím, že bys dříve či později došel k tomu, že sem chceš jít a přišel bys i tak."
Michael na Ricca chvíli nejistě zíral. Netušil, co tím myslí, ovšem rozhodně se na to nechtěl ptát.

Opět stočil zrak k parketu. Julius s rudovlasým hochem stále ještě tančili, i když nyní to nebylo tak pohoršující.

"Čau." To dorazil Charlie.
Michael popíjel džus s vodkou. Nevnímal diskuzi, která se rozjela mezi Richardem a Charliem, podle toho, co ještě stihl slyšet, se bavili o tom, kde bude nejlepší si opatřit byt. Když o tom tak Michael uvažoval, co si počne až Julius s Charliem najdou vhodný byt a odstěhují se? Co když pak už nebudou chtít, aby s nima někam chodil. No nemohl by se jim divit, ale i tak. Ta představa se mu ani za nic nezamlouvala.

Po nějakou chvíli zvedl zrak od sklenice. Trochu udiveně se rozhlédl kolem, zjištujíce, že Richard kamsi zmizel.
"Nemusíš se obávat, vrátí se," usmál se Charlie.
"Já se neobávám," zamračeně.
"Samozřejmě." Otočil se k parketu, pohledem mapujíce tancující pár.

"Kdo to je?" i Mikey se otočil zpět k parketu, pohled zaměřený na rudovlasého mladíka.
"Ten? To je Gabriel, místní kurvička," znechuceně.
"Hmmm." Dál si hocha prohlížel.
"Dřív chodil s Riccem, než Richard zjistil, že Gabriel jde jenom po sexu a penězích," zamračeně vykládal Charlie.
Michael netušil proč, ale nyní rudovlasé stvoření viděl ještě v horším světle. Ani ho neznal, neměl by jej soudit. Jenže pouhý fakt, že tenhle kluk sahal na Richarda jej jaksi pobuřoval. Vadil mu, nechápal proč. Možná bylo lepší to nevědět, neřešit.

Ricco se vrátil k baru. Objednal sobě i Michaelovi další pití, pak svůj pohled stočil směrem, kterým hleděli oba jeho společníci.

Právě v tom momentu si Gabriel přitáhl k sobě Juliusovu tvář. Vášnivě jej políbil. Zářící pohled zelených očí byl vidět i z místa, kde Michael seděl. Pak se rudovlasý hoch otočil, odcházel, Juliuse vedl za sebou. Černovlasý mladík za ním jaksi omámeně šel.

"To si snad dělá srandu," zavrčel Charlie, na ex vypil alkohol, který měl ve skleničce, zvedl se a vydal za dvojicí, která již mizela ze dveří.
"Neměli bychom něco udělat?" Mikey se ustaraně otočil na Ricca.
"Nemyslím. Nech to na nich," klidně.
"Ale--"
"Charlie jim nic neudělá. Rozhodně ne nic, co by si některý s nich nezasloužil," pokrčil rameny.
Michael zamračeně sledoval Charlieho, který nyní také zmizel ze dveří. Postavil se, rozhodnutý jít zjistit co se děje. Nebo možná pomoc. Ovšem komu? Gabriela nesnášel, ač s ním nikdy nemluvil. Tomu by Charlie klidně ublížit mohl a Michael by nehnul prstem. Jenže co když má Gabriel nějaké pochybné známosti a ty pak ublíží Charliemu? Přeci jenom to byl jeho přítel, nemohl by mu nepomoc. Avšak ještě tady byl Julius, který přes své nevybýravé chování přirostl Mikeymu k srdci. Možná i tím, že se k němu choval stejně hravě jako k ostatním.

"Nech je, musí si to vyřešit sami," Richard jej stáhl zpět na židli.

Michael, možná o něco víc naštvaně, než měl v úmyslu, seděl na židli u baru, popíjel drink, který mu u zase objednal Richard. Po chvíli zjistil, že mu Ricco něco říká, nebo se na něco ptal? Kdo ví. Michael jej už opět nebyl schopný vnímat. Jenže tentokrát za to přeci ještě nemohl alkohol, tolik toho nevypil.

"Musím si odskočit," trochu nejistě se zvedl, co kdyby alkohol působil rychleji než předpokládal.
"Uhm... Kde jsou záchody?" bezradně se rozhlížel kolem parketu. Při jeho štěstí budou až někde na úplně opačném konci sálu.
"Za barem," Richard mávl rukou směrem kamsi do míst, kde snad končil bar.
"Dík," s povzdechem tam zamířil. Cestou si v duchu nadával. Nechápal, co se to s ním děje. To se opravdu s nikým nedokáže normálně bavit? Nebo je to jenom s Richardem? Ale proč? Vždyť je to přece normální kluk, který... Tedy, normální. Jenže s Juliusem a Charliem, vlastně i Andreasem, se baví normálně. Takže v tomhle by přeci problém být neměl. Nechápal sám sebe.

Oddechl si, když se konečně dostal na tolaetu, avšak jen do okamžiku, než otevřel dveře. Měl to předpokládat, přeci jenom byl ve městě, tady určitě je jen málo míst, které se používají k tomu, k čemu jsou původně určeny.

Opatrně prošel kolem dvojice, která si právě toto místo vybrala k vyměňování tělních tekutin. Snažil se nedívat na kluka, který u umyvadla šňupal podezřele vypadající bílý prášek. Pohledem přejel několik chlapů, kteří právě vykonávali svojí potřebu, a pak bez dalšího uvažování zapadl do kabinky. Aspoň tady snad na chvíli bude mít nějaké soukromí.

Uvolněně vyšel ze dveří. Trochu nejistě postával opodál umyvadel, snaže se odhadnout zda je bezpečné si právě na tomhle místě mýt ruce. Možná tady stál až příliš dlouho, protože se k němu najednou přitočil kluk jen o několik let starší. Ovšem oproti Michaelovi a vlastně i většině jiných lidí v klubu, vypadal dost zanešeně a neudržovaně. Tmavé vlasy s několika zelenými proužky měl mastné a jistě už nějakou dobu neumyté.

"Copak, copak, tak opuštění. Jistě bys už dnešní noc nechtěl prožít sám," rukou zajel Michaelovi mezi nohy.
"Hej! Nemám zájem." Odstrčil kluka od sebe. Ještě před měsícem by mu nějakou chvíli trvalo, než by mu došlo co po něm mladík chtěl. Zdálo se však, že se rychle učí.
"Nemusíš být hned tak nevrlý. Dám ti slevu. Že je to poprvý," úsměv. Přitáhl si k sobě Michaela. "Tobě bych to možná dal i zadarmo. Co bych neudělal pro krásnou tvářičku," políbil jej.
Michael od sebe kluka opět odstrčil. Napůl zděšeně, napůl znechuceně si rukou odtřel rty. Teď už věděl proč sem neměl chodit.

Bez dalšího zbytečného ohlížení zamířil ke dveřím ven z toalet. Náhle jej někdo chytil a zatlačil do jedné kabinky.
"Snad sis nemyslel, že tě jen tak nechám odejít," zaševelil mladík.
"Pusť mě!" snažil se jej odstrčit Mikey.
"Už delší dobu tě pozoruji. Vypadal si, že se nudíš. Neboj, to semnou nebudeš." Mladík nebral zřetel na Michaelovi protesty. Otočil jej obličejem k sobě. Rukou mu zajel pod kalhoty. Druhou jej k sobě přitáhl v dalším vynuceném polibku. Michael začal panikařit. Cítil, že proti druhému chlapci nemá šanci se ubránit. Přeci jen nebyl nijak zvlášť silný a druhý mladík vypadal, že je na podobné scény zvyklý a nemá problém se s neopětováním jeho chtíče vypořádat jinak.
Snažil se křičet. Třeba někdo přijde, pomůže mu. Jenže lidé kolem procházeli a bylo jim to jedno. Zatracená anonymita.

Další Michaelův výkřik zanikl v ústech útočníka. Mikey udělal první věc, která mu přišla na mysl. Vlastně to byl spíš instinkt. Skousl. Útočník vykřikl. Odstrčil od sebe Michaela, která klopýtavě přepadl dál do kabinky.
"Hajzle. Bránit se mi nebudeš," zavrčel mladík, rukou přejel přes vlastní, nyní zakrvácené, rty.
"Někdo by tě měl poučit, co se stane těm, kteří se přehnaně brání," škodolibý úsměv. Chytl Michaela pod krkem, přitáhl jej k sobě. Druhou rukou jej prudce uhodil do tváře. Michael sykl bolestí. Do očí mu vyhrkly slzy. Nikdy nebyl přehnaně odvážný. Spíše se jakémukoliv násilí vyhýbal. Ani dřív na škole se nikdy do ničeho nepřipletl. Pokud to někde vypadalo, že se strhne bitka, on urychleně mizel. Co tedy teď dělal tady?!

"Může to jít po dobrém, nebo po zlém. Je jen na tobě, co si vybereš." Opět jej políbil na rty. Hrubě si jazykem vydobil cestu do Michaelových úst. Slzy ponížení se mísily se slzami strachu. Nevěděl, co má dělat. Když se bude bránit, bude to ještě horší a vlastně, on už se skoro ani bránit nemohl. Co mohl udělat? Možná to jen mohl druhému mladíkovi o něco víc znepříjemnit, tím ale nejspíš i sobě.

"Hodný chlapec. Krásný hodný chlapec..." útočník Mikeyho políbil na krku. Štiplavými polibky sjížděl po Michealově šíji. Plavovlasý mladík se sotva držel na nohou, tak moc byl vystrašený.
Opět mu zajel rukou mezi nohy. Michael se zalykal, když se chladná ruka dotkla jeho penisu.
"Chtěl bys mě cítit v sobě? Řekni, ty malá děvko," zavrčel útočník. Volnou rukou sevřel Michaelovi paže, aby se případně nemohl bránit. Ten byl však natolik konsternován, že by se nejspíš stejně nebránil.

Náhle se dveře kabinky rozrazily.
"Michaeli!" Riccův pověsný úsměv zmizel, nyní se na jeho tváři zračila nenávist namířená na Michaelova útočníka. Richard bez okolků vytáhl mladíka z kabinky, pryč od Michaela, hodil s ním oproti protější zdi.
Michael se svezl v kabince na zem, stále příliš vystrašený, než aby mohl cokoliv udělat. Neviděl Richarda, který vztekle bil druhého mladíka. Nevnímal nadávky a naštvaný křik útočníka.
Vnímal jen sebe. Špínu, kterou na sobě cítil. Doteky, které stále ne a ne zmizet.
Bolela jej tvář, to jak jej druhý chlapec hrubě uhodil.
Skrčil nohy. Ruce objal kolem kolem. Hlavu svěsil mezi ramena. Nechtěl už nic vnímat. Chtěl jen zmizet. Vypařit se. Pryč...

"Michaeli? Mikey... Slyšíš mě? Michaeli!" někdo se jej nejistě dotýkal. Plavovlasý mladík se stáhl ještě víc do sebe.
"Michaeli! Podívej se na mě, no tak, slyšíš? Michaeli!"
Mladík neochotně zvedkl hlavu, neochotně se zadíval na muže naproti sobě Několikrát zamrkal, snaže se přes slzy zaostřit. Tiše vzlykl.
"To bude v pořádku. Teď odsud odejdeme, ano?" Ricco jej jemně vzal za paži, snaže se Michaela postavit.
Plavovlasý mladík záporně potřásl hlavou. Nechtěl nikam jít, ale nechtěl být ani tady. Nechtěl už vlastně nic.
"Michaeli, no tak, tady nemůžeš zůstat. Půjdeme, ano?" Richard se zoufale rozhlédl kolem. Netušil, co má dělat. Teď by tady měl být někdo jako Julius, který uměl úžasně utěšovat. Nebo Charlie, který by mu popsal jak moc by jeho útočníkovu ublížil. Ale co mohl dělat on, Ricco? Nebyl na podobné situace zvyklý. Možná by mohl pro někoho dojít. Mohl by sehnat někoho, kdo mu bude schopný s Michaelem pomoc. Jenže nemohl tady plavovlasého chlapce jen tak nechat.

"Michaeli, prosím. Zvedni se, ano? Nechceš tady přeci zůstat. No tak, Michaeli." Bez dalších debat zvedl druhého mladíka na nohy. Zdálo se, že je mu to jedno. Jenže v momentě, kdy jej pustil, se Michael skoro opět svezl k zemi.
"Sakra," Richard tiše zaklel. "Dobře, tak půjdeme spolu, ano?" Zoufale si skousl rty, když viděl naprosto prázdný výraz v Michaelově tváři.

S povzdechem chytl plavovlasého chlapce kolem pasu. Snažil se nevnímat to, jak sebou v bojácném gestu ucukl. Vyvedl jej ze záchodů. Byl rád, že aspoň opovážlivý útočník tady již nebyl, že se zdekoval v momentě, kdy zjistil, že Michael má poblíž někoho, proti komu jen on naprosto bez šancí.

Richard děkoval bohům, že nebydlí tak daleko a nebude tedy velký problém se tam dostat. Možná by měl dát nějak vědět Charliemu, co se stalo a proč se tedy Michael opět na noc neukáže na koleji. Jenže vlastně ani nevěděl jak by někomu dal vědět. Charlie možná měl u sebe mobil, ale teď bude nejspíš zaneprázdněn vlastními problémy s Juliusem.

O hodinu později seděl Ricco na své posteli. Nejistý pohledem sledoval nyní klidnou, spící tvář plavovlasého mladíka. Byl rád, že se to obešlo bez nějaký dalších ne právě příjemných diskuzí. Vlastně Michael za celou tu dobu vůbec nepromluvil. No nezbývalo než doufat, že se z toho vyspí. Snad ráno bude na všechno koukat trochu jinak.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filomena Filomena | Web | 12. ledna 2009 v 13:48 | Reagovat

pěkný ... zajímavý ...

2 Katy@Andy Katy@Andy | Web | 12. ledna 2009 v 13:48 | Reagovat

Ahojky máme new blog pls. jukni se thx!! pp

3 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 12. ledna 2009 v 13:51 | Reagovat

Filomena: děkuji

Katy@Andy: he? Promiň, ale když už někam jdu, tak tam, kde je aspoň nějaká vlastní tvorba.

4 ailam ailam | 12. ledna 2009 v 13:57 | Reagovat

Krásna kapitola, milujem keď sú moje obľúbené posatvy týrané =) a ešte viac, keď ich iné obľúbené posatvy utešujú. Naozaj sa ti táto kapitolka podarila. Hrozne sa teším na pokračovanie ;)

5 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 12. ledna 2009 v 14:01 | Reagovat

ailam: děkuji. Tvoje komentáře jsou velmi vítané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.