2.kapitola - Amante

8. ledna 2009 v 18:13 | Levial'Niderdama |  Amante
2.kapitola k povídce Amante




V neděli přijel Mathias nečekaně brzy. Zaparkoval auto v ulici vedle domku a zamířil k tomu. Trochu jej zarazilo, že Theodor, obvykle i takto brzo většinou již vzhůru, ještě není venku, nebo že aspoň nemá otevřená okna, aby do domu nachytal pár posledních teplých paprsků, než začne podzim, zima... Bylo mu jasné, že si přítel nejspíš myslí, že dorazí až někdy večer, jako obvykle, když se vracel ze služebních cest. No tentokrát stihl všechno vyřídit za pár okamžiků a vlastně nejvíce času mu zabrala cesta do Polska a zpátky.

Mathiase mrzelo, že musel odjet. Tak rád by strávil víkend po partnerově boku. Miloval chvíle, které trávili jen oni dva. Žádný hlučný klub, opilí přítelé, nic z toho, jen oni, ticho, klid... Nedával to najevo, jak by mohl, on vyhlášený vymetač večírků. Možná proto těch chvil, kdy byli opravdu jen oni dva, bylo tak málo.
Navíc se mu vůči Teddymu nezdálo příliš fér, že jej zanechal v domě tak opuštěného. Nemohl si nevšimnout, že se pertnerovi domemk příliš nezamlouvá. Jistě, vyčítal mu to, vždyť to byl právě Teddy kdo se chtěl stěhovat, kdo o životě na předměstí tolik básnil. Teď má co chtěl. Přesto však... Byl rád, že už je doma a nemusí se někde na cestách strachovat, co se tady děje.

Odemkl dveře a vešel na chodbu. Tiše si zul boty. Myslel si, že Theodor ještě spí, opatrně prošel skrz kuchyni do ložnice.
Zarazil se. Postel byla ustlaná, avšak přítel nikde.

"Teddy!" vyšel z kuchyně, prošel koupelnou, nakoukl na toaletu, do obýváku. Jediné kam nešel byla půda, tam by Theodor nemohl nic dělat, ne s jeho panickým strachem z pavouků.

"TEDDY!"

Bylo zřejmé, že v domě nikdo není.
Mathias si sedl na židli. Netušil kam by v tak brzkou hodinu mohl Theodor jít. Jedině snad... Ano, to jedině. Byl zvyklý, že někdy, když nebyl doma, tak tam Teddy nespal. Odešel k některému z jejich přátel a noc trávil tam, nejspíš aby nemusel být sám. Nejspíš to tak udělal i nyní, přeci jen sám v ponurém domě, to jistě nebylo nic příjemného.

Z tašky vyndal mobilní telefon. Procházel seznam známých a snažil se uhodnout, ke kterému z nich by se jeho partner vydal hledat útočiště.

Po půl hodině marných telefonátů bylo jasné, že u nikoho z těch, které Mathias znal, Theodor nebyl. Kde mohl být? Mathias začínal ztrácet nervy. To se mu přílši často nestávalo. Spíš byl klidný, všechno řešil s chladnou chlavou, avšak jen do chvíle, než jej něco opravdu rozhodilo, nebo rozčílilo.
Začal dostávat strach. Několikrát se snažil zavolat i Theodorovi. Ten samozřejmě mobil nebral. Bylo by hodně z podivem, kdyby jej zvedl. Obvykle, když Mathias jel na služební cestu, tak s ním Teddy pak několik dní nemluvil normálně, jakoby mu snad vyčítal, že někam jezdil a jej tady nechal. Nebo snad... Kdoví co si mohl myslet, že tam Mathias dělal...
Pravda však byla, že ani Mathias, když byl zrovna pryč, neměl potřebu Theodorovi volat, dávat mu na vědomí kde je, jak se cítí... Ne, plavovlasý mladík to bral tak, že není nutné aby spolu každý den mluvili, aby si stále vyznávali lásku. Přeci jen spolu žili již dost dlouho na to, aby tohle všechno věděli. A dva tři dny není tolik, aby bez sebe nebyli schopní vydržet.

Po další hodině ležel Mathias zničeně na posteli. Nechápal co to má znamenat. Co si o tom má myslet. První co ho napadlo bylo, že jej Teddy opustil, že se ráz na ráz rozhodl nechat toho, přestat žít na vesnici, jít z výplatu k výplatě a mít za přítele někoho na venek tak necitlivého, jako byl právě Mathias. Jenže to rozhodně nebyl Theodorův styl. Ten by mu to řekl přímo. Ještě by mu předhazoval jeho chyby. Přesto Mathias prošel skříně, zda něco nechybí, v tomhle měl přehled. P5esně věděl kdo z nich má kolik a jakého oblečení.
Chyběli pouze džíny a košile, přesně věci, které Teddy nosil, když se šel někam bavit. Většinou to klubů, někam tancovat, vyřádit se. Neboť jak on sám říkal, pomalu se blíží čas, kdy budou na podobnou zábavu příliš staří...

Zazvonil telefon. Mathias jej zprvu nevnímal. Až pak mu došlo, že někdo volá. Urychleně popadl mobil. Nejistě se zadíval na neznámé telefonní číslo.

"Halo?"
"Mathiasi?"
"Teddy," úlevně. "Odkud voláš? Kde jsi? Stalo se něco?" lehce se zamračil, něco se mu na Theodorově tónu nezdálo.
"Já... Už jsi doma? Potřeboval bych abys pro mě dojel."
Tohle Mathiase vyděsilo ještě o něco více, nyní jeho partner zněl skoro až plačtivě.
"Co se stalo?"
"Pak ti to vysvětlím. Jenom pro mě přijeď, prosím," naléhavě.
"Dobře, dobře, kde jsi?"
"Znáš ten podnik u Racka?"
"Jo."
"Tak naproti němu..."
"Fajn, hned tam budu."
Plavovlasý mladík vyšel z domu. Ještě cestou v autě marně uvažoval co je naproti podniku, který znal jen velmi zběžně. Nemohl si vzpomenout, no však to za chvíli zjistí. Ovšem co tam Teddy dělal to pro něj bylo záhadou.

Dorazil před hospodu u Racka. Rozhlédl se kolem. Tak nějak doufal, že by tady už Theodor mohl čekat, no nestalo se tak. Až nyní mu padl zrak na budovu naproti hospodě. Zůstal na to místo chvíli nejistě zírat.
Policejní stanice?! Co tam prokrista mohl právě Teddy dělat?

Nejistě vešel do budovy. Stále doufal, že se třeba spletl, že se zeptá a bude mu řečeno, že zde nikdo takový není, nebo třeba. No jistě, Theodor jistě něco ztratil, nebo mu něco ukradli, a on to byl nahlásit. Proč ale tak brzo a proč nepočkal a přijede on, mohli sem jet přeci spolu..?

"Dobrý den," pozdravil policistku za pultem.
"Potřebujete něco?" zvedla zrak od počítače.
"Hledám přítele, on--"
"Pohřešované osoby se nahlašují v pátém patře."
"Ne, on mi volal, prý je tady," zamračeně.
Policistka si jej přeměřila nedůvěřivým pohledem. "Jméno?"
"Theodor Šedivý."
Žena se zahleděla do počítače.
"Ano, ano, tady to je. Držení nepovoleného množství omamných látek."
"Cože?" Mathias na policistku nechápavě hleděl.
"Pan Šedivý byl zadržen v za dzření nepovolených látek."
"To znamená.... Co to znamená?"
"Měl byste jít do druhého patra, inspektor Klabranský vám to vysvětlí." S úsměvem jej odháněla pryč.

Mathias stál v kanceláři jakéhosi prošedivělého policisty. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Vypadalo to tak, že Theodor je v autě s nějakým klukem, cestou se nabourali, oba pod vlivem alkoholu. V kufru auta, ve kterém jeli bylo nalezeno velké množství marihuany a extáze.
Mathias si prostě neuměl představit slučňáka Theodora jak by udělal něco takového. Nejen že jel v autě nejspíš s úplně cizím člověkem. Ještě se v jeho přítomnosti opil, což u něj bylo zvykem tak maximálně jednou do roka. Navíc to teď vypadalo, že má i co do činění s drogama v autě. Plavovlasý mladík nechápal, co to jeho přítele popadlo, takhle vyvádět... Chvíli je pryč a najednou se všechno začne takhle sypat..?
Ještě, že nemusel za Teddyho propuštění nic platit, na to by jejich finance byly krátké. Zdálo se, že rodina mladíka se kterým jel v autě to všechno uhradila. Stačilo jen vyzvednout Theodora z vazby a odjet domů.

Neměl na to, aby viděl svého přítele za mřížemi. Rozhodl se počkat dole na ulici před autem. Také si musel promyslet jak se k tomu postaví. Nemohl to přeci jen tak přejít. Vždycky když něco provedl on, a to byly rozhodně menší průsery, tak to od Theodora schytal minimálně několikahodinovým vyčítáním. Jenže on vyčítat neuměl. Ne tak, aby to toho druhého zasáhlo a uvědomil si třeba svojí chybu...

Dveře budovy se otevřely a ven vyšel Theodor spolu s rozesmátým hnědovlasým mladíkem v roztrhaném oblečení. Mathias druhého muže přejel nevraživým pohledem, jen doufal, že teď se od něj nebude očekávat, že i jej sveze domů, ať už to bylo kdekoliv - Mathias doufal, že od nich co možná nejdále.

Theodor sotva si všiml Mathiase k němu zamířil. Druhý mladík se naštěstí rozloučil a odešel pryč. I na dálku z jeho chůze se dalo poznat, že byl stále ještě pod vlivem alkoholu a kdo ví čeho ještě...
Teddy došel k autu. Až teď si Mathias všiml, že má na pravé ruce sádru a rozseklé obočí. Nejspíš ta jejich nehoda nebyla zase až tak malá, jak se jej snažil přesvědčit policista, který jej s případem seznamoval. Právě v tomhle okamžiku si Mathias přál, aby druhý mladík přišel k autu blíž a on mu mohl pořádně ublížit za to, do čeho Theodora namočil a hlavně za to, že jej mohl zabít!

"Ahoj," Theodor se slabě, snad omluvně pousmál.
"Čau," naštvaně.
"Zlobíš se?" sklopil zrak k zemi. I on měl oblečení na několika místech potrhané, hlavně však neuvěřitelně špinavé.
"Měl bych?"
"No, já... Nevím..."
"Nevíš. Jasně, samozřejmě, že nevíš. Nastup si." Obešel auto k místu řidiče, počkal, než Teddy zavře dveře na své straně, nastartoval.
"Mrzí mě to..."
"Co? Žes jel s opilým feťákem, že ses mohl zabít, nebo, že tě zavřeli za držení drog?" Ani se na něj nepodíval. Vyrazil ulicí v před, zrak upřený přímo před sebe. Nechtěl vidět ublížený výraz ns přítelově tváři.

"Sam není feťák," zamračeně. Ani netušil proč druhého mladíka tak chrání, vždyť jej skoro neznal. Včera jej viděl poprvé v životě. Jenže přes noc, když byli společně zavření na policii, tak jakoby je to nějak spojilo. Hlavně, byla jeho chyba, že dovolil, aby Samuel řídil. Měl vidět, že je opilý, on sám neměl tolik pít...
"Sam?"
"Tak se jmenuje... On, bydlí kousek od nás, včera jsme se potkali a večer jsme pak jeli do města, trochu se pobavit..."
"Pobavit, to vidím," nevraživým pohledem sjel po Theodorově ruce v sádře.
"Nemůže za to--"
"Jak by mohl, on mu někdo alkohol lil do chřtánu násilým," zavrčení.
"To ne, ale--"
"Teddy, nechci to slyšet. Vlastně, mě nezajímá proč si to udělal, každý má právo nějakou tu blbost ve svém životě udělat. Jen by mě zajímalo zda si přemýšlel nad tím, co budeš dělat, když vás za to odsoudí? Co jsem slyšel, tak to nebylo tak málé množství drog, aby vám to jen tak prošlo, i když tu bouračku budou brát jenom jako přestupek," opět se soustředil na silnici před sebou. Vlastně ani on ještě nechtěl přemýšlet nad tím, co všechno by znamenalo, kdyby Theodora zavřeli. Co by bylo s ním? Neuměl si to představit...

Zaparkoval auto. Nečekal, než se Theodor vyštrachá ven, zamířil do domu. Sám byl po cestě z Polska a nyní dalším ježdění v autě neskutečně unavený. Neměl náladu na další, jakékoliv, vysvětlování. Nechtěl slyšet jak za to ten kluk, Sam - jak to jméno nesnášel - nemůže. Netušil, proč Teddy najednou obhajuje někoho takového. Vždycky podobnými typy opovrhoval, tak proč nyní ta změna?
Uvědomoval si, že na mladíka v roztrhaném oblečené začíná žárlit.

Teddy vešel do domku za Mathiasem. Viděl jak přítel zapadl do koupelny. Vzápětí slyšel tekoucí vodu. Sám se potřeboval také umýt, ale teď si tam nedovolit vlézt. Možná se sám za sebe trochu styděl. Přeci jen to co udělal byla hloupost a on by si již podobné úlety měl odpustit. I když... Mathias se opíjel často a často pak dělal i nepřístupné věci, jenže... Jenže nikdy neskončil na policejní stanici.

Sedl si na pohovku v obývacím pokoji. Uvažoval co se vlastně stalo. Včera pro něj Samuel přijel jak se domluvili, nebo více-méně domluvili. Protože až do odjezdu si Teddy nebyl jistý zda s ním vůbec někam chce jezdit. Jenže pak nasedl do auta, poměrně drahého rychlého auta, které zevnitř vypadalo, jakoby v něm pojedlo státo neuvěřitelně nečistotných lidí. Nejspíš to i byla pravda. A pak se rozjeli a už to nešlo vzít zpátky...
Dorazili do klubu, který Theodor znal jenom podle jméno a to rozhodně nebylo valné pověsti. Povídali si, ano na to si celkem pamatoval. Dozvěděl se něco víc o Samově rodině. Hodně pili, možná se později objevil nějaký ten join, koho by to v takovém podniku překvapilo?
A co bylo potom? Jen matně si vzpomínal, některé úseky měl zamlžené, jiné úplně vypadli. Tušil, že zvracel, kde to bylo? V tom samém klubu, nebo již jinde? Byl si jistý, že stihli projít několik barů, jeden horší než druhý... Několikrát autem přejížděli, to se Samuel ještě zdál být celkem v pohodě. Jistě při řízení kouřil, možná se tam byla i flaška s alkoholem.
Co bylo potom..? Matně si pamatoval na chvíli kdy se vybourali. Vlastně to nebyla ani nijak velká nehoda. Samuel projel plotem někomu do zahrady, auto se zastavilo až o betonový sloup veřejného osvětlení, který tam byl postavený. Pak přišla tma...
Netušil za jak dlouho se probral, ale k jejich autu se již sbíhali lidé, kteří jejich jízdu viděli a ti, kteřým patřila zahrada, jejiž plot zbořili.
Cítil krev na obličeji, i bolest v ruce, jenže všechno to bylo jaksi vzdálené. Stejně jako policisté, kteří pak přijeli spolu se záchrankou. Věděl, že Samovi se nic nestalo, i když teď když se nad tím zamyslel, tak nepochyboval, že to druhý mladík pořádně schytá doma. Hlavně za drogy, které se v jeho autě našly.
Kvůli tomu je vlastně také zavřeli. Původně měli totiž jet do nemocnice na pozorování, jenže policisté rozhodli jinak. Theodor dostal sádu a oba byli zavření na záchytku.

Lehl si na gauč. Zničeně si povzdychl. Kdyby se tak včera rozhodl jinak. Jenže... Vždyť vlastně o nic nešlo. Tak udělal chybu, no, to se toho stalo. Lidi přece mohou dělat chyby... Jen doufal, že to nebude mít žádnou dohru. Z toho, co mu říkal Samuel, byl jeho otec velké zvíře a hodně věcí dokázal penězi uhladit. Snad i tohle... Snad se nerozhodne nechat v tom syna vymáchat. Pak by totiž jeho stáhl sebou a to by nebylo dobré...

Slyšel Mathiase, jak vypnul vodu v koupelně i to jak prošel nevšímavě kolem obýváku, kolem něj, a zamířil do ložnice. Asi by se měl omluvil, jenže nějak se k tomu nemohl dokopat. Necítil, že by udělal něco špatného. Nebo zase tak špatného. Nemohl po něm Mathias přeci chtít, aby byl stále doma, sám... Měl právo na to, bavit se. I když to právě teď nedopadlo zrovna nejlépe...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 8. ledna 2009 v 18:38 | Reagovat

ďakujem za ďalšiu krásnu kapitolu =) najskorej som sa zľakla, že bude krátka, lebo sa mi neukázala v celej dĺžke, musela som dvakrát obnovovať stránku, aby sa celá zobrazila..pekne sa nám to zamotáva, len tak ďalej ;)

2 Levial'Niderdama Levial'Niderdama | 8. ledna 2009 v 19:23 | Reagovat

ailam: ona sem totiž nešla hned vložit, je dobře, že to nakonec blog přeci jen vzal. Je skvělé, že se ti to líbí.

3 ailam ailam | 9. ledna 2009 v 18:44 | Reagovat

či sa mi to páči? momentálne som na nich závislá a to ani troška nepreháňam..každých 5 minút to sem chodím obhliadnuť..tak sa teším na pokračovanie =)

4 Kat Kat | 18. října 2009 v 18:49 | Reagovat

Pořád nevím jeslti je to vesnice nebo předměstí, ale pěkná kapitolka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.