1.kapitola - Princové jsou jen v pohádkách

25. ledna 2009 v 18:02 | Levial'Niderdama |  Princové jsou jen v pohádkách
1, kapitola



Radek si už už chystal objednat další pití, když jej někdo náhle chytl za ruku, kterou se snažil přivolat barmana.

"Mohl bych tě pozvat?"
Radek se otočil za hlasem. Nebylo pro něj neobvyklé, že jej někdo zval na pití. Samozřejmě byl zvyklý i na to, že za to ten dotyčný něco očekával. Ale... Muž, který nyní seděl na stoličce vedle něj rozhodně nevypadal jako někdo, kdo má potřebu si takhle shnánět chlapce. Spíš vypadal jako ten, který se nechá nahánět. Nebo se možná mýlil. Protože zatím co si jej prohlížel, prošlo kolem nich mnoho mužů, kteří na oba dva zaujatě hleděli. Mohl by si vybrat některého z nich, nepochybně zámožnější, než je Radek. Starší, zkušenější...
Ale... Ale o to muž asi nestál. Třeba měl rád mladé maso. Jako Kryštof... Potřásl hlavou, na toho teď nesměl myslet.

"Piju martiny," usmál se na muže. Byl zvědavý zda mu nápoj koupí, pokud ano, tak rozhodně měl peníze na rozhazování, nebo byl jako ti ostatní a něco za to chtěl... Vždyť pití nepatřilo právě k těm nejlevnějším.
"Skvělé, takže máš vkus, to se mi líbí," usmál se muž a objednal dvakrát dvojité martiny.

Radek měl nyní příležitost si muže vedle sebe pořádně prohlédnou a snad přitom nevypadat nijak neomaleně.

Muž, ne, mladík, opravil se. Mohlo mu být tak, kolik, dvacet pět - šest. Měl černé vlasy, které mu volně spadaly k lopatkám. Černé ledové oči, které zůstávaly chladné, i když se zdálo, že jiný výraz, než neustálý úsměv mladík ani neumí. Nebyl to ten typ úsměvu, kkterý máme, když nás něco těší, spíš takový lehce vypočítavý, jistý si sám sebou. Ale to nevadilo, Radek měl rád muže, kteří vědí co chtějí a dokáží si za tím jít. Možná to bylo tím, že k nim nepatřil. Další, co jej na mladíkovi zaujalo byla jeho pleť. Až skoro nepřirozeně světlá, tak moc kontrastující s jeho černýma vlasama a očima. Drahé značkové oblečení se také rozhodně nedalo přehlédnout. Aspoň ne pro někoho jako byl Radek, který jako první koukal na to, jak je muž oblečený, jak je zajištěný, jaké má auto, zda chodí na manikůru, zda nesmrdí... Prostě za o sebe zdá. Hlavně hodně nákladně...

"Tak na štěstí? Nebo spíš na úspěch," usmál se černovlasý mladík na Radka, který nyní zíral na pití před sebou.
"Na úspěch," usmál se zpět.

Položil před sebe skoro prázdnou sklenku, nikdy neuměl pít s mírou, navíc jeho tělo velké množství alkoholu nesneslo, takže byl poměrně brzo opilý, i když pil zdaleka méně, než jeho známí. Trochu zachmuřeně pohlédl na svojí sklenici. Vždyť si dneska slíbil, že se neopije, nebo aspoň ne tolik. Nemohl. Zítra musel najít byt a vystěhovat se z garsonky. Nebo přinejmenším sehnat někoho u koho by nějakou tu chvíli mohl zůstávat.

"Ještě jsem se ani nestihl představit. Jsem Nicolas Marcusimo," natáhl černovlasý muž ruku k Radkovi.
"Radek," vlažně stiskl nabízenou ruku. Nechtěl, aby si mladík myslel, že má zájem, nebo spíš, že má přílišný zájem. Nechtěl vypadat prodejně.
Mladík jej stále sledoval s podivným úšklebkem, přitom popíjel vlastní martiny.

"Radek a dál?"
"Jenom Radek," pokrčil rameny. Svoje příjmení nepoužíval pokud to nebylo vysloveně nutné a říkat jej někomu koho ani nezná opravdu nutné nebylo. Vždyť jeho příjmení nevěděl ani Kryštof a to spolu byli poměrně dlouhou dobu. Nebyl na své předky nikterak hrdý, proto neměl důvod používat jejich jméno a na to, aby si jej změnil neměl finance a vlastně, neměl ani odvahu. Co kdyby se náhle někdo z jeho rodiny ukázel. Sice nepředpokládal, že by někdo ještě mohl mít zájem o někoho jako byl on, o černou ovci zbytku rodiny, ale jeden nikdy neví...
Nebo spíš doufal v nějaké to možné dědictví...

"Dobrá, tak jenom Radek. Copak, že jsi tady tak sám?"
"Rád se chodím bavit sám," zamyšleně.
"Nevypadalo to, že by ses bavil," ušklíbnutí.
"Taky jsme sotva přišel." Ne, ne, ne, to bylo špatně. Dneska v noci nechtěl zůstávat sám. Musel najít někoho u koho bude moci přespat. Navíc se mu nechtělo někoho pracně hledat, mohl by tedy... No jistě, tenhle mladík vypadal víc než dobře. Proč tedy nezůstat u něj. Nicolas, jakže bylo to příjmení? Marcu-něco. Nebyl si jistý. Každopádně znělo cizácky. Nemusel by jej už v životě vidět, kdyby se něco nepovedlo, i to se stávalo...

Trochu nejistě se na Nicolase usmál. Chtěl mu dát najevo, že není úplně bez zájmu, ale také chtěl, aby si černovlasý mladík myslel, že jej sbalil on. I když... Za jiných okolností by Radek podlehl hned, teď jej něco drželo zpátky, snad ten podivný výraz, který se občas mihl černýma očima.

Po hodině si uvědomil, že už ani neví, co přesně si slíbil. Nepít? Blbost. Teď měl upito víc než dost. V podobných stavech na něj většinou Kryštof ječel, že je opilec a není se schopen v takovém stavu ovládat, nebo že jej opilá potěšilá děvka. No, možná že byl. Ale co na tom teď záleželo.
Právě pro tento moment záleželo na jediném. Na černovlasém usměvavém mladíkovi, který jej pevně objímal kolem pasu a odváděl kamsi mimo bar.

Zanedlouho stáli v prostorném bytě.
Radek se udiveně rozhlížel kolem. I ve svém stavu dokázal ze zařízení odhadnout kolik co stálo. Taky se však zdálo, že většina těch věcí nebyla nikdy použita. Byt byl nejspíš jen pronajatý a to na pár dní maximálně. Nicolas byl nejspíš opravdu z nějaké cizí, vzdálené země. Že by tady byl na služební cestě a pobyt si chtěl přikrášlit pro něj exotickým mladíkem? Snad... Tohle Radka nezajímalo. Byl příli opilý, než aby myslel na cokoli jiného, kromě černookého muže.

Nicolas si zul boty. Kabát ohodil na věšák. S úsměvem se otočil na Radka. Jemně si jej k sobě přitáhl. Vášnivě jej políbil na rty. Věděl, že se mu rudovlasý mladík nebude vzpírat. Přeci jen, sem šel dobrovolně a již od baru mu muselo být víc než jasné, co od něj bude očekáváno. Avšak... Nicolas si nemyslel, že Radek je chlapec na prodej. Spíš jen... Připadal mu jakýsi opuštěný. A hlavně! Byl úchvatný. Pro někoho, jako byl on. Pro člověka, který se pohyboval ve stejné společnosti jako on, to bylo něco naprosto nového. Ne snad sex s mužem, nebo vztah s mužem, avšak Nicolas nebyl typ na vztahy. Ne, pro něj byl nový Radek. Připadal mu krásný, nádherný. Něco, čemu on podléhal. Musel mít vše krásné, vše nejlepší a to podle něj Radek byl.
Ještě sice bude muset zjistit, zda to za tu námahu bude stát, nebo zda si má najít někoho ne tak dobrého, ale třeba... Ne. Radek byl perfektní. Všechny faktory, které za tu krátkou chvilku zjistil, jej v tom utvrzovaly. Nemohl se mýlit. Radek jej přímo magneticky přitahoval. Kdyby věřil na lásku, řekl by, že tahle byla na první pohled.
Hned jak rudovlasý mladík vešel do klubu, jakoby se tam cosi rozzářilo. Nicolas nebyl schopný sledovat nikoho jiného. Přitom to nebyl žádný začátečník. Jeho postelí prošlo již mnoho mužů a žen. Většina z nich už nežila, nebo byli ukryti někde na konci světa, zhrzeni člověkem, o kterém si mysleli, že je ten pravý. Že je tím princem na bílém koni, který je vyvede z temnoty. Ó, jak se mýlili...
Radek ani netušil do jak moc nebezpečné hry se vrhá.

Rudovlasý mladík oplácel poněkud vlažně polibek. Ještě stále byl ztracen v myšlenkách. Ve vzpomínkách na Kryštofa. Možná že měl teď raději sedět doma, balit, truchlit. Než aby byl tady a snažil se žal zahnat alkoholem a sexem...

Ani se nenadál a nenechavé ruce tmavovlasého muže jej vysvlékaly z vrstev oblečení. Nicolas jej opět políbil. Nasměroval jej do ložnice, cestou si sám vysvlékal oblečení, které bez ladu a skladu končilo na zemi. Zde se mýsilo z kusy Radkova úboru.

Rudovlasý mladík s přivřenýma očima dosedl na postel. Ještě si stačil všimnout, že je to velké luxusní letiště a již byl opět pohlcen v hlubokém polibku.
Nicolas rozhodně neztrácel čas. Dychtivými polibky začal mapovat Radkovo tělo.

{--}

Začínalo svítat. Rudovlasý mladík ležící na velké posteli to však nezaznamenal. Přes husté temné závěsy, které byly zataženy přes okno do místnosti nepronikl ani jediný paprsek.
O něco později, když slunce již bylo vysoko nad obzorem se mladík začal probouzen.

Otevřel oči. Ne, ještě se mu nechtělo vstávat, věděl, že není všední den a on tedy nemusí do práce. Kam by nejspíš stejně nešel. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že opravdu není u sebe doma. Ale to bylo v pořádku, na to byl zvyklý. Jenže co ho tedy probudilo? Něco nebylo jako jindy. Náhle měl pocit, jako by mu něco chybělo. Prudce se posadil. Rozhlédl se kolem.
No samozřejmě. Jeho černovlasý společník nebyl nikde v dohledu.

Radek ještě na okamžik zavřel oči, snaže se přesně si vybavit včerejší noc. Pak s povzdychem vstal. Přešel k židli, na kterou někdo úhledně složil jeho oblečení. Začal se pomalu oblékat. Byl trochu rozmrzelý. Obvykle to byl totiž on, kdo potajmu v noci odešel a nechal tak svého společníka v raních rozpacích. Jenže teď... Nevěděl. Nechtělo se mu v noci odejít. V objetí toho podivného cizince mu bylo podivně dobře.

Ovšem teď byl pryč a on se musel sebrat a také odejít. Bylo mu jasné, že jeho včerejší společník noc s ním prožíval jen jako jedno malé dobrodružství. Povyražení, které muselo s ránem skončit. Třeba měl dokonce někde rodinu, krásnou manželku, vřískající děti... Radek ani nevěděl, co očekával. Možná něco jiného. Možná nějakou změnu. Jak moc by jí právě teď potřeboval.
No nedalo se nic dělat. Musel spadnotu s oblaků zpět na tvrdou zem. Ještě stále nenašel byt, ve které by mohl být, vlastně se ještě ani nic nesnažil hledat...

S povzdychem zamířil do předsíně, zamračeně si obouval boty. Už už sahal po klice, že odejde, když si všiml papírku připevněného na vnitřní straně dveří.
S nejistým výrazem a podivným očekáváním vzal vzkaz do rukou. Ještě zmateněji jej přečetl.

Byt je zaplacený na půl roku, můžeš tady zůstat.
N.

Otáčel vzkaz v rukách, snad očekávaje, že tam najde ještě něco, nějaké vysvětlení, cokoliv. Nebyl si jistý, co všechno včera Nicolasovi řekl. Ovšem jak se zdálo, řekl i to, co nevěděl. Nebyl si jistý. Myslel si, že si všechno pamatuje. Přeci jen obvykle nepil natolik, aby si nic nepamatoval, nebo, aby mu tak důležité informace zůstaly skryty. Pocítil nejasné ulehčení. Ani nevěděl, zda na tím, že svou neopatrnost neodnesl nijak špatně, nebo snad tím, že to, že jej tady Nicolas nechal, že byt zaplatil, což rozhodně nebyla malá suma, znamenalo, že jej ještě uvidí...
To by bylo skvělé. Tmavovlasý cizinec jej neuvěřitelným způsobem zaujal. Obvykle, když se s někým vyspal, když bylo jasné, že to bude jen na jednu noc, na toho dotyčného ihned zapomněl, jen co se za ním zavřely dveře. Někdy ještě ve chvíli, kdy sledoval spící tvář společníka. Ale teď. Teď jako by jeho mysl byla naplněna jen představou usměvavé tváře černookého cizince.

Věděl, že by neměl přijmout nabídku zůstávání v tomto bytě. Kdo ví, co byl Nicolas zač. Přeci jen o něm vůbec nic nevěděl a to, co věděl nemusela být pravda. Jenže... Jenže on neměl kam jinam by šel. Navíc jej těšila představa toho, že Kryštof zjistí, kde bydlí, že si jej někdo snad začal vážit... Navíc tenhle byt byl dokonalý. Od luxusního letiště po prosklený sprchový kout.

Pomalu procházel bytem, ani si neuvědomoval, že zde ještě nebydlí a již přemýšlí nad tím, kam umístí těch pár svých věcí, jak by to tady mohl ještě vylepšít, zútulnit... Bylo mu jasné, že jakmile vyprší zaplacený půl rok, bude muset jít jinam, ale to bylo pro teď tak strašně vzdálené. Mohl si aspoň chvíli užívat krásu luxusu...

Na stolku v obýváku, který byl spojen s moderně zařízenou kuchyní, našel svazek klíčů. Nejspíše od bytu, od vchodových dveří a... A kdo ví čeho ještě. Radek se nad tím pousmál. Ty klíče to dělaly o něco víc opravdovější. Jenže stejně, každou chvílí mohl někdo přijít a vyhodit ho, vysmát se mu, že si bláhově myslel, že by v takovém bytě mohl nějakou tu chvíli žít. Že by snad za něj mohl někdo chtít zaplatit.
Tohle nechápal. Proč to vlastně Nicolas udělal? Vždyť ho neznal. Tak proč do něj vložil takové množství peněz? Jak si mohl být jistý, že třeba není feťák a vybavení bytu nerozprodá? Trochu jej to děsilo, ale zároveň jej tahle přízeň těšila...

{--}

Uběhl týden. Radek již byl zabydlení v bytě, který mu tak velkoryse pronajal Nicolas. Chodil do práce, domů, do barů. Jenže den ode dne byl rozmrzelejší. Vždyť už to byl týden a Nicolas se ani neukázal. Třeba si s ním jenom hrál. Ale proč by mu pronajímal byt, když by se tady už nikdy nechtěl objevit?
Radek si to ani neuvědomoval, ale každý den chodil do baru, kde před týdnem potkal Nicolase. Vyhlížel jej, avšak marně. Uvědomoval si, že se na představě toho, že opět uvidí tajemnéího cizince, stal závislý.
V duchu se uklidňoval, že to je přeci jenom týden. Týden není tak dlouhá doba, aby z toho mohl vyvozovat nějaké důsledky.

Snažil se také zjistit, kdo by onen cizinec mohl být. Avšak marně. Kohokoliv se zeptat, ten jej buď to neznal, nebo neměl žádné zaručené informace. Možná by mu mohl pomoci Kryštof, tne vždycky dokázal o každém všechno zjistit. Ale toho se ptát nechtěl. Od doby, kdy se natrvalo odstěhoval z bytu o něm neslyšel a nechtěl být tím, kdo přijde první.
Navíc jej těšilo, že si Kryštof třeba uvědomil svojí chybu a teď jej snad i hledá. Samozřejmě to byl nesmysl, ale snažil se hledat co nejvíc pro něj pozitivních věcí, když už sám chodil spát v luxusním, ale temném bytě.

Ani v nejmenším si neuvědomoval, že celou tu dobu jej bedlivě sleduje pohled temných očí. Nenapadlo by jej, že ten zářivý úsměv muže, na kterého tak bezděky myslel, je nyní naplněný zlověstným uspokojením.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 25. ledna 2009 v 21:38 | Reagovat

po dlhom čase (možno sa teba nazdá) som sa konečne dočkala pokračovania..... =)

krásna kapitolka, som veľmi zvedavá, ako to bude pokračovať....

super, len tak ďalej ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.