1.kapitola - Amante

4. ledna 2009 v 21:26 | Levial'Niderdama |  Amante
1.kapitola k Amante



Byl víkend. První z víkendů, které měl Theodor trávit sám. Tedy, ano byl zvyklý být nějakou tu dobu sám. Nechtěl být příliš závislý na okolí. Jenže být sám na místě jaké bylo toto. Ne, ještě si nezvykl. Bude potřebovat muset utéct ještě hodně času, než si na předměstí a útrapy s tím spojené zvykne. Hlavně než si zvykne na domek, ve kterém měl žít.
Mathias se chystal na služební cestu. V práci se něco pokazilo, co stačil Teddy pochopit, byly to nějaké špatné smlouvy s Polskou firmou, se kterou měl právě Mathias vést jednání. No a jak to chodí, byl to právě Mathias, kdo to nyní měl jet urovnat a to i přesto, že ještě stále měl mít od služebních cest volno.

Theodor seděl v kuchyni. Popíjel ranní kávu a přemýšlel. Za ten půl rok už domek vcelku zrekonstruovali, však také na to padly věškeré jejich úspory. Z venku se to sice nemuselo zdát, neměli zase tolik peněz, aby mohli nahodit novou fasádu, nebo nechat vyměnit tašky na děravé střeše. Ale to nebylo tak hrozné, Teddy se dokonce zvládl vyrovnat i se skřípajícími dveřmi, jejiž panty denně promazával, ale k ničemu to nebylo. Zrezavělý okap mu také nevadil, voda se bez tak vsákla do půdy, aspoň tak nemusel zalévat těch pár květin, co se mu podařilo zasadit a které i přes všechny komplikace přeci jen vyrostly. Co mu vadilo byla plíseň. Neustále se po domě rozšiřující vlhká plíseň. Nazelenalé mapy byly všude, na stropech, v rozích místností, pod okny... Theodorovy i jako laikovi bylo jasné, že s tím dříve či později budou muset něco udělat. Raději dříve. Pach spórů byl pro něj neuvěřitelně dráždivý, až začal uvažovat zda by neměl jít za lékařem nechat si zjistit alergie. Jenže o tom by se dozvěděl Mathias a byla by zde opět přednáška o tom, že on se sem přeci stěhovat nechtěl. Že to byl Theodor, kterého život na vesnici okouzlil. A teď že si stěžuje? Jak může? On, Mathias mu přeci obětoval vše, vše pro to, aby se cítil skvěle, aby se měl skvěle... Jasné, to Teddy chápal, byl za to partnerovi vděčný, jenže tohle nebylo přesně to co si představoval. Ve svých představách si život na teoretickém venkově maloval jinak. Ne že stále bude muset bát, aby mu střecha nespadla na hlavu, aby musel počítat každou korunu a uvažovat zda je právě teď důležitější koupit nová těsnění do oken, nebo novou pračku, která už pomalu, ale jistě, doluhovala.

Měl by vymyslet jak si o víkendu ukrátí čas. Když Mathias nebyl na služební cestě většinou víkendy trávili na venkově, jenže to tady nebydleli! Nebo u přátel, později s přáteli v hospodách a klubech, jenže pomalu se blížil čas, kdy pro ně kluby budou příliš vzdálenou minulostí. Dostávali se do let, kdy by na ně v diskotékových klubech mláděž koukala přes prsty s posměchem a v hospodách by mezi starší generaci nezapadli. Co jim tedy zbývalo? Za pár let jim bude třicet a dveře určitých podniků se prostě zavřou, stejně tak jako jiné se ještě neotevřou...
Neměl ani auto, aby si někam zajel. Aby třeba udělal nákup těch nejdůležitějších věcí. Jiné si nyní nemohli dovolit. Ač oba pracovali, domek věškeré finance pohltil. Možná se jim časem z tohoto místa podaří udělat malebný domov...

Kdyby měli psa, což Mathias razantně zavrhl, mohl by nyní jít se psem na procházku. Mohl by se toulat nedalekým lesem, nemusel by mít obavu, že by mohl narazit na nechtěné komplikace. I když to nepřiznal, určitě ne nahlas a před Mathiasem, který by se těmto jeho obavám nejspíš vysmál, měl Theodor strach. Každý den se obával, který člověk na něj zaútočí. Komu se najednou zprotivý. Kdo mu bude nadávat. Nikdy nic z toho nepoznal, ale přesto věděl, jak lidé dokáží být krutí. Mathias ano, ten byl ten typ, kterého člověk buď miloval nebo nenáviděl, ale nikomu nemohl být lhostejný. V době, když si Teddyho partner ještě nedával tolik pozor co řekne nebo udělá, když si ještě tak nehlídal své emoce, tohle Theodor samozřejmě chápal, tak si o tom občas povídali. Bylo toho málo, co mu Mathias řekl, ale i to stačilo, aby si hnědovlasý mladík udělal určitý obrázek. Ne, nemohl svého přítele z ničeho obviňovat, prošel si až příliš mnoha krutostmi.

Možná by nemusel mít psa. Mohl by jít na procházku sám. Jen tak se projít. Nikam daleko, aby měl jistotu, že se může rychle a pohodlně vrátit, kdyby se snad něco nepovedlo. Ostatně lidé z vesnice si jich nijak nevšímali. Občas na ně některý z kolemjdoucích cosi vykřikl, ale to spíš byli mladí výrostci. Dospělí je ignorovali. Brali je jako nutné zlo.

Ano, půjde ven. Má před sebou ještě dva dny bez Mathiase, tady by se unudil, všechno by na něj padalo. Teď má možnost poznat jejich sousedy, zjistit jací lidé jsou, vlastně i jaké je jejich předměstí. Nikdy to tady neprošel, na to zatím nebyl čas a Mathias na procházky či výlety příliš nebyl.

Oblékl se, ujistil se, že všude zavřel okna, zamknul dveře i branku, ještě i zde se ujistil, že je opravdu zamčeno. Ano, byl až příliš pečlivý pokud se jednalo o bezpečí. Vyrazil. Vlastně, kam by měl jít. Do lesa se mu nechtělo, ne samotnému, a to i přesto, že jej les u nějakou tu dobu lákal. Rozhodl se projít kolem místního kostela. Věděl, že se již nepoužívá, spíš to bylo místo pro pár poutníků, kteří si sem našli cestu a neměli kde zrovna přespat. Dveře byly vylomené, obrazy rozkradené, zdi pomalované a posprejované, okna rozbitá. Přes to to byl kostel a měl v sobě ještě určité, i když nyní již hrůzné, kouzlo.

"Hledáte někoho?" Theodor nadskočil. Nepředpokládal, že právě tady někoho potká a v tuhle denní dobu. Většina lidí buď ještě spala, přeci jen byl víkend, i když to na vesnici moc neznamenalo. Ale tady to většinou žilo v noci, když slušní lidé spali a místní mláděž se zde mohla bez obav opíjet. Rozhlédl se kostelem, kde je člověk, který na něj promluvil.
Zpoza jednoho z opěrných sloupů vyšel mladík kouřicí cigaretu. Byl zhruba Theodorova věku, i když vlastně, možná o něco mladší, těžko odhadnout. První co zaujalo byla barva vlasů. Dlouhé světle hnědé vlasy s pruhy černého melíru. Další nápadnou věcí byly oči. Neuvěřitelně velké průzračně světle modré duhovky lemované hustými černými řasami. Na první pohled vypadal jako bezdomovec. Otrhané džíny s několika podezřelými fleky, triko s orvanými rukávy, z niž jeden byl delší než ten druhý. Špinavé boty, každá s jinou barvou tkaničky.

"Tak?"
"Tak, co?"
"Ptal jsem se, jestli tady někoho hledáte?" neznámý převrátil oči v sloup.
"Ne, procházím se."
"Zvláštní místo na procházku, ne?" udivený pohled.
"Ještě jsem tady nebyl, byl jsem zvědavý," pokrčil rameny Teddy.
"Nebyl? Tady už byl přece každý... Počkat! Nejste vy ten nový? Bydlíte v tom rozpadlém domu po staré Verešce, ne?"
Theodor pokrčil rameny, netušil o jako Verešce to mluví, pravda jejich dům byl rozpadající se, ale ještě vypadal vcelku slušně, když vzal v úvahu jiná podobná stavení ve vsi.
"Já jsem Samuel, Samuel Orelský," natáhl k Teddymu ruku v zelené rukavici s ustřihnutými prsty.
"Theodor," stiskl ruku. Ještě že to nevidí Mathias, ten by mu jí už drbal dezinfekcí.

"Mohl bys mi helfnout, ne?"
"Co?" nechápavě.
"Včera jsem tady ztratil vyhazovák, otcův vyhazovák. Když to zjistí tak mě přerazí," opět se vrátil k předešlé činnosti a to opírání se o sloup, kouření a mapování okolí kostela pohledem.
Teddy si ho nejistě prohlížel. Buď špatně odhadl mladíkův věk, nebo ten kluk byl neuvěřitelně nedospělý a navrch stále bydlel s rodiči.

Po půl hodině, kdy se Theodor rozhodl, že stejně nemá nic lepšího na práci a Samuel dokouřil dalších několik cigaret, nůž našli. Pro Theodora to byl skoro očistec, muset se hrabat v odpadcích, které pokrývaly většinu země kostela. Doufal jen, že z toho nic nechytne, kdo ví, co se mezi prázdnými obaly, rozbitým sklem a množstvím shnilého jídla, ještě mohlo nacházet.

"Skvělé, díky," usmál se Samuel, zapaluje si další retko, nuž zastrčil do zadní kapsy u kalhot.
"Chceš?" nabídl cigaretu Teddymu.
"Nekouřím."
"A dobře děláš, je to sajrajt." Opět se opřel o sloup, tiše Theodora pozoroval.

"Co že ses tak najednou rozhodl poctít naší vesnici prohlídkou?"
"Trochu jsem se nudil..."
"Jo, na to je prohlídka dobrá," smích. "A už jsi našel nějaký odreagování?"
Theodor zakroutil hlavou v zápor. Vždyť vlastně ještě skoro nic neviděl, kromě špíny kostela, ve které ještě stále stál.
"Provedu tě tady, chceš?" úsměv.
Pokrčil rameny. Vlastně ne! Nechtěl! Vždycky byl příliš opatrný, než aby jen tak s někým někam šel, navrch s někým cizím! Ale to už byl chycen za loket a tažen ven z kostela. Ani se nestačil vzpamatovat a kráčel ulicemi vedle rozesmátého mladíka.

Postupně se o předměstí dozvídal více, než za ten půl roku, kdy se pravidelně snažil odebírat místní měsíční noviny a snad i číst jakousi obdobu nástěnky, která visela u pošty.
Podle toho, co říkal Samuel, se předměstí ještě stále považovalo za vesnici, kterou před lety bylo. Sice teď sem vedla městská doprava, ale ani s tou to nebylo nijak slavné. Do města to trvalo deset minut jízdy, to však místním obyvatelům nebřánilo snít o svých domovech jako o svobodném na městě nezávislém venkově.

Jak procházeli mezi domky, která ve většině případů ještě spaly. Sem tam se v zahradách proháněli děti a zvířata. Někde na zápraží seděla stařenka a zkoumavým pohledem jejich dvojici přejížděla, nepochybně si v hlavě již utkala příběh, který pak o nich bude vyprávět dál. Zase tolik se to vlastně od vesnice nelišilo.

Více se toho Theodor dozvídal i o svém novém společníkovi. I když to většinou bylo jen mezi řečí. Samuel o sobě nemluvil o nic více než Mathias, avšak u Samuela to spíš vypadalo, že by nerad vypadal jako snob, nebo někdo kdo se chlubí. Jeho rodina žila v poměrně velkém honosném domě, který na okolní vesnici shlížel z mírného kopce. Teddy si toho sídla všiml hned jak se sem přistěhovali. Pokud se totiž obyvatelům předměstí něco zamlouvalo stejně málo jako pár homosexuálů v jejich středu, tak to bylo právě milionářské sídlo.
Samuel mu vysvětlil, že jeho rodiče s ostatními obyvateli vedou jakousi tichou válku. Samuelova rodina vlastnila blízký lom, stejně tak jako dřevařskou společnost, která postupně likvidovala lesy kolem vsi. Ostatní obyvatelé podepisovali petice, posílali je kam mohli, ale stejně většinou stačilo, aby Samuelův otec zaplatit někde o něco víc peněz a všechno začalo opět od začátku.
Samuelovi to bylo jedno, jak sám prohlásil, on nebude žít ve stínu své rodiny a otce už vůbec ne. To podle Theodora plnil dost málo, vždyť stále ještě žil u rodiny a to, že se po nocích opíjel v partou výrostků, nebo chodil v podivných špinavých a roztrhaných kreacích, mu sice pýchu rodiny jistě nepřineslo, ale neudělalo to ani nic proti tomu, aby nebyl v jejich stínu. Prostě jen synáček bohatého tatíčka, který jej sice nesnáší, ale zároveň potřebuje mít jistotu jeho peněz.

I přesto, že se Teddymu Samuel zdál dost povrchní a ve spoustě svých názorů nevyzrálý, bylo příjemné trávit projednou den s někým jiným. Veselý, bezstarostný Samuel bylo přesně to, co Theodor potřeboval, aby tady neumřel nudou. Doufal jen, že až se Mathias vrátí, tak si rozjíveného mladíka stejně tak oblíbí... Kdo ví. U Mathiase nebylo nikdy nic jisté. Někdy byl až příliš žárlivý, jindy se naopak bavil s kdekým na potkání. Nejspíš opravdu záleželo na tom, jakou měl momentálně náladu, kterou nohou vstával...

"Mohli bychom zajít do hospody." Samuel se zastavil na rohu ulice, pohledem sledoval hospodu, která právě otevírala.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad." Teddy nejistě sledoval první návštěvníky výčepu, kteří jakoby už už čekali, když hospoda otevře, se pomalu trousili dovnitř.
"Proč ne?"
"Nejsem místní..."
"No a? Hospoda snad není vyhrazena jen těm, kteří se tady narodili, ne?" zmateně.
"Nemyslím, že to je dobrý nápad."
"Těžko můžeš poznávat místní, když se jim budeš vyhýbat." Bez dalších slov zamířil do hospody. Theodor chvíli postával, než se pustil za ním. Přeci jen si nebyl příliš jistý kudy sem přišli a nerad by strávil zbytek poledne tím, že by bloudil v uličkách kolem bydliště, než by našel správný směr. Jistě, vesnice nebyla velká, jenže s Teddyho smyslem pro správný směr byl schopný se ztratit všude. Navíc přeci jen Samuel se mu věnoval, když mohl mít na práci jiné, jistě zajímavější, věci. Také doufal, že se s tímhle zvláštním mladíkem bude moci spřátelit, nebylo by dobré, aby zde zůstávali s Mathiasem tak odřízlí.

Seděl v hospodě, před sebou půl litr s pivem, které chutnalo, jakoby prošlo kilometry zrezivělým potrubím. Ostýchavě popíjel, zatímco Samuel si u výčepu kupoval cigarety. Ostražitě sledoval okolí. Štangasti si jej povětšinou nevšímali. Většina se zdála být příliš rozespalá, nejspíše právě vylezla z postele a první jejich kroky vedli právě sem. Jiní hráli v rohu hospody karty a živě mezi sebou diskutovali. Theodor si mohl jen domýšlet co, spíše kdo, je tématem jejich hovoru.

"Tak..?" Samuel si sedl na židli vedle něj, zhluba si zavdal ze svého piva, popel z cigarety oklepal do zašlého popelníku.
"Tak?" nechápal.
"Tak co mi o sobě povíš?" úsměv.
"Co ti povím?"
"Za celou cestu, tedy, prohlídku, jsem se dozvěděl jenom to jak se jmenuješ a kde bydlíš. Za to ty víš o mě kde co, všetně mé pošahané rodiny," rozhodil rukama.
"Opravdu máš přítele, myslím milence, žijete tam spolu?" ztišil hlas.

Aha, tak tudy cesta vedla. Teddymu bylo divné, že se na to mladík vlastně ještě nezeptal, i když ho otázka tohohle typu musela pálit na jazyku už poměrně dlouhou dobu.
"No, já--"
"Mlč, prosím tě," smích. Polovina lokálu se po nich otočila. "Na to jsem se ptal jen tak. Vím, že to je pravda, místní drbny jsou poměrně rychlé," úsměv. "Zajímáš mě spíš ty, kde pracuješ? Jaký to je žít sám, tak jak chceš?"

Theodor na něj nejistě hleděl. Opravdu nechtěl odpovědět na svou původní otázku? Byl zvyklý, že se lidé, kteří jej neznali divili tomu, že žije s Mathiasem, vlastně... Tomu se divili i ti, kteří jej znali a hlavně ti, kteří znali Mathiase.
"Je to zajímavé."
"Zajímavé?"
"Nevím, žiju takhle už poměrně dlouho. Po střední jsme se odstěhoval od rodičů, vlastně jsem u nich nežil ani předtím, v týdnu jsem byl na internátě a o víkendech flámoval s partou," pokrčil rameny.
"Aha. No já doma taky moc nepobudu. Jen co se uvolní nějaký lepší flek, tak se odstěhuju. Nejspíš do města, nemusel bych se pak spoléhat na to zda chytnu spátky nějaké taxi, nebo že mě někdo odveze," úsměv.
"Hmmm..." zvedl zrak od piva, pohlédl na Samuela. Ne, tohohle kluka si jako samostatného opravdu neuměl představit. Opravdu by nechtěl vidět to místo, kde by žil sám, bez rodičů, kteří by jej dirigovali a určovali, kdy má vstávat do práce, kdy si má uklízet pokoj...
"Kde pracuješ?" Netušil zda mu to již řekl.
"Jsem napsaný u otce ve firmě, ale moc se tam nepředřu, nejsem přece magor, abych makal pro fotra. Takže tam nechodím a otcův účetní mi stejně mzdu převádí na účet, snad aby si otce nezprotivil," bezstarostný úsměv. Theodor jen nechápavě kroutil hlavou. On kdyby se neotáčel jak mohl, tak by si nebyl schopný vydělat na živobytí. Těžko mohl chápat někoho, komu tyhle věci byly úplně volné.

Po hodině, kdy Teddy dělat co mohl, aby se vyhnul dalším pochybným břečkám z hospody a po pivu si objednal džus ve skle, se konečně zvedli k odchodu. Samuel si ještě před odchodem zapálil cigaretu. Podivně se usmál na právě příchozí mladíky a vytáhl Theodora z knajpy.

"Musím už domů, vrátit ten nůž, než se otec vrátí z práce a zjistí, že chybí," omluvně.
"Jo, jasně. Ahoj," měl se na odchod.
"Co děláš zítra?"
"Zítra?" nechápavě se otočil.
"Nebo vlastně... Ne, zítra ne... Dneska, dneska večer?"
"Uhm... Asi vcelku nic. Nejspíš bych měl promazat panty u dveří a--"
"To počká. Zajdem někam do města, mimo tuhle ponurou vesnici, co říkáš?" nadšeně.
"No já nevím, asi to není nejlepší nápad."
"Blbost, stavím se pro tebe," mávl rukou. Než stačil Teddy cokoliv namítnout zůstal na ulici sám. Samuel rychle odběhl, nejspíš domů vysvětli podivnou ztrátu vyházováku. Zamířil domů. Třeba to nebyl zase tak špatný nápad jít někam s někým jiným než obvyklou patrou lidí, se kterými chodili ven s Mathiasem.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ailam ailam | 4. ledna 2009 v 23:16 | Reagovat

super kapča, aj keď sa mi tá druhá poviedka páči viacej. uvidíme, ako sa to vyvinie.... =)

2 Kat Kat | 18. října 2009 v 18:42 | Reagovat

Pěkné, jen tu vesnici si nějak neumím představit. lesy, lom vedle vesnice, která ej dest minut autobusem od města.Divné, ale postavy se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.